Vztah: Pepíček versus cizinec

Vztah s cizincem. Obhajovat ho mi v dnešním globálním světě připadalo zbytečné, ať si přeci chodí každý s kým chce. Pak se mi ale pod ruky dostal k editaci článek. Ve zkratce - čtyři body proč se zaručeně vyhnout cizákovi. Z původního sloupku jsem milovala tento: „Jeden z vás se ve vztahu musí vzdát své kultury, rodiny, země.“ Jako kdyby to letadlo z Indie aspoň jednou do roka neletělo. Jako kdyby to nebyla svobodná volba partnerů.

Vztah. Koncept, jehož reálný obsah tvoří dvě původně neznámé jednotky. Muž a žena, dva muži, či dvě ženy. Jak jde čas, jednotky se vzájemné poznávají, hodnotí, zvažují pro a proti, až se pomalu identifikují jako partneři. A cizinec. Právně sice neobčan České republiky, ale jinak prostě pojem odvozený od přídavného jména cizí. Synonymum neznámý. 

Teta si před osmi lety vzala Inda. Chvíli s ním ve druhé nejlidnatější zemi žila, na některé místní tradice nadávala, jiné nechápala, ale nešťastná nebyla. Skype fungoval, tak jsme viděli, jak si klepe na čelo. Chaotická doprava, Indové na střechách vlaků. Odporný smrad, splašky v ulicích. Prý bláznivé indické způsoby, cituji drsnou tetu slušně. K jejímu popisu totální lenosti bílých límečků dodám snad jen, že byrokracie má nehezkou tvář všude. "Zvykneš si,“ povídala.

Do maličkého středoevropského Česka se teta vrátila natrvalo o pár let později. Přijel s ní i usměvavý, opálený Sandeep s hrbolatým nosem, jenž miluje pikantní jídla s kari. Jako milionář z chatrče. Když jsem ho po dlouhé době viděla, řekl mi svou indickou češtinou: „Oh, hurá, jsme doma!“ A já na něj ze zvyku anglicky: „Yes, You are.“

Říci, že ve vztahu zahraničních partnerů se jeden definitivně vzdává vlastního života, je v dnešním internetovo-letadlovém světě nesmysl. Navíc, od čeho tady máme multikulti? Indické, vietnamské, arabské - restaurace, festivaly, přednášky. Pokud si vybereme cizího partnera podle vzoru „neznáme, poznáme, hodnotíme, schvalujeme,“ nevylučujeme tím jeho exotičnost. Ba naopak.

Navíc se jeden z páru může snažit zbavit se původu. Můj strýček Ind, z města 40 stupňů, miluje zimu a lyžování. Můj indický strýček dokonce papá kravičky. Ať mu to každý hinduista, který tento text čte, promine. A tak se lze zeptat. Co když jednoduše nechcete tu nálepku hamburgerového Američana a vyměníte ji radši za etiketu špagetových Jižanů? Co když nechci Čecha s pivasem, ale šarmantního Francouze s lahvinkou Chardonnay? Ach ty stereotypy. A kulturní rozlišnost? Možná u Arabů, ale u Slováků? Asi ne.   

Vztah je o poznání a vzájemné toleranci, nikoliv jazyku, náboženství nebo kultuře. Stejně jako jsem schopná představit si pana Božského ze zahraničí, poznávám blbce v Česku. A platí to i naopak.

Že toho Švéda, Rusa, nebo Inda neznám? To Pepíčka Vomáčku támhle vod Náchoda taky ne.  

                                                                                                                    Markéta Turková