„S teroristy se nejedná - s teroristy se
bojuje," šturmoval do války s novodobou metlou lidstva premiér M. Zeman.
Pozdějšího laureáta Nobelovy ceny za mír, J. Arafata, přirovnal k Hitlerovi a
Palestince by z Izraele vystěhoval jako Beneš sudetské Němce z
Československa! V článku Západ dokáže terorismus porazit! se - jako pravý
Germán - postavil k civilizačnímu střetu i Zemanův protějšek G. Schröder.
Ale jako echt-Germán levicový viděl příčiny terorismu spíše v chudobě a
nevzdělanosti islámských občanů.
Vlastní vizi té vítězné války pak předestřel politolog B. Doležal: "Boj s islámským terorismem je běh na dlouhé trati. Není důvod předpokládat, že bude kratší než studená válka. Není důvod předpokládat, že na straně Západu bude méně obětí než v druhé světové válce (teroristé se dřív nebo později zmocní zbraní hromadného ničení)..."
"Váleční štváči" tedy připravují dnešní mládeži zajímavou budoucnost, zvláště když milovníci explozí mírových západních bomb a raket pomíjejí explozi nejtřaskavější, totiž populační. Alžírský prezident Boumedienn pak západní válečné hrdiny postavil do role komických barbarů, když před 35 roky údajně prohlásil: „Brzy prorazíme do severní polokoule. Budeme ji dobývat tak, že vaše území zalidníme našimi dětmi. Ovládneme ji dělohami našich žen."
Násilím terorismus porazit nelze
Západ díky nesporné technologické převaze dosahuje v boji s teroristy dílčích úspěchů - dokáže některé pozabíjet, zajmout i uvěznit a mučením donutit k výpovědi. Armády ani politikové Západu však nejsou schopni dosáhnout ani taktického vítězství spočívajícího v tom, aby arabsko-muslimští občané Západ alespoň respektovali.
Právě naopak, poněvadž Západ zabíjí a mučí budoucí islámské čítankové hrdiny, výsledkem je zrod a výcvik nových a dalších teroristů a ještě větší nenávist, zvláště když řady obětí - zejména civilních - na jejich straně rostou. Historická paměť, kterou nelze vymazat, nakonec povede k tomu, že západní demokracie nebudou fungovat jako "tavící kotlík" a místo poevropštění muslimů dojede k islamizaci Evropy a Západu včetně konečného řešení židovské otázky.
"Váleční štváči" by měli konečně pochopit nereálnost svého přístupu a nejlepší příklad oné bezmoci moci podal terorismus západoevropský: Severoirští teroristé nebyli ve srovnání s muslimskými sebevražednými bojovníky zvláštní hrdinové. Položili do kavárny či na diskotéku bombu a pak si z úkrytu spočítali mrtvé muže, ženy a děti. Nicméně když byli dopadeni a uvězněni jako zvlášť odpudiví kriminálníci, ostře protestovali! Prohlásili se za vojáky irské osvobozenecké armády a žádali statut válečných zajatců! Britská vláda se logice teroristů vysmála, a ti na protest proti kriminalizaci svého osvobozeneckého boje reagovali protestními hladovkami, které důstojně drželi až po vlastní smrt!
Nyní nechť si každý "válečný štváč" uvědomí, že Londýn měl severoirské teritorium pod naprostou mocenskou i politickou kontrolou - disponoval zde armádou vojáků, policistů, konfidentů i polovinou loajálních (a antiteroristických) občanů - a přesto severoirské teroristy porazit nedokázal! Zatčeného bojovníka okamžitě nahradil další!
Co znamená civilizované řešení?
Modem vivendi skutečně západního a civilizovaného řešení problematiky terorismu se stalo právě Severní Irsko, a roli protagonisty onoho mistrovského kousku sehrál americký prezident Bill Clinton.
Základním předpokladem tehdejšího úspěchu pak byla existence politického křídla (teroristické) Irské republikánské armády - Sinn Fein - jako partnera pro politická jednání. Krok, který tehdy Clinton učinil, byl neslýchaný a přivedl britského premiéra J. Majora na pokraj infarktu: Clinton pozval vůdce Sinn Fein, arciteroristu Garryho Adamse, do USA a ještě mu tu umožnil uspořádat finanční sbírku na podporu politického křídla jeho teroristické armády!
Nicméně vzájemná politická jednání skončila dohodou o mírovém a demokratickém řešení severoirského národnostně náboženského problému, Londýn ji se skřípěním zubů akceptoval, IRA složila zbraně a v Severním Irsku je mír.
Civilizované a mírové řešení nynější „války civilizací" se tudíž neobejde bez prvního a vstřícného kroku Západu. Ten musí akceptovat, že původní muslimský terorismus (např. usmrcení izraelských sportovců na olympiádě v Berlíně) je vynuceným krokem a v podstatě již zoufalou reakcí na nesmírné utrpení palestinského národa, který je etnicky likvidován, ponižován a vyháněn ze země, která se mu v průběhu dějin stala legitimní vlastí (ještě v 19. století palestinští muslimové a židé koexistovali v Palestině zcela mírumilovně).
V 80. letech pak vznikla druhá vlna muslimského terorismu, ale stvořitelem tohoto Džina je... sám Západ! Přesněji řečeno Pentagon, který tento terorismus inicioval, aby ho jako „geopolitickou zbraň" Západu nasadil v boji proti tehdejšímu Sovětskému svazu okupujícímu Afgánistán (viz populární foto bratrského setkání Zbigniewa Brzezinského s arciteroristou bin Ládinem). Džin ovšem před vytřeštěnými zraky svých konstruktérů sám povyrostl, zmohutněl a do původní láhve se již nevejde...
Pokud se Západ považuje za civilizovanou společnost, měl by tudíž neprodleně - a nejlépe i nejefektivněji v rámci OSN - zahájit mírová jednání s faktickým představitelem politického křídla muslimské (teroristické) armády, kterým je nesporně Liga muslimských států. Jedině tímto způsobem lze probíhající válku civilizací civilizovaně ukončit.
Alternativou tohoto kroku může být jedině pokračující násilí, obrovské lidské, společenské, finanční i ekonomické ztráty, které pro demokratický Západ - sužovaný ekonomickými, energetickými, ekologickými, populačními i demografickými problémy - mohou být v dlouhodobém a synergickém efektu fatální.
PŘEDCHOZÍ:
Střet civilizací (1): Jeho příčina a šance Západu
Střet civilizací (2): Mladí frackové
