Během mého letošního letního pobytu v Bretani jsem se dostala k dennímu tisku jen jednou, ale ve OUEST FRANCE mě zaujaly hned dva články. Oba se týkaly počinů Emmanuela Macrona. Mohlo by se zdát....
Mohlo by se zdát, že co se děje ve Francii, se nás netýká. Je to daleko. Ale nenechme se mýlit.
První článek se týkal očkování. Francouzský prezident zvýšil počet povinných očkování ze 3 na 11. „Veřejnost se bouří. Lékaři nejsou jednotní.“
Co na tom, že už před tím těch zbývajících 8 látek patřilo mezi doporučené a většina rodičů jimi své děti nechala proočkovat. Ale tímto zákonem přišli o možnost volby. Přišli o další část svobody.Nutno podotknout, že v tomto bodě jsme Francii předběhli.
Je zajímavé, že pro mnoho lidí je tato tématika BUĎ a NEBO, nic mezi tím. Že pokud nesouhlasím s veškerým povinným očkováním, jsem proti očkování jako takovému. Ale tak to není. Očkování je bezesporu užitečné a díky němu se podařilo vymýtit mnoho nebezpečných chorob. Nesouhlasím jen s jeho nadužíváním. Očkovat proti běžným dětským nemocem je dle (nejen) mého názoru nesmysl. Každé očkování je pro organismus zátěž a zatěžovat maličké děti s ještě nevyvinutým imunitním systémem překombinovanými vakcínami je zbytečný risk s jejich zdravím.
Nehledě na to, že díky nezvádnuté a nekontrolované migraci bude již brzo zapotřebí očkovat naši polulaci proti podstatně závažnějším chorobám, které do Evropy zavlékají migranti z třetího světa.
Druhý článek se týkal migrace. „Macron evakuuje uprchlíky z Paříže do krajských měst“.
Ano. Migranti z Calais se stahují do Paříže, kde bivakují na ulicích, vytvářejí „stanová městečka“ a dělají – mírně řečeno - nepořádek. A Macron, místo aby je poslal tam, kam patří, to jest aby je vyhostil, protože na azyl nemají nárok, tak jimi zapleveluje i ostatní města Francie. Ať si užijí i v jiných regionech! Ono nestačí, že má Francie spoustu starostí s druhou a třetí generací arabských a afrických migrantů, kteří se radikalizují či jsou jinak problémoví. Musí si tam vysazovat i nově příchozí!
Dění ve Francii, stejně jako v jiných evropských zemích se nás bytostně týká. Nejde jen o to, že se politici snaží veškeré naše legislativy pomalu, ale jistě sjednocovat. I v případě, že se členství v tom stále pochybnějším spolku zbavíme, zůstáváme nadále součástí evropského kontinentu.
Představte si Evropu za 10 let. 2027. Do západní Evropy imigrovalo dalších 20 miliónů převážně Afričanů. A v rámci slučování rodin přibylo dalších 80 miliónů. 100 miliónů za 10 let, to už je slušná armáda. My jsme sice v roce 2020 vystoupili z EU, ale tzv. „noví Evropané“, kteří nevyznávají naši evropskou, křesťanskou a humánní kulturu, ale zato jsou dostatečně bojovní a neváhají použít zbraně, snadno převzali v západní Evropě moc. Změkčilí, genderově korektně bezpohlavní původní Evropané nedokázali ubránit své rodiny a tak se noví Evropané stali většinovou populací. Chtějí dobýt i střední Evropu, která mezitím v rámci V4 začala hlouběji spolupracovat na poli volného obchodu, cestování a obrany. Myslíte, že bychom se ubránili?
Minulý týden proběhla médii zpráva, že Macron navrhuje zřídit v Libyi jakési sběrné tábory, aby migranti nemuseli podnikat riskantní cestu přes Středozemní moře. Prima, tohle mělo přijít už dřív. Ale samozřejmě by z těchto hotspotů neměl brát všechny bez prověření, ale jen ty, kteří mají na azyl skutečně nárok. Pokud mě paměť neklame, něco podobného navrhoval Miloš Zeman už před 2 lety (a že ho jinak nemusím). Ale tohle by bylo jen částečné řešení. Dalším krokem by měla být změna přístupu Frontexu. Musí přestat provozovat bezplatnou taxislužbu, kdy už téměř nabírá migranty v afrických přístavech a musí začít plnit úkol, ke kterému byl zřízen, to jest chránit hranice EU.
Evropa musí přestat přebírat zodpovědnost za rozhodnutí migrantů. Jsou to svéprávní, dospělí jedinci a musejí vědět, co dělají. Musíme jim dát zřetelně najevo, že je nikdo lovit nebude. Musejí se dozvědět, že i pokud se jim podaří doplout na svých kocábkách až do evropských vod, svého cíle stejně nedosáhnou. Frontex je sice naloží, ale vrátí zpět nebo do sběrného střediska v Libyi či jinde mimo Evropu, kde budou čekat na poskytnutí nebo odmítnutí azylu.
Evropa se už konečně musí začít chovat zodpovědně ke svým občanům a k budoucnosti kontinentu.
