Jak jsem si léčila depresi
který by mi nastavil příslušnou medikaci, a zároveň mě nechtěl zavřít na psychiatrické oddělení. (To jsem totiž viděla zblízka v rámci jiné životní lekce a při pohledu na mátožné postavy utlumené téměř do bezvědomí jsem se zařekla, že tam teda nikdy…) Ale nikdy neříkej nikdy, že?
První pokus o objednání nevyšel; privátní lékařka neměla smlouvu s mou pojišťovnou. Druhý pokus taktéž nevyšel; bývalá spolužačka psychiatrička nechtěla pracovat na mateřské dovolené. Na třetí pokus už jsem neměla sílu. Vlastně mi teď dochází, že i ten druhý už musel udělat Adam. To byly dny, kdy jsem jenom apaticky dřepěla na pohovce či ležela téměř bezvládně v posteli. A v jednom kuse brečela.
Konečně se však našla ambulance, kde po telefonu souhlasili, že můžeme hned přijít. Tak mě Adam vzal za ruku a dovedl mě tam. Věděla jsem nebo spíš věřila, že se blíží má záchrana. Bylo mi jasné, že na nějakou psychoterapii a jiné jemnější antidepresivní metody teď nemám. Všechno zabere spoustu času a ten jsem už neměla, protože jsem v minulosti přehlížela nesčetná varování. Takže potřebuju prášky; jakékoli, cokoli mi dají, hlavně ať to proboha pomůže!
Ačkoli jsem většinu návštěvy v ordinaci probrečela, natolik jsem měla ještě hlavu na krku, že jsem si ověřila pravdivost jednoho všeobecně známého postřehu: paní doktorka na mě působila tak, jako by sama potřebovala naléhavou pomoc. V řeči i pohybech mi připadala neuvěřitelně zpomalená; mluvila ztěžka, obtížně formulovala své dotazy, velmi pomalu si vše zapisovala a ke všemu vypadala značně nežensky a zanedbaně. (Moc dlouho v té ambulanci taky nepobyla. Mám dojem, že už na první kontrole mě přijal někdo jiný a ji jsem víckrát neviděla.)
Ale budiž jí přičteno ke cti, že mi všechno věřila, napsala mi do papírů „středně těžká deprese“ a předepsala mi vytoužená a spásná psychofarmaka. Následně se pak ukázalo, že se v jejich výběru nespletla, jen dávkování jsem musela ještě vyladit. Takže ještě jednou moc děkuji za záchranu života, paní doktorko.
Nastalo období temna se světýlkem na konci tunelu. Bylo to v zimě, která se vyznačovala extrémním nedostatkem slunečního svitu. První dny jsem řešila zhoršení stavu po nasazení prášků. Celý jeden den jsem strávila s telefonem v ruce a horečně zvažovala všechna pro a proti v případě cesty na neurologii s podezřením na mozkovou příhodu. Dokonce už jsem měla vyjednaný odvoz, neboť bych musela jet do jiného města. Pokud máte rozmazané vidění, zastřené vědomí, motá se vám hlava, nemůžete se soustředit, vypadává vám paměť, tuhne vám pusa a čelisti a máte problém s řečí, tak vám garantuju, že vás diagnóza mrtvice napadne.
Nakonec jsem se rozhodla věřit své intuici. Dosti roztřeseně a s modlitbou na rtech jsem si večer vzala prášek na spaní a doufala, že to zaspím a ráno se ještě probudím (a snad i v lepším stavu). Což se naštěstí stalo. (Ale není to myslím příklad hodný následování. Pokud se vám stane něco podobného, radši na tu neurologii jeďte. Já jsem opravdu nebyla úplně při smyslech a tak trochu jsem myslela i na případné definitivní vysvobození, kdybych se už neprobudila.)
