Svižný tanec afro fusion, který propojuje prvky tradičních afrických tanců například s baletem či jazz dance, vyučuje lektorka Šarlota Filová v brněnském Centru tance na Václavské ulici.
Brněnské Centrum tance se schovává za dřevěnými stánky na Václavské ulici. Sídlí v druhém patře velkého omšelého domu. Svoje zázemí tam má ještě jedna taneční škola, herna ping pongu a vpravo od tanečního vchodu se prodává nábytek.
S otevřením dveří do Centra tance čeká na účastníky kurzů milé překvapení v podobě moderně zařízeného interiéru. Hned u vchodu se zouvá a k jednomu z desíti sálů, které se nacházejí i ve vyšším patře, se chodí bosky nebo v přezůvkách. Oblečení si návštěvnice kurzů ukládají do skříněk v šatnách a klíček si s sebou odnáší do sálu. Všude po zdech zvou plakátky a letáčky na hodiny zumby, tance u tyče neboli pole dance, společenské tance či flamenco. Afro fusion je v tomto domě takovou Popelkou, hodiny pro začátečníky jsou jen jednou týdně.
V sále se už připravuje lektorka Šarlota Filová se svým přítelem, bubeníkem Zbyškem Mrázem. „S holkami netančím tradiční sestavy. Nacvičit jednu sestavu zabere třeba tři měsíce. Čerpám ze své zásoby tanečních prvků, které míchám dohromady a obohacuji je o nové prvky. Učím se je třeba na workshopech. Proto se tyto hodiny jmenují afro fusion, a ne tradiční africké tance," vysvětluje lektorka a v sále vítá šest účastnic. Všechny stojí v kruhu a do rytmu bubnu se protahují.
Po rozcvičce se ženy na kurzu učí novým pohybům. V sále panuje přátelská atmosféra, všichni se oslovují křestním jménem a vtipkují. Lektorka se vždy ujišťuje, jestli tanečnice daný prvek pochopily a jestli zvládají tempo. „Takže dobré, nebo to zatančíme bez rukou," ujišťuje se lektorka po složitém kroku, který téměř všechny účastnice pletou. „Bez ruk," ozývá se svorně sálem. A Šarlota Filová nemá problém se svým cvičenkyním přizpůsobit.
Jediným mužem v sále je bubeník Zbyšek Mráz. Doprovází tanečnice hrou na africký buben djembe. Mít na hodinách živou hudbu přináší lektorce řadu výhod - nemusí přetáčet hudbu sestavy, hlídat si dálkové ovládání nebo běhat k přehrávači. Živý bubeník navíc hraje vždy tak rychle, jak tanečnice potřebují. Chvílemi to ale vypadá, jako by se Zbyšek Mráz spíše nudil, nehledě na to, že hrát celou hodinu stejný rytmus může být docela otrava. „Bubnovat mě baví, když baví holky tančit. Jde od nich dobrá energie, mně se bubnuje líp, energičtěji a hlasitěji," pochvaluje si hudebník taneční lekce.
Vnějšímu pozorovateli by se mohlo zdát, že se afro fusion podobá aerobiku nebo zumbě. „Aerobik nesnáším. Měli jsme ho na škole povinně a úplně se mi znechutil. Zumba mě vůbec neoslovila. Musíte se u ní moc soustředit na správné kroky. Afro tance jsou mnohem živočišnější a přirozenější," líčí po konci lekce zadýchaná Radana Villiková, kterou na kurz nalákala její maminka. Šarlota Filová její slova potvrzuje. „V dnešní době všichni sedíme v kancelářích a zapomínáme, jak pohybovat boky, pánví, zkrátka, jak se hýbat. Ráda bych v holkách na kurzu zase probudila jejich ženství. Krásná slečna na vysokých podpatcích, která se hrbí a nepohybuje boky, vypadá hrozně. Takže holky učím, jak držet tělo a vnímat rytmus. Zároveň si při cvičení zlepší kondici," vysvětluje lektorka.
Zhlédněte také video afro fusion.
Alena Augustová
