Skutečný boj s chorobným odkládáním

Důležité upozornění: Jestli je čtenář prokrastinátor a nebo jestli dokonce prokrastinuje právě nyní, neměl by tento článek vůbec číst a měl by dělat svět krásnější důležitými věcmi.  

O prokrastinaci se píše často. I na stránkách Stisku je hned několik příspěvků s tematikou chorobného odkládání. Glosy, fejetony, zprávy a návody mi stále častěji připomínají mé životní epizody s ohavnou prokrastinací. V jednom testu mi vyšlo, že mám s prokrastinací velký problém. Protože už mám pivní problém a cigaretový problém, nemohu si dovolit další. Proto jsem odkládání povinností vyhlásil válku.

Když jsem se měl zrovna učit, co kdy kde kdo a proč řekl, našel jsem na internetu adiktologickou poradnu, kde si lidé s různými závislostmi mohou pomoci sami, pokud mají pevnou vůli. Snížil jsem své nároky na pevnou vůli a svépomocnou aplikaci jsem spustil. Poznal jsem sám sebe jako nikdy předtím. Odpověděl jsem si na to, v čem bych se měl zlepšit, a zapamatoval si několik pouček, které mě povedou k prozářeným zítřkům. „Budu žít naplno a budu prosperovat!“ říkal jsem si. A taky že jo.

Inspiroval jsem se radou z poradny, a když jsem vstal, do bločku jsem si napsal seznam věcí, které chci za dnešek stihnout. Žádné troškaření, mám elánu na rozdávání. Ostatním jdu příkladem a práci si s sebou beru i na záchod. Času je málo, nač jím mrhat. Dokonce jsem skoro zanevřel na jídlo. „Ty bys chtěl jíst? Jídlo je pro vítěze! Jsi snad vítěz, srabe?! Zatím jsi přečetl jen jednu celou knihu a přestěhoval jsi postel, to je toho!“ hecoval jsem se. Tímto tempem jsem za měsíc shodil skoro pět kilo, naučil se spát jen šest hodin denně a začal jsem vypadat jako několikrát mumifikovaný.

Další poučka po seznamu povinností byla, abych využil nudu. Tomuto nařízení jsem vyšel vstříc a své oblíbené házení míčkem o zeď jsem vyměnil za cvičení ochablého svalstva. Pro začátek jsem zkusil pár dřepů. Z druhého jsem se již nedokázal zvednout, a tak, když už jsem byl dole, přešel jsem na kliky. Pak na ženské kliky. A pak jsem si raději napustil láhev vodou (pro jistotu ne plnou) a posiloval alespoň takhle. Za pár dní jsem už zvládl i pár ženských kliků. A měl jsem ze sebe radost.

Dny plynuly a já se cítil lepším člověkem. Na přednáškách jsem občas vzdáleně tušil, o čem se mluví, sám jsem unesl basu piv a chodil jsem spát i před půlnocí. Mohl jsem být spokojený až do této chvíle a možná navždy. Ale to bych si nesměl vzít k srdci další poučku. Čas od času se prý mám odměnit, když se mi povede splnit několik věcí ze seznamu povinností. Začal jsem malou prémií za deset položek ze seznamu. Vidina odměny ale byla tak lákavá, že jsem se začal chválit po každé povinnosti a ke konci jsem se odměnil už i za to, že jsem se dlouho neodměnil. 

Poradna adiktologie mi pomohla. Jakmile jsem s prokrastinací začal bojovat, měl jsem se nejlépe na světě. Bohužel jsem se rozmazlil odměnami a jsem zase tam, kde jsem začal. Bez odměny se ani nezvednu z postele. Možná si svépomocnou aplikaci zařídím znovutěsně před zkouškovým. A to teprve zažiju Saigon. Budu si odpírat jídlo, denní světlo i čerstvý vzduch. Stanu se lepším člověkem! A co na tom, že pak budu vypadat jako Glum? 

Prokrastinační video je ke zhlédnutí zde.

Autor: Ondřej Šulík

Další studentské texty si můžete přečíst zde.