Že je celiak se dozvěděl v sedmnácti letech od lékaře. První věc, která mu probleskla hlavou, byla, že si už nikdy nedá pizzu. „V té chvíli jsem to bral jako konec světa, jako obrovskou nespravedlnost. Naučil jsem se s tím ale žít, nic jiného mi ani nezbylo,“ posteskl si student třetího ročníku Fakulty sociálních studií Miroslav Vojtek.
Celiakií, tedy přecitlivělostí na lepek, trpí v Česku oficiálně asi padesát tisíc lidí. Mezi nimi i Jozef Vajda. „Že mám celiakii jsem se dozvěděl ve třinácti. Od té doby se stravuji bezlepkově, to znamená bez čehokoliv, co je vyrobené z pšenice, ječmene, ovsa nebo žita,“ řekl student prvního ročníku Vajda. Při nákupu potravin musí pečlivě číst složení výrobků. Běžné pečivo není totiž jediná věc, která lepek obsahuje. Je například i v dochucovadlech, salámech, šunkách a cukrovinkách. „Chleba, těstoviny a mouku nakupuju na Slovensku v lékárnách. Zbylé potraviny sháním v supermarketech, jsou tam totiž levnější než v obchodech se zdravou výživou,“ dodal Vajda.
Stravovat se doma je ale docela jiné než při studiu. Miroslav Vojtek o tom ví své. „Doma jsme celiaci všichni kromě mamky, takže si pečeme vlastní pečivo a vaříme jenom bezlepkově. Vždycky se snažím přivést si s sebou do Brna i něco z domu, abych nemusel zbytečně utrácet za předražené pečivo pro celiaky,“ řekl Vojtek. Vařit ho nebaví, a tak chodí do menzy. „Chodím do menzy na Moravském náměstí, mám ji nejblíž škole. Bezlepková jídla tam nijak neoznačují, ale zatím jsem neměl problém vybrat si něco, v čem lepek není. Stačí jenom uvažovat selským rozumem a přinejhorším se zeptat kuchařů,“ pokrčil rameny Vojtek. Když nemá chuť jít do menzy, chodí do asijských bister. Zjistil totiž, že k zahušťování omáček a šťáv nepoužívají mouku, ale kukuřičný škrob, který na rozdíl od mouky může.
Vajda však naopak riskuje nerad. Jezdí proto do menzy do Bohunického kampusu. Má ji sice daleko, ale bezlepková jídla tam značí zvlášť. Denně má na výběr minimálně ze tří jídel a dražší speciální pizzy. „Když se mi nechce do menzy, tak si něco uvařím. Nejčastěji špagety nebo třeba brambory s mlékem,“ dodal Vajda.
Na tom, že bezlepková dieta není nějak obzvlášť finančně náročná, se shodují oba. I když je třeba pečivo nebo speciální těstoviny dražší, není problém je částečně nahradit. Třeba rýžové těstoviny jsou jen o málo dražší než ty obyčejné a dají se koupit v každém větším obchodě, na rozdíl od těstovin z kukuřičné mouky, jejichž pěti set gramové balení stojí i padesát korun. Jako náhražka pečiva poslouží rýžové suchary nebo kukuřičné plátky. Problém ale nastane, když chce jít celiak do restaurace. Bezlepková jídla totiž nabízejí málokde a když si chce být člověk jistý, nezbývá mu často nic jiného, než dát si salát. O nabídce bezlepkového piva si pak může nechat jenom zdát.
Největší problém vidí Vojtek v přístupu okolí. „Málokdo tady ví, co si pod celiakií představit. Myslí si, že nemůžu jíst prakticky nic, což není pravda. Když jedu do zahraničí, je tam přístup k lidem co nejedí lepek úplně jiný. Třeba i ve fastfoodech nabízejí bezlepkové housky na hamburgery. To mi tady chybí. Doufám ale, že se to brzy změní,“ řekl.
Celiakií, chronickou střevní nemocí způsobenou přecitlivělostí na lepek, trpí v České republice oficiálně asi padesát tisíc lidí. Podle odhadů lékařů je ale počet nemocných daleko větší, někteří mluví až o třech procentech populace. Celiaci musí ze své stravy vyloučit všechny potraviny, které lepek obsahují - to znamená vše vyrobené z ječmene, pšenice, žita a ovsa.
Více na www.munimedia.cz
Jan Čambora
