Dobydou čeští družstevníci stupně vítězů? /6/

Během 1. světové války se angličtí nepřátelé družstevnictví pokusili nejen o ekonomickou likvidaci britských družstev, ale dokonce i o fyzickou likvidaci družstevních elit! 

Družstva tehdy měla zastoupení pouze v parlamentním výboru, jehož členové na kongresu ve Swansea v květnu 1917 situaci vyhodnotili jako alarmující. Zástupci 104 spotřebních družstev pak zde 1979 hlasy proti 201 rozhodli, že družstva musejí své zájmy prosazovat i na vládní úrovni! Za tím účelem svolali krizovou politickou konferenci, kde byl 17. října ustaven Ústřední výbor pro parlamentní reprezentaci družstev, posléze přejmenovaný na Družstevní stranu, the Co-operative Party. V posledních parlamentních volbách (2017) získali britští družstevníci  38 poslanců a jejich strana je dosud jedinou družstevní stranou na světě!

Současní čeští družstevníci by tento dosud unikátní počin měli co nejrychleji následovat! Vždyť mohou polistopadové Československo i ČR považovat dokonce za tyranii…

1) Československo i ČR jako tyranie družstevníků

a) Již 21. srpna 1990 vydává prezident Havel politický rozkaz k útoku na tehdejší největší družstvo, Agrokombinát Slušovice. A byť Agrokombinát zdaleka nebyl družstvem autentickým, na Havlovu „politickou objednávku“ vtrhlo do Slušovic téměř 500 kontrolorů a agentů; začaly policejní výslechy, soudní žaloby a z gigantu s několikamiliardovým obratem a disponujícím i vlastní bankou, nezbylo vůbec nic. Dlouhodobý policejně správní teror jeho duchovního otce, doc. F. Čubu, silně zdravotně poškodil.

b) Poté začala likvidace legislativní (Zákony 3T). Družstva byla jedinou obchodní organizací povinnou hradit restituce a vůči např. s.r.o. byla znevýhodněna i povinností vyššího základního kapitálu či ručením celým majetkem.      

c) V roce 2012 přišla repríza havloidního teroru, a jeho terčem se stala největší česká spořitelní družstva (kampeličky). Za jejich „kriminální“ chování byl označen fakt, že český občan nebo podnikatel zde ze svého konta pobíral úrok v průměru 2,9% (zatímco banky mu poskytovaly úrok pouze 1,1%). Proto byly během 3 let za podpory médií, ČNB, MMF a Kalouskova MF zlikvidovány 3 ze 4 největších kampeliček. Útoky začaly v roce 2010 nejprve proti menšímu Úvěrnímu družstvu PDW Praha, a pak následovaly družstevní kolosy – záložna Unibon, Metropolitní spořitelní družstvo (MSD) a WPB Capital.

Aspekty správního teroru vyplynou již z novinových titulků… „Po třech letech končí další kampelička. Preventivně.“ (1), „Agresivní úroky? Kampeličky omezíme, rozhodla vláda“ (2), „Kampelička se zablokovanými účty brání své miliardy. Stěžuje si u Lenky Bradáčové“ (3), „Záložna MSD bez licence se brání: „Šlo o předem domluvený likvidační scénář“ (4), „Likvidátor WPB Capital se snaží zamést pod koberec žaloby představenstva záložny proti ČNB“ (5) (6)

WPB Capital se proti odnětí licence statečně brání, a dokonce v červnu 2018 u Městského soudu v Praze vyhrála; ČNB však podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (7), který přijal názor ČNB, že se WPB Capital nechovala obezřetně – a rozhodl opačně!  (8) (9) (10) Posuzovat „obezřetnost“ ČNB při výprodeji českého zlata, mu bohužel, nepříslušelo…

Ještě déle se havloidnímu teroru brání MSD; „zprávička“ sdělující, že “insolvenční správce „…prodal pohledávky MSD v nominální hodnotě přes 10 miliard korun za 1,4 miliardy,“ (11) v kolonii jménem ČR nikoho nevzrušila…

