Leží v žaludku mnoha mladistvým. Jsou podle nich pomalí, kritizující, okupující hypermarkety a neoprávněně žádající o místo v autobuse. Důchodci to holt v dnešní době nemají jednoduché.
Důchodci. Leckterý mladý člověk si při zmínce o nich neodpustí jízlivou poznámku. Ty jsou často i dosti peprné a člověk jen koulí očima, co všechno dokáže z úst některých suverénních a nikdy nestárnoucích teenagerů vypadnout. Do zbroje proti starším občanům vyrazili také „fejsbukáři“. Tam aby taky něco nebylo. Skupiny na téma důchodců tam rostou jako houby po dešti. Největší z nich má dokonce přes dvě stě tisíc fanoušků. No, musím uznat název je originální: Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné. Jejich protivníci jsou mládež, vysoké ceny a schody…
Zní to sice škodolibě, ale je to často trefné. Popravdě, důchodci dokážou často člověka vytočit a někdy zase pobavit. Mám Kaufland hned za rohem a není neobvyklé, že tam důchodci čekají už půl hodiny před otvírací dobou. Copak se opravdu musí k těm rohlíkům dostat jako první? Jít tam dopoledne žádá také notnou dávku trpělivosti, s košíkem nepočítejte a naopak se připravte na vchod zatarasený nákupními košíky uchopenými pevně v rukou klábosících důchodců. O prodrání se ke kousku zeleniny raději nemluvit, to je obecně známá nejkritičtější zóna. Někdy si říkám, že nebude trvat dlouho a Kaufland se stane obchodem výhradně důchodcovským. Ostatní budou prostě vytlačeni.
Proč důchodci neustále nakupují, a to klidně i třikrát denně? Četla jsem, že v některých zemích je běžné něco jako hypermarketová turistika. Důchodci chodí po velkých nákupních centrech, jako by byli na procházce. Funguje to zejména v zimě, kdy je venku zima a náledí. A tady se dostávám k hlavnímu problému a důvodu nekonečného nakupování. Představte si, že jste důchodce, který žije ve městě, venku je zima a námraza na chodnících. Vy trčíte celý den v malém bytě. Cítíte se ale, že byste ráda někam šla a s někým si popovídala. V lepším případě si půjdete sednout do kavárny s přítelkyní nebo navštívit vnoučata. Když ani jedno nevyjde, záchranou možností je vyrazit na nákup. Klidně i třikrát denně. S ostatními nakupující se po čase spřátelíte a hned tu máme alespoň nějaké zpříjemnění stereotypního dne. Zajímavou možností je ještě nasednout do autobusu nebo tramvaje, čehož podle některých názorů využívají záměrně k tomu, aby znemožnili mládeži sednout si. „My na ty sedadla máme stejný práva jako oni. Je spousta mladých nemocných lidí. Vážně nevidím důvod, proč je pustit sednout,“ zní jeden argument na Facebooku. Těch mladých nemocných ale musí být, že vyplní celý autobus.
Copak ale musí být stáří tak jednotvárné a nudné. Nedávno jsem poznala, že tomu tak vůbec nemusí být. Naopak muže být zábavné, veselé a plné pohybu a her. Zní to pochybně, co? Už slyším ten výsměch. Ale je to tak. Na podzim jsem měla možnost poznat aktivity, které pro důchodce pořádá Centrum pro rodinu a sociální práci v Brně. Musím říct, že mě překvapilo, co v těch důchodcích je. Byla jsem s nimi na lekci tréninku paměti a ty staré paní mě úplně dostaly. Celou hodinu se smály, vtipkovaly jako kterékoliv mladé holky v kavárně. To nemluvím a jejich paměti, musela jsem se až stydět. Příjemně mě překvapila také snaha seniorů naučit se něčemu novému. Směle se vrhali do poznávání tajů nejnovější techniky v podobě digitálních fotoaparátů či počítačů. Šlo jim to sice pomalu, ale nakonec se s tím poprala i téměř devadesátiletá stařenka. Kurzy pro seniory mají i další výhodu. Zbavují nerudnosti, rozhořčenosti nebo uzavřenosti. Nepřála bych vám potkat svého souseda. Z bytu vychází jen, když musí vynést odpadky a to pouze v županu a za oknem smutně kouká jeho uvězněný pes. Když jsme šli jednou ve středu vynést odpadky, z okna na nás hulákal, div si plíce nevykřičel, jak si to představujeme, že to je místo pro jeho odpadky. Podobných zahořklých věčně doma zavřených důchodců je mnoho a podobných kurzů a aktivit pro seniory je naopak zoufale málo. Je to škoda, protože když je člověk obklopen veselou společností a má co dělat a čím se bavit, začne vnímat svět příjemněji, a potkat takového seniora i pro vás potěší. Přinejmenším si řeknete, že ta budoucnost není tak černá.
Kristina Kolovrátková
