Litujeme, odcházíme, kurýrujte se sami! – sděluje českým pacientům asi 7 000 z 16 000 nemocničních lékařů, uvažujících o exodu na Západ a žádajících zvýšení základních platů podle kvalifikace na 1,5 až trojnásobek průměrného příjmu v zemi, tedy až na 71 000 korun.
Zatímco finanční požadavky těchto lékařů jsou naprosto rozumné, zcela nerozumné – vzhledem k českým pacientům i daňovým poplatníkům (za jejichž peníze vystudovali) – je jejich řešení. Odmítají si totiž položit a řešit jednoduchou otázku: Čím to, že k exodu z ČR jsme nuceni my, a nikoli zaměstnanci zdravotních pojišťoven či např. lékárníci, soukromí lékaři, farmaceuti, apod.?
České zdravotnictví je od roku 1989 živnou půdou pro nejrůznější a stále náročnější typy parazitů, pro něž je více než 200 miliard korun, které jím ročně protečou, neobyčejně výživnou krmí. Vždyť jen po roce 1989 vzniklo celkem téměř 30 zdravotních pojišťoven a až na 8 všechny zkrachovaly. Ty krachy byly především tunelováním miliard ze zdravotního pojištění. I ty dnešní jen na svůj provoz spolykají asi 10 miliard korun ročně. Poněvadž bojují o pojištěnce, musejí mít navíc marketing, atd. Jako by nestačila jediná pojišťovna státní s nabídkou různých programů.
Když se na přelomu 2005/2006 pokusili Paroubek s Rathem jen o kosmetickou změnu ve VZP, prohráli si tím volby 2006: okamžitě vypukly stávky soukromých lékařů, lékárníků atd. a propukal chaos, podněcovaný navíc „českými“ médii. Viz články Bitva o zdravotnictví demaskovala primitivismus českých médií ZDE a Vřava v českém zdravotnictví. ZDE
Podobně začaly parazitovat privátní lékárny. Jejich zisky byly tak lukrativní, že již nevěděly kam je investovat; tak si jedna z lékáren pořídila autobusovou dopravu... Opravdu si oni čeští lékaři, platící rovněž zdravotní pojištění, přejí, aby jejich peníze takto mizely ze systému? Nynější počet lékáren, které vesele profitují i na doplatcích pacientů a lupičských poplatcích za položku na receptu je zcela absurdní. Absurdní současně bude patrně i výše jejich marže; a o farmaceutické lobby raději ani nemluvit! Viz např. Co má společného pět nejvýnosnějších léků? Nikoho nevyléčí. ZDE
O kolik peněz připraví pojištěnce nynější korupce, související s hospodářskou správou, nákupem různých zařízení či outsourcingy ve zdravotnických zařízeních lze rovněž spekulovat a budou to opět miliardy. Viz jen „elektronické zdravotní knížky“: Za nefunkční zdravotní knížky brali 546 tisíc měsíčně z peněz pacientů. ZDE
Poněvadž ekonomická krize zasahuje i zdravotnictví, tak dokonce i fakultní nemocnice radikálně omezují depozita drahých a život zachraňujících léků. Řeči o tom, že poplatky za léky a návštěvu lékaře zajistí dostatek drahých a životy zachraňujících léků byly jen nestoudné lži politiků. Vedle Ratha usilovali o reformu zdravotnictví i socdem ministři David, Kubínyi a Emmerová. Jen se o to pokusili, okamžitě přišli o křeslo; tak byli jejich premiérové - od Zemana po Groisse - vyděšeni. Když jsem I. Davidovi zmínil, zda třeba nezvýšit pojistné, vždy to rezolutně odmítal s argumentem, že peněz je v systém dost!
Nyní, místo aby se celý systém umravnil a racionalizoval, se zřejmě připravuje další nehumánní manévr, komerční pojištění. Výsledkem bude, že občané, kteří nebudou mít na komerční pojištění si za své pojistné budou moci dovolit nanejvýš základní ošetření. A tomu, kdo skončí v nemocnici a nebude komerčně připojištěn, pak přijde domů mnohamilionový účet; bude finančně zruinován a do smrti zadlužen, jak se často děje v USA. Původní a solidně fungující solidární systém, zajišťující potřebnou zdravotní péči všem vrstvám, bude rozbit.
Ale kdo jiný, než lékaři, by měl tyto problémy řešit či bojovat za jejich řešení? V každém případě skutečnost, že ze státu odcházejí nemocniční lékaři, vypovídá především o tristních až nesnesitelných poměrech v takovém státě i o hlubokém úpadku jeho elit.
Nikdo pochopitelně po českých lékařích nežádá, aby se chovali dle Alberta Schweitzera, který zdarma léčil v Africe černochy a koncertováním si vydělával na léky pro své pacienty. Nicméně lékaři jsou nejvýznamnějším článkem rozkrádaného zdravotnictví a vezme-li se v úvahu jejich akademický slib i Hippokratova přísaha, tak – kdo jiný než oni? – by měl bojovat o to, aby tento systém byl funkční a dostupný pro všechny občany této země?