Navíc poslanci ČSSD a KSČM v roce 2014 prosadili absurdní zákon, který kampeličky zcela likviduje (12), Takže zatímco v roce 2013 si celkem 70 000 družstevníků spořilo ve 12 kampeličkách s celkovou bilanční sumou 44,8 miliardy Kč a se ziskem z finanční a provozní činnosti 1,4 miliardy korun, na počátku roku 2019 (kdy se největší kampelička MPÚ s bilanční sumou 10 miliard musela přeměnit na banku) zbylo v 9 kampeličkách s bilanční sumou 12 miliard (a ztrátou asi 50 milionů) pouhých 12 000 družstevníků. A zatímco bilanční suma bankovního sektoru činila 7,28 bilionu korun, tak kampeličky disponují pouhými 0,16% českého finančního trhu (v roce 2013 to bylo 0,87 %). (13) Přitom v roce 1937 působilo v ČSR 5075 družstevních záložen v nichž mělo téměř 1,5 milionů družstevníků uloženo 22,5 miliard korun...

Dalším důsledkem likvidace kampeliček je, že (snižováním úroků z vkladů až po „záporné“ a zaváděním nejrůznějších poplatků) dosáhl zisk zdejších bank od roku 2011 celkem 534 miliard Kč (14), přičemž z něho zhruba 99% odteklo do zahraničí.

Při porovnání s Francií, kde celkový podíl třech největších francouzských družstevní bank (Crédit Agricole, BPCE a Crédit Mutue) na domácím finančním trhu činí 59,8% (úvěry), 62,6% (vklady) a 89% (hypotéky) a nebo s Rakouskem (Raiffeisenbanken a Volksbanken) s podíly 35,9% - 33,4% - 34,5 (15) lze situaci českého družstevního bankovnictví označit doslova za katastrofu, způsobenou českými politickými stranami.

Stejně tristní je i situace organizací, reprezentujících české družstevnictví. Družstevní asociace ČR (DAČR) se problematikou družstevního finančnictví vůbec nezabývá (!); zájmy (svých členských) kampeliček reprezentovala Asociace družstevních záložen (ASD). Po přijetí novely zákona o úvěrních družstev se od ASD – která likvidační novelu zákona posvětila – odštěpily 3 kampeličky a spolu s 2 bankami vytvořily v roce 2014 Asociaci úvěrních institucí (ASUI). ASD nyní reprezentuje 6 kampeliček, zatímco ASUI sice formálně existuje, ale poslední údaje na jejím webu jsou z roku 2017.

Všechny skutečnosti zmíněné v bodech a), b), c) včetně netečnosti všech českých politických stran k problematice družstevního bankovnictví (i spoluviny na jeho katastrofální situaci), po založení české Družstevní strany doslova volají!

ZDROJE: (1) Po třech letech končí další kampelička. Preventivně; (2) Agresivní úroky? Kampeličky omezíme, rozhodla vláda; (3) Kampelička se zablokovanými účty brání své miliardy. Stěžuje si u Lenky Bradáčové; (4) Záložna MSD bez licence se brání: „Šlo o předem domluvený likvidační scénář“; (5) Likvidátor WPB Capital se snaží zamést pod koberec žaloby představenstva záložny proti ČNB; (6) Havloidi zaútočili na kampeličky!?; (7) Umíráček kampeliček? Záložny se mění v banky, některé krachují; (8) Kauza WPB Capital pokračuje. NSS dal za pravdu ČNB a vrátil věc městskému soudu; (9) Informace o řízení vedeném u NSS - Nejvyšší správní soud; (10) Anonymizovaná verze rozhodnutí; (11) Policie znovu otevřela případ MSD; (12) Zákon o kampeličkách – Pomník hanby ČSSD a KSČM!; (13) Družstevní záložny procházejí těžkým obdobím, nabízejí ale zajímavé zhodnocení; (14) Plaťte pět miliard navíc, chce po bankách sociální demokracie; (15) ANNUAL REPORT 2018 European Association of Co-operative Banks.

