Vetchý versus Novotný. Lži v médiích řešíme jen, když na to zrovna máme náladu

Na pravdě nám všem záleží. Tedy aspoň někdy. Tak by se dala shrnout reakce veřejnosti na celou kauzu.

Ondřej Vetchý vyhrál soud nad deníkem Spy a získal 700 tisíc korun. Celá kauza však působí účelově, ukazuje také na selektivní přístup k pravdě. Jedním aspektem je totiž celková podezřelost kauzy, která nahlodává pozici Vetchého jako morální autority proti prohnilému bulváru. Tím dalším je mediální a společenská pozornost, která je tomuto tématu věnována a mediální lynčování, které se kolem Pavla Novotného vytvořilo. 

Žaloba na deník Spy, který v současnosti již nevychází, byla založena na tom, že byla zveřejněna fotografie herce Vetchého z předávání Českých lvů s popiskem, že je na snímku s milenkou, i když šlo o manželku. Podezřelé na celé kauze je to, že obhájkyně Vetchého se se soudkyní již dlouhodobě zná. „Pozadí dvojice soudkyně–obhájkyně, které tahají peníze z bulváru, je známé jak mně, tak vedení Blesku, které vám to potvrdí. Jak to paní soudkyně dělá, že ten případ dostane vždy ona, nevím a už jsem se s tím srovnal...,“ říká Novotný. Podle něj nejde o nic jiného, než mechanismus na ždímání peněz. Obě strany se vzájemně označily za lháře o tom, jestli se Novotný s manželkou Vetchého znal již dřív, ani jedna strana však nebyla schopna předložit přesvědčivé argumenty. Faktem je však to, že Spy opravdu vydal lež. Bez ohledu na to, jestli byl celý spor vytvořený účelově kvůli ždímání peněz, i sám Novotný uznává, že Vetchý je v právu. Za mnohem důležitější však považuji společenský kontext celého sporu a reakce na něj.

Největší problém vidím v tom, nakolik je řešení problému relevantní. Máme tu desítky zpravodajských medií, které otevřeně šíří hoaxy, dezinformace, propagandu, polopravdy a lži. Tato média se na první pohled tváří naprosto seriózně a velice často útočí na ta etablovaná. Tradiční média sice možná nejsou dokonalá, ale ve srovnání s Aeronetem vypadá i Padesát odstínů šedi jako studnice moudrosti. Kdyby někdo chtěl tato média trestat nebo alespoň omezit, začnou se okamžitě objevovat pobouřené výkřiky o cenzuře a ministerstvu pravdy. Stačí, aby si Evropské hodnoty dovolili sepsat seznam dezinformačních webů a hned je oheň na střeše, o nějakém trestu a penalizaci nemůže být vůbec řeč.

Nyní se podívejme oproti tomu na bulvár. Nejsem v žádném případě jeho fanoušek, nic mě nezajímá méně, než kdo koho v českém showbyznysu podvedl a kdo si nechal zvětšit prsa. Na druhou stranu se však bulvár aspoň nesnaží tvářit, že je něco víc, než nástroj pro pobavení mas. Díky tomu je skoro každý schopen jej vnímat s nadhledem a nebrat příliš vážně. Navíc témata, kterým se věnuje, jsou prakticky neškodná, vážná témata by nudila a kazila příjmy. To snižuje nebezpečnost jeho dezinformací na hodnotu blížící se nule, není vážnou hrozbou. Nahlíží se na něj však zcela jinak než na dezinformační weby. Mluví se o něm jako o prolhané žumpě, která ničí lidem životy.

Ironické je, že o něm takhle nejraději mluví ti, kdo čtou, ty ostatní totiž naprosto nezajímá. Bulvár je souzen neustále a s velkou podporou obyvatelstva. Neříkám, že je to nutně špatně. Pokud se stylizujete do obránce pravdy a potíratele lži, máte právo si stěžovat na desinformace bulváru. Ale pokud přitom ignorujete mnohem nebezpečnější a přímější hrozby, je tenhle přístup k věci mírně řečeno pokrytecký. Trochu jako kdyby se někdo zhrozil nad tím, že mu v pokoji hoří svíčka a ignoroval to, že mu už dobrých pár minut hoří celý byt.

Bulvár má konkrétní oběti, falešné zpravodajství ne. To je důvod, proč je vnímán hůře. Hromadné šíření desinformací poškozuje plošně celou populaci, ale nemáme zde konkrétní jména, se kterými můžeme ztotožnit a není zde žádný konkrétní žalobce, který by hnal dezinformátory k zodpovědnosti právní cestou. Stalin řekl, že smrt jednoho je tragédie a smrt milionu jen statistika. Odporné přirovnání masového vraha, že? Přesto však přesně popisuje lidské přemýšlení. Dokážeme se vcítit do problému jednotlivce, ale ne do problémů statisíců.

Není zakazování lhaní jen omezování svobody projevu? Jistě, tahle otázka vypadá na první pohled absurdně, ale je to tak. Dokonce i právo svobodně lhát je součástí svobodného vyjadřování, příliš mnoho svobody se však rovná anarchii. Je tedy soudit bulvár za lež, ať už oprávněnou či domnělou v pořádku? Těžko říct, vidím argumenty pro obě možnosti. Co však tvrdím jednoznačně je to, že případ Vetchý versus Novotný je v kontextu nízké prokázanosti některých tvrzení, podezřelosti soudního řízení a opomíjení vážnějších mediálních lží ukázkou pokrytectví, které je pro naši společnost typické. Dokud má právo na lež zpravodajství, neupírejme jej bulváru - aplikujme stejná pravidla pro všechny nebo je neaplikujme vůbec. Klidně zhasínejme svíčky, ale nejdříve uhasme požár.

Jiří Král