Je to už rok, co se do Evropy začaly valit nekonečné zástupy migrantů. Už rok můžeme sledovat naprosto nepochopitelné reakce politiků, kteří v duchu pochybné politické korektnosti rezignovali na ochranu vlastních občanů
Volit bylo dříve jednodušší. Buďto chtěl mít člověk svobodu uživit se sám a od státu požadoval, aby mu k tomu vytvořil podmínky a volil tedy pravici anebo očekával, že se o něj postará stát a byl ochoten si případně připlatit na daních a volil levici. V posledním roce se již na toto spoléhat nemůžeme. Klasické rozdělení neplatí, kartami nám zamíchala masivní migrace.
Nejprve si to shrňme.
Už rok proudí do Evropy migranti, z drtivé většiny mladí bojeschopní muži z naprosto odlišného (ne)kulturního prostředí a na svých zvycích a tradicích ani v nejmenším nehodlají nic měnit. Přicházejí často ve značkovém oblečení a s nejmodernější elektronikou, zato bez dokladů, aby se mohli vydávat za uprchlíky z válkou zmítané Sýrie. A pokud je některé země odmítají vpustit na své území, dožadují se vstupu násilím.
Násilím si vynucují pomoc. Mají velké nároky a myslí si, že na vše mají právo. Na dům, auto a bílou ženu. Aby ne, vždyť je přece pozvala všemocná kancléřka! Nejprve je pozvala, naprosto svévolně, aniž by svůj záměr s ostatními zeměmi EU konzultovala. Nejprve je pozvala a pak se o ně snažila podělit – od ostatních zemí žádala solidaritu.
Zprvu prohlašovala, že migranty Evropa potřebuje, aby zaplnili volná pracovní místa. Prý k nám putují samí doktoři a inženýři. Po roce se ukazuje, že z více než milionu nově příchozích do Německa jich pracuje sotva pár desítek. Ostatní jsou nezaměstnatelní.
Jsou nám vnucovány kvóty, které odmítáme. Naše politická reprezentace odmítá také, ale tak nějak opatrně, nepřesvědčivě. Evropští politici naši zemi i celou V4 odsuzují. Nejsme solidární. Máme být solidární se státy, které si ochotně vpustili na své území invazivní druhy? Proč? Proč máme být trestáni za to, že oni nejsou schopni je nepřijímat a vracet?
A nakolik naši politici skutečně odmítají migraci? U koho se jedná o skutečný postoj, který prosazuje a u koho jde jen o snahu zalíbit se voličům? A kdo jde v té sebevražedné misi europolitikům na ruku? Koho volit, pokud si chceme zachovat evropskou kulturu a způsob života?
Vezměme si kupříkladu prezidentské volby. Po historicky první přímé volbě jsem byla výsledkem zdrcena. Oproti mnou volenému kandidátovi vyhrál arogantní ješita se sklony k alkoholismu. To jsem naprosto odmítala. Styděla jsem se. Ale postupem času jsem – díky migraci – musela svůj postoj přehodnotit. Nikdy bych nevěřila, že k tomu dojde, ale jsem teď jsem za něj ráda. Je proti přijímání migrantů, už dlouho. Přes všechna svá negativa je názorově konzistnentní a to se cení. A přesto se jej nechystám volit. Stále doufám, že se objeví důstojnější reprezentant mého přesvědčení.
Co se týče politických stran, jejich postoj k migraci zdá se být, z velké části, poněkud nečitelný.
Například vládnoucí ČSSD je značně nejednotná. Ministři Milan Chovanec a Jiří Dienstbier stojí přesně na opačných pozicích názorového spektra. První je jedním z hlavních odpůrců kvót na přerozdělení migrantů a druhý by přijímal vysoko nad kvóty. A premiér? Ani ryba ani rak. A ve volebním programu se dočteme značně nekonkrétního slibu typu „Navrhneme konkrétní opatření jak zvýšit připravenost na bezpečnostní hrozby...“ Hlavně si někoho nerozhněvat.
