Stroje jsou zase o něco dokonalejší. Ukázal to strojírenský veletrh v Brně

Dnešním dnem v Brně končí Mezinárodní strojírenský veletrh. Letošní ročník je největší za posledních osm let. Za celý týden na veletrhu vystavovatelé uzavřeli obchody za miliony eur.

Brno – Na brněnském výstavišti pomalu proudí davy lidí od jednoho pavilonu k druhému. Většina návštěvníků můžou být podle odhadu inženýři, byznysmeni nebo studenti strojírenských oborů.  Na 58. ročník Mezinárodního strojírenského veletrhu přišli nakupovat, prezentovat a prodávat své výrobky, poznat nové technologie nebo třeba jen obdivovat krásy nejrůznějších přístrojů.

Je vidět, že se firmám daří. Obchodníci nabízejí možným partnerům bohaté občerstvení, u jednoho stánku láká zájemce houslista. Některé firmy si pronajaly obrovské plochy, které zaplnily pohodlnými křesílky a sedačkami. Na nich pak domlouvají obchody za miliony. Jiné ukazují drobné i obrovské stroje přímo v provozu. Někteří vystavovatelé mají úplně prázdno, u druhých se shlukují davy. Jako třeba u žlutého obra, který má být nejsilnějším robotem na světě. Jeho rameno si s naloženým autem jen pohrává. Zvedá ho dokola z jedné strany na druhou. Předvádí se. Dva mladíci při pohledu na robota uznale přikyvují. Jmenují se Šimon Fizek a Stanislav a studují na brněnském Vysokém učení technickém. „Tak pojďme na to sváření,“ rozhodují se, na kterou část veletrhu se podívají.

V pavilonu G2 je rušno. Vystavované stroje jsou na první pohled dost podobné, jen mají různé barvy a velikosti. Oba studenti se fascinovaně zahledí do jedné výlohy. Zaujaly je vzorky kovového materiálu, který je na povrchu dokonale hladký, vevnitř však plný malých bublin. „Viděl jsi, Šimone, to video, jak nějaká firma vyrobila nejlehčí kov? K zemi se to snášelo jako pírko, ale přitom to bylo neuvěřitelně pevné,“ vysvětluje Stanislav s tím, že materiál ve výloze je určitě taky odlehčený.

Kolem mnoha stánků prochází Šimon i Stanislav bez zastavení. Na veletrhu prezentuje více než 1700 vystavovatelů. Ani celé dopoledne jim nebude stačit, aby viděli všechno. Jejich pozornost zaujme stánek, kolem něhož se shlukuje dav zejména mladých mužů. Návštěvníci si zde mohou vyzkoušet pohled skrze holografické brýle i pohyb ve virtuální realitě. Konečně se dostala řada i na Šimona. „Ovládat brýle můžete pohybem ruky ve vzduchu jako třeba na tabletu. Spojením prstů obraz přiblížíte a naopak,“ vysvětluje muž v obleku a podává mu velké brýle s tmavými skly, které drží kolem celé hlavy. Šimon se v nich různě otáčí a máchá rukama. Pro diváky okolo, kteří nevidí to, co on, se to zdá být docela vtipná podívaná. „Skrze ty brýle jde vidět na pozadí živou realitu a v ní virtuálního robota, kterého jsem mohl ovládat gesty,“ popisuje pak nadšeně Šimon.

Několik zájemců se postává u velkého stroje, který lisuje výrobky z plastů. Z přistaveného kontejneru stroj nasaje plastové granule a zahřeje je. Do ocelové formy pak vtlačí horký tekutý plast a po několika vteřinách z něj vypadne dokonalá svačinová krabička. Tu si bere robotické rameno, poskládá ji a uloží mezi ostatní hotové výrobky. Vše vypadá tak snadně. Při samotné výrobě není potřeba jediný člověk. „Takový trend jde vidět u mnoha firem tady na veletrhu. Snaží se automatizovat výrobu tak, aby k tomu lidi ani nebyli potřeba,“ vysvětlují Šimon a Stanislav s pohledem na robota, jehož pohyby jsou bezchybné, velmi rychlé, přesné a využívají veškerou energii daleko efektivněji, než člověk.

Autor: Pavlína Tomečková