2) Ekonomická a společenská situace dalších sektorů českého družstevnictví

a) Družstva výrobní, zemědělská a spotřební

Podle ČSÚ (1) bylo v ČR v roce 2018 celkem 2 857 542 registrovaných ekonomických subjektů. Z toho bylo 1 942 595 živnostníků (soukromých podnikatelů), 26 249 a.s., 451 963 s.r.o., 173 státních podniků a 14 003 družstev (z toho 10 707 družstev aktivních). (2)

Procentuální podíl 10 707 aktivních českých družstev v sektoru obchodních společností (živnostníky nepočítaje) tedy činí necelých 2,19%! Ročenka neuvádí ani podíl jednotlivých obchodních sektorů na HDP (zde by se muselo počítat i s živnostníky), pak by byl podíl družstev ještě a dramaticky nižší. Rovněž není znám počet zaměstnanců v těchto sektorech; zde by byl podíl družstevníků vysoce nízký, a navíc snížený o smluvní zaměstnance družstev, nemajících družstevní statut.

Počet družstev působících v jednotlivých sektorech je následující:

Zemědělství, lesnictví a rybářství – 1 204; těžba a dobývání – 4; zpracovatelský průmysl – 581; výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu – 9; zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi – 33; stavebnictví – 1 107; velkoobchod a maloobchod; opravy  a údržba motorových vozidel  – 560; doprava a skladován – 47; ubytování, stravování a pohostinství – 73; informační a komunikační činnost – 53; peněžnictví a pojišťovnictví – 39 (sic!); činnosti v oblasti nemovitostí – 9 581; profesní, vědecké a technické  činnosti – 388; administrativní a podpůrné činnosti – 210; veřejná správa, obrana a povinné sociální zabezpečení – 0 (zde působí 120 živnostníků a 17 s.r.o.); vzdělávání – 18; zdravotní a sociální péče – 17 (zde mj.  211 a.s. a 9 845 s.r.o.); kulturní, zábavní a rekreační činnosti – 27 (zde mj.  417 a.s. a 4 113 s.r.o.); ostatní činnosti – 31; nezařazené – 21.

Členy Družstevní asociace ČR je celkem 202 výrobních družstev, 352 družstev zemědělských, 47 družstev spotřebních (plus 4 obchodní korporace). Celkový počet členských producentských družstev DAČR je tedy 601, což při celkovém počtu družstev v ČR (dle ČSÚ celkem 14 003) znamená pouhých 4,11%. Celkový obrat družstev v rámci DAČR činil v roce 2017 necelých 30 mld. korun. (3) Data o obratu družstev zemědělských ve zprávě DAČR chybí; přičemž mnohá zdejší producentská družstva (např. mlékárenská) jsou ekonomicky relevantní. Takže podíl družstev DAČR na HDP nelze vyčíslit. Pokud jde o nečlenská družstva, DAČR (v tabulce „Družstva, která nejsou členy DA ČR“) uvádí 10 peněžních a 162 zemědělských; s poznámkou, že "V ČR existuje dále velké množství družstev a společenství, která nejsou členy žádného ze zde uvedených svazů a sdružení." (3)

Ještě větším problémem je stanovit podíl celého družstevního sektoru na HDP ČR. ČSÚ tato data neuvádí (?) a družstevní statistiky nejsou spolehlivé. Např. Cooperatives Europe statistics (4) uvádí, že v ČR je 1 307 družstevních podniků majících celkem 154 323 členů a 53 594 zaměstnanců s ročním obratem 2,77 miliard €…

Nicméně vzhledem k tomu, že 100 nejlepších podniků v ČR v roce 2018 (při celkovém HDP 5 310 mld. Kč) dosáhlo celkových tržeb 2 633 mld. Kč (přičemž jako 100. se umístil Benteler A. Rumburk s.r.o. s roční tržbou 6 mld. korun) (5); a s ohledem na fakt, že roční obrat jediného družstevního „gigantu“ – Dřevozpracujícího družstva Lukavec – se pohybuje okolo 2 miliard korun, (spolu s dceřinými společnostmi má obrat více než 3 mld. korun), (6) pak by podíl českých družstev na HDP země neměl dosahovat ani celé 1%...

