...jediné,
co je jisté je minulost a o budoucnosti je jisté jen to, že znamená smrt…Tato
otázka je stejná pro primitivního člověka, žijícího v jeskyních, pro kočovného
pastýře… japonského samuraje i pro současného úředníka i dělníka. Otázka je
stejná, protože má stejné příčiny: lidskou situaci, existenční podmínky
člověka. Odpovědi se mění: Může to být uctívání zvířat… láska k bohu, láska k
člověku. I když je takových odpovědí mnoho a jejich výčet je vlastně historií
lidstva, přece jen nejsou nespočitatelné. Naopak. Nebereme-li do úvahy menší
rozdíly… zjistíme, že počet odpovědí, které člověk dal, je omezený, že v
různých kulturách, v nichž člověk žil, mohly být dány jen tyto odpovědi.
Historie náboženství a filosofie je historií těchto odpovědí. (Erich Fromm: Umění milovat).
Pokud jde o různá náboženství, slibující pozemskému červíčkovi věčnost na principu nesmrtelné duše, pak ateista Lenin si ve Filosofických sešitech vypsal následující úvahy z knihy Moderní filosofie od A. Raye: "Co se však stane s nesmrtelností ducha, zvláště s jeho osobní nesmrtelností, vždyť ta je již po dva tisíce let pro nás věcí daleko nejdůležitější... Před ubohostí domnělých experimentálních ověření záhrobního života může teorie nesmrtelnosti duše podržet jen tu formu, kterou jí dali již Sokrates a Platon: je to dobrodružství odvahy, v něž je nutno se vrhnout, je to výzva k neznámému, výzva, jež má málo naděje, že kdy bude zodpovězena."
Náboženství kromě této „psychoterapeutické“ funkce navíc plnila významnou roli státotvornou: určovala etické normy, za jejichž respektování slibovala věčný život a za jejichž porušení hrozila trestem i v případech, na které bylo krátké rameno pozemské spravedlnosti (nakonec i Masaryk byl přesvědčen, že mravnost bez víry ve věčnost není možná).
Příkladem budiž fragment architektury řecké mytologie: Hera udržovala manželství, Alkestis střežila přímo manželskou lásku a Elethyia ochraňovala ženy při porodu. Zeus bděl nad athénskými rody, nad místy kde se soustřeďoval společenský život města, dohlížel na dodržování přísahy, zákona o pohostinnosti a trestal bezbožnost a překročení míry. Další prohřešky trestaly Erynie a Nemesis se mj. mstila urozeným za jejich případnou pýchu, bohatým za domýšlivost a zločincům za násilí.
„Hlavním protagonistou, který onen historický akt - svržení antických bohů - vykonal, pak kupodivu nebyl hrdinný a geniální filosof (jako kupř. Demokritos, který popíral nesmrtelnost lidské duše), nýbrž, …poněkud egoistický a hloubavý občan, který – pro chvilku rozkoše s krásnou manželkou spoluobčana nebo pro vidinu peněz snadno nabytých nemorální či nelegální cestou, eventuálně kvůli úniku od pozemské spravedlnosti formou úplatku soudci – byl ochoten riskovat slíbenou pomstu Nemesis či Erynií a třeba i těch pár roků v Tartaru. A proč ne! Vždyť měl empiricky ověřeno, že strašlivé pohromy, nemoci a smrt nezřídka postihují i nejctnostnější občany i jejich celé rody, zatímco jiní, kteří by zasloužili okamžitý a nejpřísnější trest, si užívají světských rozkoší až do požehnaného stáří. Chování Nemesis a Erynií bylo někdy prostě nevyzpytatelné a neseriózní.“ (Victor Nemo, Sametová katarze aneb Spěje západní civilizace k zániku?). Nu a po masovém rozšíření této „ateistické“ empirie i praxe se zhroutila athénská rodina i civilizace.
Ve Starém zákoně je klíčem Jobova tiráda, mj. "Bezbožní nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou. …Bůh pak přítrže tomu nečiní. ...Proč bezbožníci živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou. …Jednostejně v prachu lehnou, a červi se rozlezou...“ Odtud je zřejmé proč musela přijít legenda o Kristově zmrtvýchvstání. Nynější masově praktikovaný „ateismus“ svědčí, že křesťanství svou roli dohrálo a Západ, má-li přežít, musí na Frommovu tezi nalézt vlastní a civilizaci 21. století adekvátní odpověď.
Žijeme v éře nebývalého průniku do tajů makrosvěta, mikrosvěta i živé hmoty. V éře, kdy se nejen autoři sci-fi, ale i mnozí vědci zabývají ideami vesmírných strojů času, cest mezi časoprostory, holografickými aspekty. V době přísného zákazu lovu velryb připadá tragikomické, když nejmocnější muž planety každé ráno třeští oči na knihu, kde se dočte: "Vytáhneš-liž velryba udicí? Přistrojíš-liž hody z něho společnici... Aj, naděje o polapení jeho mylná jest."
Za intelektuála jaderné éry lze v tak považovat akademika J. Charváta, který již na počátku 70. let vnímal nastávající morální kolaps ateistického bolševismu a v knize Člověk a jeho svět uvažoval: "Člověk potřebuje ideologii a musíme tedy náboženství nahradit jinou koncepcí. Život bez ideologie vede ke ztrátě zájmů, k frustraci, k poklesu etických hodnot, nežádoucímu únikovému řešení v agresivitě, omamných látkách, existenčním vakuu, atd. Ateismus nemusí nutně znamenat popření jakéhokoliv vyššího vodítka. Dnes se patrně náboženství častěji nahradí ideologií politickou, kulturní, uměleckou, apod… než filosofickou."
Soudobí intelektuálové zkrátka musejí vyslyšet výzvu Sokrata, M. J. Husa či G. Bruna ("Jsme obdařeni géniem, který nám umožňuje vidět oblak, jenž směřuje proti nám, a postavit se směle osudu,") a (podobně jako Mojžíš, Numa Pompillius, evangelisté, Mohamed a další) zkoncipovat moderní, citově i rozumově přijatelnou vizi, která by člověku i pozemské civilizaci nabídla za důstojný život i důstojné místo ve věčném a nekonečném kosmu. Měla by obrovský civilizačnětvorný význam
