Některé prezidentovy kroky či postoje vyvolávají ve veřejnosti oprávněný údiv a hradní pán se je neobtěžuje vysvětlit. Na již chronickou otázku - Který čert Zemanovi nakukal, aby souhlasil s instalací zadluženého Fischera do funkce ministra financí? - odpovídá stylem hodným adolescenta: Já nic, já muzikant!
Navíc jenom hlupáček může věřit, že negativní aspekty této politické figurky prezident s premiérem nikdy neprojednával, takže lze široce spekulovat.
V první řadě stále není jasné, je-li Fischer koněm spíše Rusnoka nebo Zemana. Je-li koněm Rusnoka, pak půjde o ďáblova advokáta zahraničních bank. Je-li koněm Zemanovým, bude motiv podobný, jenom půjde o jiné zahraniční banky (jediná česká a ještě družstevní banka Fio tak ďábelskou moc nemá).
Pokud nakonec Rusnok s Fischerem ve funkci před parlament předstoupí, pak se mohlo jednat o dvojí "taktiku buldozeru"! V prvním případě oba v parlamentní důvěru věří a jsou si sebejistí, že to nemůže ohrozit ani chromý kůń Fischer. "Taktika buldozeru" by však platila i v opačném případě. Do hlav jim nikdo nevidí a možná ani jeden nevěří, že Rusnokova vláda projde. Zeman by si navíc prosadíil své eventuálně tragikomické chápaní gentlemen´s agreementu: byl to přece Fischer, který se pro funkci mnistra financí sám diskvalifikoval!
Nakonec přichází do úvahy i politický gambit: pro mnohé politiky zásadně nepřijatelný Fischer bude včas obětován a cena Rusnoka u poslanců pak vzroste jak HDP za Kalouska.
A zde leží další čertovo kopýtko. Ústava sice nařizuje, že nová vláda musí do 30 dnů po jmenování prezidentem požádat parlament o důvěru. Ale u všech rohatých, ona vůbec neřeší postup v situaci, když např. jeden den před ukončením 30-ti denní lhůty některý ministr zkolabuje a vezme si ho po zásluze čert (nebo rezignuje, poněvadž pochopil či respektuje pravidla hry)...
Je to sice hodně nepravděpodobné, ale vyloučit se to nedá. V takovém případě by se v ČR vytvořila další zbrusu nová a unikátní ústavní tradice!