Generování družstevních principů a hodnot českými družstvy. V této významné oblasti je situace ještě komplikovanější. Vůbec totiž není sledován aspekt v podobě odlišení družstev autentických (která mají ve stanovách klauzuli 1 člen=1 hlas), od družstev formálních, kde mají členové (kromě zákonných výjimek) počet hlasů podle násobků družstevního vkladu, a která navíc zaměstnávají i nečleny družstva. Na jedné konferenci zazněl dokonce názor, že v některých družstvech mají smluvní pracovníci statut nevolníka…  

Příkladem autentického družstva je všech 98 družstev španělské Mondragonské družstevní korporace, jejichž členové skládají stejný vstupní vklad (aktuálně cca. 15 000 €); a je jim (dle hospodářských výsledků jejich družstva) vyplácena stejná dividenda (za rok 2018 + 1 795 €).  (7) (8)

Navíc mohou existovat s.r.o., které mají principy družstevní demokracie a solidarity (např. pevný poměr mezi minimální a maximální mzdou – v mondragonských družstvech je to 1:4,5) implementovány ve stanovách.

Autentické družstevnictví by mělo být významně morálně oceňováno, aby se proces transformace formálních družstevních subjektů na autentické popularizoval. Pokus o kultivaci družstevního podnikání legislativní cestou po vzoru Francie formou auditů družstev, zda dodržují družstevní principy a hodnoty a zda naplňují cíle podnikání apod. (9) (10) by patrně vedl k jejich pragmatické transformaci na s.r.o., (dle jejichž principů fakticky fungují).

Znovu je nutné připomenout (zřejmě záměrnou) likvidační polistopadovou legislativu (zákony 3T), která vedla k transformaci družstev na s.t.o. Dokonce i nejstarší české výrobní družstvo - 1. družstvo cvočkařské pro Věšín a okolí (založené 1892) – které jako družstvo přežilo císaře, Masaryka, Hitlera, Gottwalda i Husáka (a jen si dle druhu produkce měnilo název) – změnilo svůj statut a družstvo Kovo Věšín se přejmenovali na Kovo Věšín s.r.o. (11) A rovněž Mondragonská družstevní korporace u svých českých podniků preferuje statut s.r.o. nežli družstva … (12)

Nicméně fakt, že v ČR funguje 10 707 ekonomicky aktivních družstev (z celkové 14 003) je vysoce pozoruhodný, stejně jako skutečnost, že o tom téměř nikdo (včetně DAČR) neví. Tato atomizace a ignorace pak brání tvorbě příslušných družstevních ekosystémů, které by jejich ekonomický výkon zmnohonásobily. Perspektivní se – po vzoru budování Mondragonské družstevní korporace – dokonce jeví možnost vytvoření české družstevní korporace; kdy by jednotlivá družstva navazovala spolupráci na lokální úrovni a současně dle druhů výroby, vytvářela si i vertikální síť např. regionálních družstevních bank, zpracovatelských, odbytových servisních, výzkumných a dalších společných podniků a institucí; a s logickým vrcholem v podobě české družstevní univerzity.

Všechna předchozí fakta pak dokazují, že existence Družstevní strany je v ČR naprostou a akutní potřebou!

ZDROJE: (1) Tab. 2: Počty jednotek v registru ekonomických subjektů podle převažující činnosti a vybraných právních forem; (2) Statistická ročenka 2017; (3) České družstevnictví a vybrané statistické údaje za rok 2017; (4) Cooperatives Europe statistics; (5) 100 NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH; (6) Dřevozpracující družstvo Lukavec se umístilo mezi nejlepšími firmami republice; (7) ANNUAL REPORT 2018; (8) The Mondragón Report Published by Praxis Peace Institute Compiled and edited by Georgia Kelly; (9) LOI n° 2014-856 du 31 juillet 2014 relative a l'économie sociale et solidaire; (10) RÉVISION COOPÉRATIVE; (11) KOVO Věšín, s r.o.; (12) 2006 Annual Report MCC.

b) Zaměstnanecké akcionářství 

V roce 2018 disponovalo programy zaměstnaneckého akcionářství již 87,5% z 2 747 největších evropských firem v 31 zemích s celkem 36 miliony zaměstnanců. Z nich je 7 500 000 zaměstnaneckých akcionářů (včetně manažerů) kteří vlastnili zaměstnanecké akcie v celkové hodnotě 384 000 000 000 €. Průměrný kapitál zaměstnaneckého akcionáře (zaměstnanec plus manažer) měl hodnotu 51 300 € a jejich kapitálový podíl činil v průměru 3,11%. Průměrná výše akcií vlastněných zaměstnanci (nepočítaje manažery) byla 10 600 €.

