Tisíce barevných kol, na kterých sviští sebevědomí a usměvaví blonďáci. Čtyři roční období v jednom dni. Červené cihlové domy, zrcadlící se na hladině nesčetných vodních kanálů. Takové je Nizozemí.
Centrum Groningenu je protkané půvabnými vodními kanály.Eva Syrovátková
Studovat v zahraničí, prát se se svou rozpačitou angličtinou a poznat studenty z celého světa. Po tom jsem toužila od doby, co jsem nastoupila na univerzitu. S radostí jsem tedy využila programu Erasmus a odcestovala do holandského Groningenu, který se pyšní ještě větším počtem studentů než Brno. Procházíte-li ulicemi této téměř dvousettisícové severské provincie, na osoby starší třiceti let narazíte poměrně zřídkakdy. Postupem času se nad tím ani nepozastavíte, stejně jako nad množstvím cyklistů, diskriminujících chodce. Pokud neuváženě půjdete po svých, budete za každých okolností nemilosrdně vytlačeni na samý okraj cesty, kde vám nezbude než zahanbeně cupitat. Z toho vyplývá, že první věc, kterou zaručeně musíte po příjezdu vyřídit, je koupě kola.
V Groningenu vlastní kolo každý, někteří dokonce i více kousků. Ostatně Groningen je město s největším počtem kol na osobu v celé zemi. A až si ho koupíte, odnaučíte se chodit a ujít sto metrů vám přijde jako nepředstavitelně vyčerpávající úkol. Cena kol rapidně klesá po setmění, kdy je místní „junkies“ čile kradou a prodávají za zlomek původní ceny. Mému brazilskému kamarádovi se podařilo jedno koupit za dvě eura padesát (v přepočtu okolo šedesáti korun) - více u sebe neměl. Jinak je ale Groningen zcela mírumilovný a kradení kol je místní folklór, nad kterým se v podstatě již ani nikdo nepohoršuje.
Nejzajímavější zkušeností z Erasmu jsou však lidé. Směsice národností, vyznání a charakterů, žijících pod jednou střechou ve studentských domech. O Španělích bylo známo, že po sobě neuklízí, Rusky byly hlučné a hodně pily a Američani zase neustále nad něčím jásali. Je samozřejmě krátkozraké a neprozíravé takto generalizovat, ale musím přiznat, že je těžké se tomu vyhnout. Během mého pobytu největší kolize nastala mezi ukrajinskou „party girl“ a muslimkou ze Zimbabwe. Nakonec se od sebe slečny museli kvůli neshodám v životním stylu odstěhovat.
Nizozemci samotní jsou usměvaví, ale rezervovaní a většina z nich se dokáže odvázat pouze při výjimečných událostech, především při „Koninginnedag“, tedy každoroční oslavě narozenin královny Beatrix. Tehdy jsou ulice zaplaveny národní oranžovou barvou, která mi neblaze připomíná groningenskou speciální univerzitní budovu, určenou pouze pro examinační procesy. Ano, zkoušky. Tři patra tmavě oranžových zdí, schodů a hal s obrovským množstvím stolů s cedulkami se jmény, zadáními testů a výsledkovými archy. Naše SCIO testy jsou proti standardizovanosti holandských zkoušek pouhou dětskou hrou. První ze série multiple choice testů jsem vyplňovala s rostoucím zděšením, neboť má klasická strategie „nauč se slovo od slova“ zcela selhala. Místo toho jsem se, vystavena nutnosti látku bez výhrad pochopit a aplikovat, tři hodiny potila v groteskně oranžové místnosti a nadávala si, co tam vlastně dělám. Nakonec vše dobře dopadlo, ale musela jsem se přizpůsobit tamním studijním návykům, zahrnujícím důslednou přípravu z hodiny na hodinu a dvanáctihodinové směny v knihovně dva týdny před samotnou zkouškou.
Studium je těžké, ale jinak je Nizozemí nesmírně půvabné. Pokud se tam někdy vydáte, nesmíte vynechat Fríské ostrovy na severu, které vás ohromí svou kontemplativní panenskou krásou. Na jednom z ostrovů, Schiermonnikoogu, je dokonce zakázána automobilová doprava, takže můžete nasávat čerstvý severský vzduch a pozorovat stovky pasoucích se ovcí a krav. Tam zapomenete na studijní úskalí a můžete si vychutnat zemi sýrů a kol v celé své kráse. Pochopitelně ze sedla vašeho skvělého (nejlépe růžového) kola za padesát korun.
Eva Syrovátková
O programu Erasmus čtěte také na:
http://www.munimedia.cz/prispevek/erasmus-se-vyplati-rika-studentka-2535/
