J. Paroubkovi nelze vyčítat, že by byl kariérista.
Zhruba deset let bojoval předem ztracenou bitvu proti M. Zemanovi a kdyby
přestoupil do jeho tábora, rozhodně by povýšil. Štěstí se na něj usmálo až po
pádu Grosse: preference ČSSD padaly ke dnu a JP byl ve správnou dobu na správném
místě. A stal se zázrak: stačilo aby nezralého mladíka na postu českého premiéra
vystřídal někdejší náměstek Restaurací a
Jídelen - a preference ČSSD raketově
vzrostly.
JP ovšem účinek faktické kosmetické změny chápal jako zásah prozřetelnosti a novinářce MF DNES M. Jílkové to neprozřetelně vybreptal: "Já vycházím z toho, že mám něco jako poslání. ... možná od nějaké nejvyšší bytosti. Takže předpokládám, že dokážu sociální demokracii vyvést ze situace, ve které byla." zde. Stačilo ovšem prohlásit, že je ochoten vládnout s tichou podporou KSČM a česká média proti němu rozpoutala tak masívní a permanentní kampaň (včetně užití nejtrapnějších invektiv), že jeho nejvyšší bytost proměnila v trpaslíka: takže JP po volbách 2006 vyvedl ČSSD naopak z vlády do opozice zde, zde, zde a zde.
Aby se udržel u vesla, vyhlásil ihned projekt modernizace strany slibem přímé demokracie a následný sjezd jej za to potvrdil ve funkci předsedy. Štěstěna se na JP usmála při senátních a krajských volbách - stačil banální slib zrušení třicetikorunového poplatku u lékaře a mohl si triumfálně vychutnat doutník vítězství. Avšak vzhledem k tomu, že svou blairistickou orientaci nezměnil ani v době kdy se jeho britský vzor změnil v politickou mrtvolu, mariášníci by jeho krajský triumf asi vysvětlili taktikou - Slepé kuře našlo zrno! Následná prohra ČSSD s ODS při eurovolbách by pak dala za pravdu mariášníkům. Mezitím došlo ještě k dalšímu, byť pro veřejnost nezajímavému fiasku: modernizace ČSSD byla odvolána, Stanovy ČSSD zesměšněny a JP se nechal zvolit předsedou partaje po staru! Dokonce jako jediný kandidát...
Dlužno dodat, že „modernizace" ČSSD byla spáchána jejím přetřením na oranžovo; jakou sumu peněz celá tato oranžgutanizace spolykala se lze jen domýšlet, stejně jako kolik peněz partaj vydala na volební kampaň prohraných eurovoleb...
JP jako pouhý „Kalousek s lidskou tváří"
Během Paroubkova předsedničení ČSSD pokračovala v koncepci sociálního státu se kterou přišel po válce německý křesťanský demokrat L. Erhard, a která je zjevně doktrínou křesťansko-sociální a nikoli sociálně demokratickou. Pokračovala tak deformace české politické scény v tom smyslu, že formálně pravicová ODS provádí politiku liberální, křesťanská KDU-ČSL politiku pravicovou, ČSSD křesťansko-sociální a KSČM sociálně demokratickou (bolševiky jsou mladí komsomolci a po zestátnění volající křídlo KSČM).
Paradoxem toho je sice fakt, že česká legislativa dosud nezná definici sociálního bydlení a "sociální" (byrokraticky regulované) nájemné platí chudí i bohatí, ale to je tak trochu detail. Horší je, že ČSSD zcela opustila vlajkovou loď sociální demokracie - družstevní vlastnictví - kterým prvorepublikoví sociální demokraté oponovali bolševickému zestátňování, a vnímá jej jako svépomocnou činnost.
Dalším mementem jsou drtivé volební prohry sociálních demokratů na západ od nás, a ještě v neuvěřitelné situaci světové hospodářské krize. V kontextu s tím není překvapivý ani poslední propad preferencí ČSSD a prodráním se ODS opět do čela pouhé 4 měsíce před mimořádnými volbami.
Poněvadž je u moci úřednická vláda a ČSSD bude moci její nepopulární rozhodnutí těžko přičítat ODS, pak sečteno a spočítáno, médii do pozice „Ugly Lame Duckling" (ošklivé chromé káčátko) uvržený JP může v této situaci ČSSD prospět jen vlastní a vhodně načasovanou rezignací.
Pokud se JP pro tento státnický krok nerozhodne (a bude muset současně svést i boj s klakou kariéristů a lehkoživků přisátých k jeho funkci jako k mateřskému prsu), ČSSD mimořádné volby patrně prohraje. Navíc se celý národ bude muset denodenně dívat na „vypečenou" hereckou etudu Dámy a pánové, nechci se vás dotknout - ale kdo z vás na to má?, která se před volbami dočká nekonečných repríz.