Další dny už se všechno vyvíjelo k lepšímu. Náladu mi ale bez ustání kazila představa návratu do práce, protože mi bylo jasné, že dennodenní stresy mi rozhodně prospívat nebudou. Praktik mi povolil vycházky, takže jsem podle přibývajících sil prodlužovala trasy mých výprav za město. Trochu nachumelilo a já mám sníh moc ráda, tak jsem poctivě každý den našlapala v bělostné čisté přírodě několik kilometrů. Příznačné je, že jsem celý měsíc a půl nosila jedno tričko, jedny kalhoty, jeden svetr a jednu bundu. Rozhodnout se pro něco jiného bylo nad mé síly. Jakmile vyšlo sluníčko, okamžitě jsem na sebe naházela osvědčené oblečení a spěchala vystavit obličej těm vzácným paprskům, které zjevně léčí, a to nejen deprese. Chodila jsem pozorovat sýkorky na krmítku, veverku, která se s nimi přiživovala, a potkávala jsem stále tytéž lidi, kteří zřejmě taky nepracovali.
Jenže na rozdíl od nich jsem se cítila strašně provinile. Zarputile jsem nechtěla pochopit heslo, které jsem si jednou ve vlaku opsala z trička nějakého postaršího pohodáře: BAD TREK IS BETTER THAN A GOOD DAY AT WORK. A já jsem teda byla na pořádně nepovedeném treku. Jenže místo abych si ten nucený odpočinek užila, hloupě jsem toužila po co nejrychlejším návratu do práce.
Kateřina Štojrová
Bohéma - znamení doby postfaktické
V době postfaktické lidem přestává záležet na hledání pravdy a pochopení skutečnosti. Fakta už málokoho zajímají – důležitější jsou vzbuzované emoce. S touto kartou hráli, možná nevědomky, tvůrci seriálu Bohéma.
Kateřina Štojrová
Drazí spoluobčané, dusíme se ve vlastní šťávě
a jejími hlavními ingrediencemi jsou naše lenost, rozežranost, sobectví a bezohlednost. O čem to tu mluvím? O prapříčinách mnohého trápení; nejen toho aktuálního se špinavým vzduchem.
Kateřina Štojrová
Advent - předzvěst pohádkové smršti
Nastaly temné dny, které by se bez přicházejících Vánoc daly přežít jen těžko. Televizní kanály nás pomalu připravují na pořádnou nálož pohádek, které mají konec roku projasnit. Chceme to tak. Dramaturgové určitě vědí, co dělají.
Kateřina Štojrová
Kde končí tolerance?
Tak, jako se každý lék může stát pro tělo jedem a naopak leckteré jedy jsou ve správném množství a správné situaci lékem, lze něco podobného říci i o vlivu svobody a tolerance na společnost. I zde záleží na správném dávkování.
Kateřina Štojrová
Už mě vážně štvete!
Jdete mi na nervy vy, co jste mi v minulých týdnech na potkání s rozzářenýma očima hlásili, jaké že máme krásné počasí. „To je dneska krásnej den, viď? Jak se dnes udělalo hezky na tu pouť!“ Jenže když se podívám ven na trávníky
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Požár v garáži způsobila baterie elektrokoloběžky, škoda dosáhla půl milionu
Čtyři jednotky hasičů musely dnes zasahovat u ranního požáru garáže v České Rybné nedaleko Proseče...
Poslanci hlasují, zda umožní prodej některých lehčích drog, ale jen dospělým
Přímý přenos Politici rozhodují, zda umožní prodej některých lehčích drog jako je HHC, kratom nebo konopí s...
Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu, zaseklý kmen soupravu zvedl z kolejí
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek odpoledne v úseku mezi Velkým Luhem a Skalnou...
Zloději stačila otevřená větračka. Z přízemních bytů kradl šperky i elektroniku
Policisté dopadli v Ostravě recidivistu, který se krátce po propuštění z vězení vrátil ke svému...
Prodej chalupy, Staré Těchanovice
Staré Těchanovice, okres Opava
2 626 856 Kč
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1373x