Nějaký čas jedu na rezervu a už nemůžu. Potřebuju dovolenou! Nejlépe u moře. Sice za normálních okolností dávám přednost aktivnější dovolené, ale teď by to vážně chtělo moře - pohoda, klídek, nasávání atmosféry, změna rytmu, houpání ve vlnách.... A když mě to přestane bavit ve vodě, pak celé hodiny fascinovaně zírat na příboj. Jako ta Viktorka u splavu...
Tak nějak to vyšlo, že jsem si dovolenou u moře domluvila s kamarádkou, se kterou mám ze všech svých přátel nejméně společných zájmů. Taky letos nemá s kým jet. Nechci, aby to vypadalo, že jsme si zbyly. Je mi blízká a moc ráda s ní trávím čas. Jen ta kritéria na výběr dovolené kdyby se trošičku přibližovala. Chci jet alespoň na 2 týdny, zatímco Martina jen na jeden. Chci si vyšlápnout někam do přírody, do hor, půjčit si kolo, loď nebo se jen tak poflakovat, pozorovat cvrkot a užívat si siestu. Martina chce obrážet památky a stánky se suvenýry. Ale našla jsem i něco společného - obě vstáváme ráno časně, rády se procházíme, plaveme a nechceme se opékat na pláži. A taky svorně nemáme příliš vřelý vztah ke klimatizaci. To půjde! Absolvujeme spolu výpravu za památkami, výšlap do hor nebo na kolech a ponecháme jedna druhé dostatek prostoru, aby se mohla realizovat. Budeme spolu a při tom každá sama. Nádhera!
S nadšením se pouštíme do hledání. Volíme Řecko a dohodly jsme se na 10-12dnech. Vzájemně se bombardujeme maily s tipy. Asi po týdnu zjišťujeme, že jsme si neporozumněly v termínu dovolené - jedna jsme měla na mysli červen, druhá červenec - no nic, hlavně že jsme si to vysvětlily. Tak hledáme červenec.
"Martí, co říkáš tomuhle hotelu?"
"Mací, ale tam nejsou památky a co já tam budu dělat, když nebudu moct běhat po památkách?"
"A co tohle?"
"Ale tam není žádnej bazén a já potřebuju mít u hotelu bazén."
Nakonec kývnu na Korfu. Je to sice jen na 9 dní, ale začínám mít obavy, abychom vůbec odjely. Musíme zaplatit do poledne. Peníze poslány. Dostáváme mailem cestovní smlouvu. Ale neměly jsme se radovat předčasně. Po pár hodinách se nám z cestovky ozvali, že nedopatřením inzerovali špatnou cenu, samozřejmě nižší. Máme si doplatit. Tak to tedy ne. V žádném případě!
Hledáme dál. Nastuduju si, na kterých řeckých ostrovech není o památky nouze a dál zahrnuju Martinu nabídkami.
"Mací, musí tam být Wi-Fina".
Tak to asi nezvládnu. Začínám pochybovat.
Ale přece to nevzdám! Posílám dál. Dozvídám se, že se musíme vejít do 10 dnů. Kamarádka může odjet až v pondělí a příští pátek už musí být v práci. Je to kapánek omezující, ale nenechávám se odradit a hledám. A posílám.
Martina se odmlčela. Proč nereaguje? Je vůbec na příjmu?
Na druhý den na mě bliká její mailová odpověď: "To berem." Mrknu na datum odeslání. Včera v půl jedenácté dopoledne. To se mi snad zdá! Proč mi to nepřišlo včera?
Rozkliknu zájezd, který jsem předchozího dne Martině poslala. Oproti včerejšku je tam cena o 4.000,--Kč vyšší! To přece nemůžou myslet vážně! Pět dní před odletem.
Už nemůžu. Zdá se, že nám společná dovolená není souzena.