Evropskými zeměmi s nejvíce rozvinutým zaměstnaneckým akcionářstvím jsou Francie s více než 3 miliony (3 189 362) zaměstnanců a manažerů vlastnících akcie svých podniků; ve Velké Británii jsou jich téměř 2 miliony (1 954 760)!

Porovnání: ve Francii v roce 2018 vlastnilo ve 273 firmách 2 874 768 zaměstnanců (mimo TOP manažery) akcie v průměrné hodnotě 28 456 € což tvořilo 3,72% firemního kapitálu (plus 1,49% manažeři). Naproti tomu v ČR pouhých 3 311 zaměstnanců 8 firem vlastnilo zaměstnanecké akcie v průměrné hodnotě 275 €; jejich celkový podíl na firemním kapitálu byl mizivých 0,0008 %! 47 českých manažerů vlastnilo akcie v průměrné hodnotě 400 511 €, což celkem činilo 0,07% kapitálu oněch 8 firem. (1)

Problematika zaměstnaneckého akcionářství nemá v ČR žádné významné společenské ani politické zastoupení; DAČR se jí vůbec nezabývá. Nejaktivnější bylo občanské sdružení KSLP – Česká společnost pro zaměstnaneckou participaci; poslední informace na jeho webu však jsou z roku 2010... (2) Politické strany totálně selhaly a výsledkem mj. je, že např. v "českém" automobilovém průmyslu tvoří poměr firem v českém a zahraničním vlastnictví zhruba 1:1. "Co se týče zaměstnanosti, tak zhruba 20 % zaměstnanosti v českém automobilovém průmyslu tvoří firmy, které jsou v českém vlastnictví, 80 % v zahraničním. V případě výdajů do výzkumu a vývoje jsou to ze 7 % české firmy a 93 % zahraniční. Co se týče zisku, tak 3 % připadají na české firmy a 97 % na ty zahraniční." (3)

Naprosto ostudná data o úrovni českého zaměstnaneckého akcionářství i o únicích zisků do zahraničí  – za naprostého selhání všech českých politických stran –  jen dokazují, že české existence Družstevní strany je pro české občany naprosto nezbytná.

ZDROJE: (1) Annual economic survey of employee share ownership in european countries 2018; (2) KSLP – Česká společnost pro zaměstnaneckou participaci; (3) Česká ekonomika je v zahraničním vlastnictví. Musíme podpořit pozici našich firem, varuje odborník.

c) Zaměstnanecké podílnictví Zaměstnanecké vlastnictví podniků může být kromě družstevního vkladu či zaměstnaneckých akcií realizováno i vlastnictvím podílů ve společnostech s ručením omezeným. Znovu je nutné připomenout (zřejmě záměrnou) a pro družstva likvidační polistopadovou legislativu (zákony 3T), která vedla k transformaci družstev na s.r.o. Dokonce i nejstarší české výrobní družstvo - 1. družstvo cvočkařské pro Věšín a okolí (založené 1892) – které jako družstvo přežilo císaře, Masaryka, Hitlera, Gottwalda i Husáka (a pouze dle druhu produkce měnilo název) – změnilo svůj statut a družstvo Kovo Věšín se přejmenovali na Kovo Věšín s.r.o.; nicméně se za pokračovatele družstva považuje. (1)  Rovněž Mondragonská družstevní korporace u svých českých dceřiných podniků preferuje statut s.r.o. před družstvem (2); v roce 2016 bylo členy MCC celkem 9 českých podniků. (3)

Takže pro posuzování míry družstevních principů a hodnot (zejména demokracie a solidarity) v případě s.r.o.  lze za podstatné považovat rozsah vlastnictví podílů u pracovníků dané s.r.o. a současně míru demokracie obsažené ve společenské smlouvě této společnosti.  