Další vládní strana, vlastně hnutí, stojí na jediném muži. Je jím podnikatel, který chce stát řídit jako firmu. Kromě svých firem vlastní některá média, šéfuje našim financím a je tak v největším střetu zájmů, jaký si lze v civilizované zemi představit. Tvrdí, že bezpečí občanů je prioritou a že „nechceme na našem území přijímat imigranty“, ale nejsem si jistá, nakolik jsou tato prohlášení ovlivněna nadcházejícími volbami. Nějak mi to zavání populismem.
KDÚ-ČSL dle svých slov vnímá, „že lidé mají oprávněný strach z migrační vlny“. Na svých stránkách věnuje problematice velkou pozornost – odmítání kvót, posílení hranic, pomoc opravdu potřebným vně EU... Ale pokud by získali dostatečný počet hlasů a možnost vládnoiut, skutečně by vše uplatňovali?
Přejděme k opozici.
Cílem zahraniční politiky České republiky je dle ODS „zajištění bezpečnosti země.... Základem musí zůstat vyvážená západní politika... účinná obrana našich národních zájmů“. Nejsem si jistá, jak si to přebrat. Jedná se o postoj proimigrační nebo protiimigrační? Každopádně pokud by platila druhá možnost, nedávají své přesvědčení dostatečně jasně najevo. Mělo by být slyšet, co chtějí prosadit. Stejně jako byl slyšet jejich protest proti zákonu znemožňujícímu bezúhoným občanům legálně vlastnit zbraně.
Prioritou řešení migrační krize je pro TOP 09 „nalezení společného evropského řešení“. Migraci chtějí zahrnout do společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. TOPka naštěstí své názory veřejně prezentuje, a tak víme, že je jim bližší společná vítací politika EU než samostatné rozhodování suverénního státu.
Komunisti jsou slyšet poměrně hlasitě a deklarují mmj., že jsou „proti diktátu Bruselu... EK je nekompetentní a neschopná řešit tzv.uprchlickou krizi“. S tím nemohu než souhlasit, ale na druhou stranu si nemyslím, že by tato strana byla až natolik přetransformovaná, abych ji mohla volit. Myšlenky na diktát proletariátu mě pořád ještě děsí.
Svobodní jsou si taktéž vědomi, že imigrační politika západních zemí vedoucí k rozmachu islámu v EU je fatálně chybná. Z tohoto důvodu odmítají společné rozhodování o imigrační politice v rámci EU. Mluví mi z duše. Až na to, že požadují i vystoupení z EU. Tak daleko já ještě nejsem. Ale pravdou zůstává, že pokud bude EU nadále utahovat šrouby, likvidovat svobodu a demokracii, tak v takovéhle unii taky nebudu chtít zůstat.
Když to vše shrnu, chci volit stranu nebo osobnost, která se bude řídit rozumem. Tzn. žádná bezbřehá vítací náruč a naivní představy, že imigrant, který projde evropským školením převezme náhle, jak mávnutím kouzelným proutkem, evropské hodnoty – bude se cítit Evropanem, nebude ho tedy urážet pohled na konzumaci vepřového masa a piva během Ramadámu. Nebude po nás chtít, abychom se přizpůsobili učení Mohamedovu. Přestane ženy klást na roveň dobytčat a stane se z něj dokonalý gentleman.
Chci ve vedení státu někoho, kdo prosadí rozumné zákony platící pro všechny bez rozdílu a kdo nebude privilegovat různé menšiny na úkor normální pracující většiny. Ale možná toho chci moc.
Pro začátek bude stačit, když zůstaneme tradiční evropskou nemuslimskou zemí. A ač pravicového smýšlení, tak v zájmu jejícho zachování jsem odhodlaná, pokud nebude zbytí, volit třeba i levici.
Zdroj: Mé oči a uši, a weby jednotlivých politických stran.
