Po volebním neúspěchu „oranžové“ ČSSD, který lačným Paroubkovým oranžgutánům opět odepřel vládní koryta, se rozpoutal boj o vůdce smečky.
Pokud si někdo přečte (a vůbec dočte) programy obou kohoutků ZDE a ZDE a pak je porovná s oranžgutánskými programy Jiřího Paroubka, asi se zeptá: A co je v nich vlastně nového?
Náznak změny by nastal, kdyby kohoutek Sobotka rezignoval na své funkce za prohrané volby (jako 1. místopředseda za prohru zodpovídá) a zkusil se 4 roky živit prací (zatím se živil pouze politikou a vyprávění o tom, jak někdo pracuje, mu musí připadat romantické) - mohl by třeba spolu s právníkem J. Dientsbierem "oblékat do tepláků" pražské kmotry, opencardisty atp.; byl by to alespoň signál, že v ČSSD začíná fungovat kauzalita. Zatím je jisté, že sjezd, jehož úkolem je dělat historická rozhodnutí, bude opět jen volební mašinerií a zákulisní rvačkou o koryta.
Kohoutek Hašek zase dojme ženy bodem 2, kde žádá rovnocenné partnerství žen a mužů v politice. Konfrontován faktem, že téměř stohlavý Ústřední výkonný výbor (ÚVV) v soudružské spolupráci se Socdem ženami nedokázal za rok zvolit jedinou (povinnou) ženu do předsednictva partaje, se mění v komika. Navíc – ač také právník – rovněž neprotestoval při porušení stanov ÚVV, korunovaném trapným Předsjezdem ZDE.
Kohoutka Haška, potažmo oba zaskočil v parlamentu se údajně nudící J. Paroubek, ZDE který upozornil: „Komická je také pasáž ´demokratická strana s koaličním potenciálem´... Dovolím si formulovat jednoduché politologické pravidlo. ČSSD si bude moci vybrat jakéhokoliv koaličního partnera do své vlády jen pokud součet mandátů ČSSD a KSČM přesáhne polovinu členů sněmovny. Pokud bude tento součet nižší, bude ČSSD prostě v opozici a pravicové strany vytvoří koalici. Kdyby pánové trochu sledovali evropské politické dění, věděli by, že to je zákonitost (s pochopitelnými výjimkami).“
Nu a poněvadž oba pánové – dle J. Paroubka – nesledují evropské politické dění ani trochu, nelámou si své slepičí hlavičky ani zcela zásadní otázkou: jak je možné, že levicové strany, pardon, levice (ono to nemusí být totéž) prohrává volby v době celosvětové ekonomické krize způsobené maligní oligarchií (která mj. přispěla již ke zhroucení a zániku obou antických civilizací a u nás dostává k moci „vlastence“ jako je např. „kníže Bilderberg“).
Český volič má navíc zkušenost, že i když protlačí do parlamentu většinu poslanců ČSSD a KSČM, pak se státničení ujme nějaký Vladimír Iljič Špidlič, kterého občan sice při volbách deklasuje, ale rodná matka-strana ho za jeho špidlení přiloží k finančně výživnému mateřskému prsu v komisariátu EU... Což je jedna z příčin, proč tolik (svým původem) levicových voličů sedí při volbách doma.
ČSSD s největší pravděpodobností nemá na svoji obrodu již dost vnitřních sil (prvními signály eventuální obrody by bylo zavedení skutečné a funkční přímé vnitrostranické demokracie a necenzurované vnitrostranické tiskoviny). A situace – kdy se hejna levicových kohoutků na stranických smetištích (Grippeny zkorumpovaly i KSČM) perou o to, kdo bude hájit zájmy důchodců, dětí, dělníků rolníků, živnostníků, družstevníků, učitelů, zdravotníků, odborů, akademiků atd. – zároveň nastoluje novou a aktuální politologickou otázku:
Neměly by si přirozeně levicové vrstvy, konkrétně odboráři a členové družstev (o jejichž ochranu se straničtí kohoutkové rovněž perou), vytvořit vlastní politickou stranu a pokusit se své zájmy hájit prostřednictvím vlastních politiků?
Straničtí kohoutkové v ČSSD i KSČM (podpořeni pravicovými agitátory) jistě začnou poplašně kokrhat! Jak by ne, půjde jim přece o korýtka! Ale pokud někomu z těchto partají půjde o socialismus respektive o komunismus, pak snad kvůli tomu na politicky emancipované odboráře a družstevníky v parlamentu nezanevře.
Pokud si někdo přečte (a vůbec dočte) programy obou kohoutků ZDE a ZDE a pak je porovná s oranžgutánskými programy Jiřího Paroubka, asi se zeptá: A co je v nich vlastně nového?