Tyto aspekty však nejsou v ČR nijak sledovány ani hodnoceny, což je mj. i další významný argument pro existenci Družstevní strany!

ZDROJE: (1) KOVO Věšín, s.r.o.; (2) 2006 Annual Report MCC; (3) MCC Annual Report 2016.

d) Bytová družstva V 70. a 80. letech družstevní výstavba bydlení již převažovala nad státní. Po roce 1989 nastal pokles výstavby, byla pozastavena státní podpora bytových družstev a po následném chaotickém vývoji se mj. ukázalo, že zcela chybí příslušný družstevní ekosystém (zejména družstevní servisní podniky, družstevní finančnictví apod.). Politický, legislativní a mediální establišment nicméně usiloval o co nejrychlejší zapomenutí slova družstvo a v roce 1994 se přišlo s nápadem v podobě SVJ (Společenství vlastníků jednotek) (1). Byť nebyl problém v pouhém doplnění oněch novel do původního družstevního zákona, legislativní konkurence SVJ se ukázala vlivnou a počet bytů vlastněných SVJ raketově rostl: ještě v roce 1996 to bylo pouhých 191 bytů a dále 1998 nárůst na 993 bytů, v roce 2003 již 537 714 (!) bytů a 2009 dokonce 1 085 342 bytů!

V současnosti dle ČSÚ celkem 64 803 SVJ vlastní 1 587 173 bytů; naproti tomu 8 429 bytových družstev spravuje 431 529 bytů. (2)

DAČR reprezentuje 644 bytových družstev; její Svaz českých a moravských bytových družstev nicméně uvádí, že v současné době jeho členové vlastní či spravují cca 650 000 bytových a nebytových jednotek (což je 18% všech bytů v ČR); a mimo správy vlastních bytů a domů jeho členská družstva vykonávají správu pro cca 13 tisíc společenství vlastníků jednotek. (3)

Zcela samostatným, a – za mlčení politických stran – stále probíhajícím družstevním dramatem, zaměstnávajícím prezidenta i premiéra, je příběh Stavebního bytového družstva Svatopluk… (4)

Vzhledem k uvedeným datům – a navíc k faktu, že staročeština nepoužívala slovo družstvo, ale společenstvo (přičemž BD jsou družstva autentická a SVJ většinou „družstva“ formální) – je zcela zřejmé, že v obou sektorech by budoucí Družstevní strana měla mít významný segment jak stabilních voličů, tak kvalitních členů!

ZDROJE: (1) Výstavbové družstvo Coop Development; (2) Bytová družstva a společenství vlastníků jednotek - časové řady; (3) Svaz českých a moravských bytových družstev; (4) Monsport žaluje bytové družstvo Svatopluk o 21 milionů za nájem za poslední tři roky.

3) Rekapitulace

Nyní následuje stručné shrnutí celé problematiky spojené s družstevnictvím jako s významným civilizačním fenoménem. V úvodním blogu Západ jako zrůda evoluční anomálie /1/ byly popsány současné paradoxy, ohrožující samu existenci Západu i globální civilizace. Blog Polidštění Západu coby evoluční zrůdy /2/ vysvětluje původ oněch paradoxů i charakter vývojové anomálie Západu – kde zhruba 95% ekonomiky generuje predátorství, zatímco zdroje demokracie a solidarity se podílejí pouhými 5% – a navrhuje řešení. Utajovaná družstevní epopej /3/ se zabývá vznikem, vývojem i nynější situací družstevnictví na Západě. Příběh britské Družstevní strany /4/ je reflexí historie i současnosti této (patrně) jediné družstevní strany na světové politické scéně. Přehled politické podpory družstevnictví /5/ mapuje politologické aspekty, a založení britské Družstevní strany hodnotí jako unikátní i moderní reakci na zradu politických stran!

Pokud jde o vývojovou anomálii v ČR, pak zde je poměr družstevní ekonomiky (která by měla být zdrojem mj. demokracie, solidarity poctivosti a zodpovědnosti) necelých 2,19% (a s ohledem na problematickou autentičnost samotných družstev je zřejmě ještě mnohem nižší); zatímco zhruba 97% tvoří ekonomika privátní, generující predátorské postoje i prostředí.

