Smyslem Priglu je urážet kamarády a dostávat lidi do deprese, říkají jeho zakladatelé

V hospodském prostředí se zrodila dvě velká díla. Haškův Švejk a brněnský blog Prigl. Zakladatelé Priglu, Pavel Šplíchal a Jakub Ryška, to z brněnských nonstopů dotáhli až do soutěže Magnesia Litera. V ní sice neuspěli, ale i nadále si chtějí jít vlastní cestou.

"Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy", reportáž o "dni otevřených dveří v callcentráku" nebo "rozhovor s hovnařem". I takové články si můžete přečíst na blogu Prigl.cz. Jeho zakladatelé, Pavel Šplíchal a Jakub Ryška, popisují každodenní realitu obyčejného člověka s jedinečným sarkasmem. Přestože píší výhradně o Brně, s jejich cynickými sondami se dokáží ztotožnit i lidé z jiných měst. 
 

Jak vás napadlo založit blog Prigl.cz?

Jakub Ryška: V době, kdy jsme začínali bylo blogování trendy. Řekl jsem Pavlovi, pojď psát nějaký blog, narubeme na tom vatu. Když mi pak přinesl první článek, vážně jsem se ho zeptal, jestli bere život vážně, protože to se prostě nedalo zobchodovat. Nakonec mi nezbývalo, než se s tím smířit.
Pavel Šplíchal: Byl to Ryškův nápad. Vůbec nesouhlasil s tím, co tam chci psát. Překvapilo mě to, protože bylo jasný, že já nic jinýho psát nemůžu. Moje zkušenost byla a stále je limitovaná hospodou, kocovinou a podle učitelky z šesté třídy přechozenou dysgrafií. Jinak to dopadnout nemohlo.
 

Proč jste si pro psaní Priglu vybrali specifický žánr plný sprostých slov a sarkasmu?
 

JR: Sprostá slova nejsou žánr, ale přirozeně vyplývají z tématu   a jeho pojetí. Když píšete o tom, jak moc je něco v prdeli,  nepoužití slova prdel je z mého pohledu překrucování reality.  Čtenáři, které odradí použití sprostých slov a čtenáři, které  naopak přitáhnou, nejsou příliš rozdílní.
PŠ: No já nic jinýho neuměl a on se po čase k tomu přidal. Nemyslím si, že to je specifický. Spíš je to mainstream, my k tomu ale přidali takový lifestylový přesah.
Jaká je koncepce Priglu a má vůbec nějakou? 
PŠ: Koncepce je tak maximálně urážet kamarády a dostávat lidi do deprese.
JR: Spíše bych řekl, že chceme dostat Nobelovu cenu, ale Pavel se bojí předčasně odkopat.
Jak vznikl podnázev Priglu "S měkkým krátkým"? 
JR: Bylo třeba se jasně odlišit od Prýglu a vtisknout do srdcí lidí správné znění webové adresy. Cesta přes komplexy a traumata je nejspolehlivější.
PŠ: Čistá prácička Jakuba Ryšky, který toho dřív vymyslel hodně, protože jezdil autobusem mezi Šumicema a Brnem. Pak se odstěhoval do Prahy a dálnice není tak inspirativní jako okresky na Vyškovsku. Takže nové nápady nemáme.

Strefujete se na Priglu do předem vybrané skupiny lidí nebo do všech stejně?
JR: Díky téhle otázce jsem si uvědomil, že bych rád zakomponoval do některého z příštích textů Buddhu.
PŠ: Do všech kromě Rakušanů, z těch jde fakt strach.

Které seriály nebo filmy vás v  mládí nejvíce ovlivnily?
PŠ: Simpsni, Simpsni, Simpsni. Bez  nich by byl můj život děsně  monotónní.  
JR: Mě spíš ovlivnily knihy. Hlavně  Vyšinského Soudní řeči a srovnávací  tabulky munice používané Spojenci a  Osou ve druhé světové válce.
Jak ovlivnily váš humor? 
PŠ: To nevím. Náš humor ovlivnilo  Brno, kde se všichni tváří, že něco  znamenají. Začnou něco studovat,  někam chodit a je hned zaděláno na  průser.
JR: Mně ty knihy otevřely oči. Díky nim vím, že pravda je to, co řeknu já.
Proč se Prigl stal oblíbeným zejména mezi mladou generací? 
JR: Člověk se nejradši posmívá lidem, kteří jsou mu velmi podobní. Čtenář si přečte článek, kterej je zcela jasně o něm, ale tíhu posměchu přirozeně posune o kousek dál.
PŠ: Zajímalo by mě, jestli to tak vůbec je. Čtou to i čtyřicátníci, kterým se chceme zavděčit nejvíc. Po třicítce je to pořád ještě dost o hovnu a člověk by se občas i zasmál. I když prý důvod k radosti je v každým věku, moc tomu ale nevěřím. Zatím je to spolehlivě čím dál tím horší.
Jeden z vašich článků s názvem “Mediální mrdničky“ se strefuje do studentů brněnské žurnalistiky. Co vás motivovalo napsat tento článek? 
JR: Dostat ksicht na správnou stranu kamery je stejně mocné puzení jako láska nebo pomsta. Zasloužilo by si to minimálně román Dostojevského střihu.
PŠ: Historka, jak dělá rozhovor redaktor Stisku s redaktorkou rádia R, je pravdivá. Slyšeli jsme to v Podnebí. Tak jsme o tom napsali článek, protože v Brně je víc lidí, co by to rádi dotáhli až na Takáče.
Nedávno jste byli nominováni na cenu Magnesia Litera, díky tomu dostáváte větší mediální prostor. Jak si ho užíváte? 
JR: Bába, co řve na YouTube: „Ta svině tady měla tašku!“ je zhruba tisíckrát známější.
PŠ: Jestli tím větším mediálním prostorem myslíš tento rozhovor, tak musím říct, že je ten zájem ještě docela snesitelný.
V rozhovoru pro Radio Wave jste říkali, že některé blogy v soutěži Magnesia Litera přebývaly. Které to jsou a proč? 
JR: Když jsem nad tím přemýšlel, tak mě vlastně nenaštvalo, že nominovali ty druhý, ale že postavili mezi ně nás.
PŠ: Já už jsem to přehodnotil. Mě napřed štval Deníček moderního fotra, ale pak jsem si to rozmyslel. Jakuba štvalo vítězné Kafe a cigárko od Marie Doležalové. Mně ale přijde, že ta holka nikomu nic nenalhává. Prostě píše o tom, jakou měla radost, když ji pozvali do Všechnopárty.
Proč si myslíte, že jste nevyhráli?
PŠ: Nevyhráli jsme, protože Kafe a cigárko získalo víc hlasů. Jsme tedy méně populární.
Co čeká Prigl v budoucnu?
PŠ: Budeme dělat to samé co doteď. Poslední článek, který napíšeme, bude sarkastická kritika života v hospicu a vzletný obvinění boha za smrtelnost.

Radek Kubala