Homosexuální praktiky bývají psychology klasifikovány jako chování, které vzbuzuje u občanů pobouření – podobně jako praktiky pedofilní, nekrofilní, zoofilní, sadismus, pyromanie apod. (viz např. skripta Obecná psychologie od profesora Vondráčka ze 70. let). Z dějin víme, že přístup k homosexualitě byl proměnlivý, ve starověku byla rozšířená a během společenských úpadků častější; např. císař Octavianus je znám pokusy o obrodu římské rodiny a současně snahou vymýtit hrozivou homosexualitu v římské armádě.
Zatímco prof. Vondráček tehdy konstatoval, že medicína ony (společensky různě nebezpečné) sexuální deviace neumí léčit, poněvadž nezná příčinu choroby, některé psychologické a psychiatrické směry dnes považují homosexualitu za vývojovou poruchu: tento názor zastává např. většina členů americké Národní asociace pro výzkum a léčbu homosexuality a byly zmíněny úspěšné pokusy o její vyléčení zejména u vysoce motivovaných pacientů. Dr. Robert Spitzer, profesor psychiatrie na Kolumbijské univerzitě v New Yorku na základě svých výzkumů uvádí, že nedokáže odhadnout jak vysoké procento vysoce motivovaných gayů může změnit svoji sexuální orientaci. Nicméně tvrdí, že výzkum, "...ukazuje, že někteří lidé se umějí přeměnit z gayů na přirozené heterosexuály a měli bychom to ocenit."
Příznačné pro tuto úpadkovou západní společnost je, že se ony veskrze optimistické poznatky a prognózy setkaly s prudkým a až nenávistným odporem aktivistů bojujících za práva gayů (a pochopitelně i s námitkami od kolegů) – viz Vřava nad studií o sexuální orientaci ZDE .
Právě tím se manifestuje značný úpadek mravů! Je-li někdo např. pedofil, je to jeho intimní problém. Pokud si ovšem „řeší“ si svůj problém s kojencem, páchá dokonce zločin. Pouhá sexuální touha nemůže nikdy ospravedlnit nemravné sexuální chování! Je to fakticky totéž, jako když heterosexuál uvidí atraktivní sexy dívku a znásilní ji; nebo ji případně svede, zamiluje se do ní, ale poněvadž je ženatý (nebo ona vdaná) rozvrátí rodinu. Zatímco dnes se tak chovají i vysocí politikové Topolánkem i Paroubkem počínaje a Kocábem konče, před 100 lety (a v USA i dnes!) by vyvolali všeobecné veřejné pobouření a vypadli by z politiky. Tehdy ovšem bylo narození dítěte považováno za požehnání. Dnes je spíše šokem a pohromou; a společnost vymírá a stárne poněvadž není schopna vlastní reprodukce.
Tragikomické je, že dnes se homosexualita chápe jako lidské právo a zcela se pomíjí, že jde o problém náležející medicíně. Přitom zde mohou být velice závažné aspekty. Je snad vyloučeno, že např. homosexualita, pedofilie atp. nejsou kupř. jen jedním ze symptomů nějakého psychického syndromu, projevujícího se třeba sníženou obranyschopností vůči kortiko-viscerálním chorobám, nebo sníženou volní a morální odolností či zodpovědností? Procentuální podíl kriminality páchané heterosexuální a homosexuální populací by rozhodně stál za porovnání. Například pedofilní trestné činy páchané na nezletilých chlapcích by zřejmě v mužské homosexuální minoritě mohly mít rekordní hodnoty, podobně jako porovnání výskytu AIDS.
Ale jde samozřejmě jen o spekulaci. Nicméně kdyby nebylo antihomofóbii hysterie, pak bychom nevěděli, že hromadný nemocniční vrah Zelenka je gay, že ministr spravedlnosti Pospíšil, který nedokázal odvolat nejvyšší státní zástupkyni přestože porušila zákon, je údajně rovněž gay, že personální politika na ministerstvu dopravy a zvláště u ČD je „homofilní“ do té míry, že dopravní problematiku řeší flétnista, atd. atp. Ale také bychom možná nevěděli, že gay byl i vynikající hudební skladatel Petr Iljič Čajkovskij, že gayové jsou vynikajícími krasobruslaři, podobně jako jejich dívčí protějšky vynikajícími tenistkami (u nichž ovšem bývá vznik lesbičnosti spojován s hormonální reakcí na nadměrnou fyzickou zátěž). Otevírají se tak ale i jiné problémy: má vězněný heterosexuál právo žádat, aby neměl za spoluvězně gaye? A co cela, kde jsou všichni vězňové homosexuální? Není to něco jako nepřetržitý mejdan?
Závěrem dlužno podotknout, že více či méně vkusné vtipy se dělají snad na kohokoliv: na Skoty i na Slováky, na Vietnamce, na Židy i na Čechy. Na blondýnky, na koktavé, na hrbaté, pihaté, zrzavé i malé tlusté. Na policajty, na doktory i na politiky. Prostě fakticky na každého. Proč by homosexuálové měli být výjimkou?
Takže „spontánní“ a hysterické reakce politiků, premiérem počínaje, zejména na „homofóbní“ výroky odboráře Duška (ale i ódéesesáka Topolánka) dokazují, že tzv. homofóbie má především roli primitivního klacku, kterým se pohrozí všem kritikům poměrů v této zemi, pokud se v jejich kritice objeví jen náznak toho, co oni považují za homofóbii.
První ránu do hlavy si tím klackem ovšem zasadil sám premiér: jestliže ho údajná „homofóbnost“ ve výroku odboráře Duška rozlítila nesrovnatelně víc než bordel na ministerstvu dopravy a v ČD, pak je opravdu padlý na hlavu.
