EU, uctívající jako vzácnou hodnotu demokracii, se již zcela zkompromitovala. Mimo jakoukoliv pochybnost prokázala, že jejím modem operandi je spíše násilné svržení legálně zvolených vlád. Samozřejmě v případech, když „eurorevolucionářem“ je ten správný eurokumpán.
Jako první otřesný příklad by měl posloužit její příspěvek k násilnému a nezákonnému rozbití Jugoslávie. EU(ES) která mj. formou Brionské deklarace fakticky poskytla separatistům ve Slovinsku a v Chorvatsku čas na získání vojenské výhody, čímž povzbudila další separatisty (v Bosně a Makedonii), nese vysokou odpovědnost za celou balkánskou tragedii.
V Egyptě byla armádou svržená zákonná vláda i prezident a EU reagovala jen škádlivým Ty! Ty! Ty! Politická strana, která vyhrála egyptské volby byla zakázána, její aktivisté pozavíráni, perzekuováni, zastrašováni... a EU nic! Egyptští Jidášové, kteří prohráli v legálních volbách, si přece uspořádají volby nové...
Postoj EU k událostem na Ukrajině je hodný stejného opovržení. Tolerance EU ke (kýmsi placeným) a násilnickým demonstrantům, nezákonně okupujícím kyjevské náměstí a později i veřejné budovy a zraňujícím či dokonce vraždícím policisty či členy pořádkových jednotek, připadá na první pohled nepochopitelná. Fakt, že EU obviňuje z násilností legálně zvolené ukrajinské politiky, kteří hájí zákon, připadá neuvěřitelný. Fakt, že legálně zvolené a vítězné poltické straně, reprezentující většinu voličů, jsou vypalovány sekretariáty a její členové zastrašováni a její poslanec zbit v parlamentu, není pro EU relevantní; bandité přece slíbili vyhlásit „svobodné“ volby!
Toto vše jsou další nepopiratelné důkazy o naprosté bezcharakternosti EU, která ani neusilovala o vyhlášení referenda na téma asociace Ukrajiny s EU, poněvadž by pro ni skončilo fiaskem. Jen tak mimochodem, pokud by na Ukrajině převzala moc armáda a dosadila k vládě předešle a legálně zvolené politiky, EU by se jistě usankcionovala; na rozdíl od Egypta, kde byla zákonná vláda generály naopak svržena.
Bude-li osudem prezidenta Janukoviče, legálně zvolené vlády a poslanců vládnoucí strany, (pouze) politická smrt, pak hlavní příčina jejich pádu plyne ze skutečnosti, že nerespektovali vlastní zákony a nepostavili se výtržníkům, kteří tyto zákony překračovali, ani jejich skutečným konspirátorům.
Jediný evropský politik, který pochopil princip „barevných revolucí“ je turecký premiér Erdogan. Když pár studentů a dalších užitečných idiotů protestovalo údajně proti vykácení několika stromů v Istanbulu, byl tolerantní. Když krátce poté žádali na masových demonstracích pád vlády, Erdogan je rozehnal a za spiknutí postavil před soud jejich skutečné vůdce včetně generálů a akademiků... EU v tu dobu ronila své jidášské slzy i výhrůžky proudem. Turecký premiér má teď však relativní klid, jen se ho nějací demokraté pokusili alespoň otrávit...
Dosavadní jidášský postoj EU k demokracii - včetně opuštění slibovaného institutu referenda - však volá po výchovné reakci a nejbližší příležitostí mohou být eurovolby. Jidášský postoj českých politických stran a jejich eurokandidátů k pošlapání demokracie na Ukrajině, by se měl stát důvodem k demokratickému výprasku ve volebních místnostech.