Společenská, mediální i politická podpora družstevního podnikání je v ČR fakticky nulová. Rok 2012, který OSN – pod sloganem Družstevní podniky budují lepší svět! – vyhlásila jako Mezinárodní rok družstev (s úmyslem zvýšit povědomí světové veřejnosti o prospěšnosti družstevnictví), byl v ČR ignorován politiky i médii. Data o českém družstevnictví, jako o ekonomické marginálii, vedou mj. k tomu, že pro masmédia i politické šíbry je tento sektor čtenářsky i voličsky nezajímavý. Skutečnost, že je tak současně marginalizován nenahraditelný zdroj etických hodnot, není vůbec vnímána!

Poněvadž univerzální společenskou potřebou je odstranění paradoxů, podílejících se na anomálii ČR i Západu – tzn. paradoxu vlastnického, politického, etického, globálního, civilizačního a kulturního /1/ – pak se jako racionální a nejefektivnější řešení ukazuje ustavení české Družstevní strany! 

4) Družstevní strana jako politická strana nové generace!

a) Programové teze Během průmyslové revoluce vznikly v 19. století 3. typy ekonomik, které generují (byť ne vždy a stoprocentně!) své charakteristické společenské důsledky. Jsou to:

– Ekonomika privátní (predátorská – generující mj. individualismus, egoismus a bezohlednost).

– Ekonomika státní (byrokratická – generující protekci, korupci a lhostejnost).

– Ekonomika zaměstnanecká (družstevní – generující demokracii, solidaritu, spravedlnost, důstojnost, poctivost a zodpovědnost).

Od počátku dominovala ekonomika privátní, avšak již koncem 19. století na trhu soutěžila s konkurenčně sílící ekonomikou družstevní. Ekonomika státní se trhu neúčastnila a byla zcela marginální (stát či obce si ponechávaly jen některé aktivity jako poštu, vězeňství, městské pivovary apod.).

Po marxistické revoluci v Rusku 1917 se začala násilně prosazovat ekonomika státní a – formou 2. světové a poté studené války – došlo k civilizačnímu střetu obou ekonomik. Zvítězila ekonomika privátní a veškerá státní ekonomika v sovětském bloku byla na sklonku 20. století opět zprivatizována.

Zaměstnanecká ekonomika během tohoto stoletého střetu jen vegetovala na okraji zájmu, takže nyní činí podíl privátní ekonomiky na HDP (a podobně i počtu zaměstnanců) Západu (přibližně) 95%; zatímco podíl ekonomiky, generující demokracii, solidaritu, spravedlnost, důstojnost, poctivost a zodpovědnost, tvoří pouhých 5%. V ČR jsou to dokonce necelá 3% %!

O zákonitých společenských důsledcích této situace pro Západ i ČR se kupodivu vůbec nediskutuje, přičemž právě zde leží příčina vysoce rizikových civilizačních paradoxů (1),

Ekonomickým programovým cílem Družstevní strany je tudíž systémová transformace ekonomiky. To znamená její plynulé (a celospolečensky akceptovatelné) převedení do vlastnictví zaměstnanců (formou družstevních i s.r.o. podílů nebo zaměstnaneckých akcií) a současně i kultivace tohoto systému z hlediska družstevních principů a hodnot. 

Metodiku tohoto procesu vypracovala pro britskou the Co-operative Party Nadace pro novou ekonomiku (2) a je jí mj. vytváření inkluzivních zaměstnaneckých fondů (podporovaných např. daňovými úlevami), které by umožnily zaměstnancům převzít do vlastnictví např. podniky, jejichž vlastník nemá dědice či převzít řízení podniku v případě, že by hodnota fondu přesáhla 50% hodnoty firmy apod. Současně by měl být projektován, vybudován a kultivován družstevní ekosystém s podpůrnými i nadstavbovými prvky (finance, vzdělávání apod.).

