Život bez vlasů ji neomezuje: Iveta se přes svou nemoc přenesla

Čtyřiadvacetiletá Iveta, studentka Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, se na první pohled ničím neliší od kterékoliv jiné mladé ženy. Vysoká bruneta zaujme mírně chraptivým hlasem, nahlas se směje a lidem, se kterými mluví, se dívá do očí. Jen všímavý člověk si uvědomí, že na Ivetině vizáži je něco zvláštního. Trpí univerzální alopecií, nemocí, která ji připravila o vlasy, obočí i řasy. Nosí paruku, obočí má domalované, řasy si nalepuje.

Brno - Univerzální alopecie je nejtěžší forma všech nemocí, které pod souhrnným názvem alopecie známe. Člověk s univerzální alopecií nemá na těle jediný činný vlasový folikul. Někteří lidé se s nemocí potýkají od narození, u jiných se projevuje později. Ke ztrátě vlasového porostu může dojít v každém věku, obvykle trvale. Postihuje jednoho člověka z přibližně dvou set padesáti tisíc.

Ivetě se alopecie projevila v roce 2012, v červnu jí začaly vypadávat vlasy, do listopadu je ztratila všechny. Postupně přišla také o řasy a obočí. Ošetřující lékaři se Ivetu pokoušeli léčit metodou PUVA, která kombinuje terapii ultrafialovým zářením s látkou, která citlivost kůže na záření zvyšuje. Neúspěšně.

„V nemocnici Královské Vinohrady léčí pomocí látky s názvem difencypron. Občas s tím mají úspěchy, mně se do léčby nechce. Lékaři neví, co látka s tělem udělá do budoucna. Asi už mi tento stav vyhovuje,“ říká Iveta.

Vedle zmíněné metody s ultrafialovým zářením používají lékaři i další formy fototerapie, kortikosteroidy, které jsou ovšem spojeny s řadou nežádoucích účinků, jako je řídnutí kostí, zhoršená hojivost, zarudlé tváře a mnoho dalších. Lehčí formy alopecie jsou řešitelné, u některých pacientů se dá postupná ztráta vlasů zpomalit, vždy ale pacient postupně přijde o veškerý vlasový porost.

Lidé s alopecií trpí frustrací, nemoc způsobuje řadu psychosicálních problémů. „V dnešní době je vzhled extrémně důležitý, je to jeden z podnětů, kterým vytváříme první dojem. Každý chce mít všechno, co by mít měl. Vidět reklamu na šampon, které běží v televizi denně několikrát, a uvědomovat si, že na mě reklama necílí, je velmi traumatizující," říká psycholožka Kateřina Urbanová.

Podle Ivety představuje problém to, jak málo se o alopecii ve společnosti ví. „Většinou si lidé myslí, že máme rakovinu. Přitom se mě bojí na plešatost zeptat, aby mi náhodou neublížili. Já ale o své nemoci ráda mluvím, je to pro mě jistá forma terapie," říká Iveta.

Iveta plánuje založit internetové stránky, kde by ostatní lidé s alopecií mohli najít pomoc. S nimi by také ráda pořádala krátká představení, která by povědomí o nemoci šířila.

Michaela Vařeková