Kultivace by měla vycházet z rozlišení družstev autentických od družstev formálních. Autentické družstevní vlastnictví znamená, že stanovy obchodní společnosti (družstva, a.s., s.r.o. či jiného subjektu) zajišťují, že jeden (a každý) zaměstnanec (či člen, popř. právnická osoba) takového podniku má při jeho řízení pouze 1 hlas; přičemž toto právo vychází ze stejné výše družstevního vkladu, popř. z adekvátního počtu zaměstnaneckých akcií či zaměstnaneckých podílů (v a.s., s.r.o., apod.).

Jedním z příkladů autentického družstva je všech 98 družstev španělské Mondragonské družstevní korporace, jejichž členové skládají stejný vstupní vklad (aktuálně cca. 15 000 €); a je jim (dle hospodářských výsledků jejich družstva) vyplácena stejná dividenda (za rok 2018 + 1 795 €).  (3) (4) Autentické družstevnictví by mělo být i morálně oceňováno, aby se proces transformace formálních družstevních subjektů na autentické usnadnil.

b) Vnitrostranická kultura Britská the Co-operative Party se zásadně vymezila tím, že podmínkou členství v CP bylo i členství v některém britském družstvu! Což je snadno realizovatelné v případě spotřebních družstev (se zcela otevřeným členstvím), ale i u družstev finančních, bytových apod; a dokonce i u družstev fanoušků fotbalových klubů. A byť tato praxe sama nemůže zabránit např. infiltraci strany jiným agens, pak jednoznačně i důstojně symbolizuje podporu družstevnictví í jeho hodnot! Samotná CP nicméně vznikla a fungovala ve specifických podmínkách britského politického systému a její vývoj jistě není ukončen.

Dalším unikátním počinem přispěla v roce 2005 ICA; a bylo jím definování a přijetí družstevních principů a hodnot! Je logické, že právě Družstevní strana by měla tyto hodnoty implementovat i do svých stanov a důsledně podle nich i fungovat!

Již základní družstevní princip (1 člen = 1 hlas!) – jakkoliv připadá běžný – je zcela zásadní! Jeho nerespektování totiž umožňuje vedením tradičních politických stran přijímat a realizovat politiku, která je i v naprostém rozporu s názory, přesvědčením, a dokonce i zájmy drtivé většiny členů těchto politických stran!

Družstevní strana musí mít funkční přímou demokracii nejen jasně zakotvenou ve svých stanovách, ale musí ji praktikovat při programových i personálních záležitostech a na všech úrovních samosprávy!

S tím samozřejmě souvisí i právo členů (a povinnost funkcionářů) na pravdivou a kompletní informovanost o jakémkoli tématu. Přičemž musí být realizována zcela demokratická a kultivovaná diskuse (mj. formou, kterou zajišťovaly stranické deníky); dnes jejich elektronickou alternativou.

ZDROJE: (1) Polidštění Západu coby evoluční zrůdy /2/; (2) CO-OPERATIVES UNLEASHED; (3) ANNUAL REPORT 2018; (4) The Mondragón Report Published by Praxis Peace Institute Compiled and edited by Georgia Kelly.

5) Čeští družstevníci mohou být druzí na světě!

Britští družstevníci si založili vlastní politickou stranu poté, co se je konkurence a její političtí spojenci pokusili během 1. světové války ekonomicky i fyzicky likvidovat. 

Čeští družstevníci, kteří se ke konci totality začali osmělovat, čelili po Listopadu 1989 nepříznivým politickým podmínkám, legislativní diskriminaci, a dokonce i správnímu teroru, Po úspěchu družstevního finančnictví v letech 2011 – 2013 následoval další politický a správní útok vůči kampeličkám, korunovaný likvidační legislativou finančního družstevnictví, prosazenou dokonce ČSSD a KSČM.

Samotná předchozí fakta – i absence věrohodného politického zastoupení – by měly být pro ustavení české Družstevní strany dostatečnými argumenty. České politické scéně, kde se objevují neomarxistické subjekty jako Piráti, by tito „Blaničtí rytíři“ jedině prospěli!

Založením Družstevní strany by čeští družstevníci obsadili 2. místo ve světovém historickém žebříčku! Navíc by tím – a zejména svým západním kolegům – vyslali signál, jehož pochopení by mělo pro západní civilizaci významný obrodný efekt.