Recenze: Hon se zarývá pod kůži

Psychologické drama Hon je syrová podívaná, která diváka zasáhne. Vypráví příběh o tom, jak jedna malá lež dokáže zničit život nevinného člověka.

Čtyřicetiletý Lucas žije v klidné dánské vesničce, kde začíná nový život. Je to jedno z těch míst, kde se všichni znají, vzájemně si pomáhají, ale zároveň si neodpouští. Lucas je v semknuté komunitě oblíbený, jelikož je velký dobrák a ochotně přiskočí s pomocnou rukou a úsměvem na tváři všude, kde je to potřeba. Navíc pracuje ve školce a děti ho milují. Ovšem právě jedno z dětí se stane pro Lucasovu pověst osudné. Jeho svěřenkyně, nevinná a roztomilá holčička zalže o tom, že ji Lucas sexuálně zneužil.

Lucas si stěží dokáže uvědomit, co hloupá lež dovede a divák nechápe s ním, jelikož od začátku ví, že je Lucas nevinný. Není nic platné, že holčička později přiznává, že si vše vymyslela, protože kontrolu nad obviněním už převzali dospělí. Lukasovi sousedé jsou zděšení, že by se něco takového mohlo stát jejich dětem. Potřebují označit domnělé zlo a odstranit ho za každou cenu. Pomluva přeroste do rozměrů, ze kterých už není racionálními argumenty úniku a Lucas se marně snaží bojovat proti rozkladu svého sociálního života uvnitř komunity.

Snímek Hon je silný ve svém obsahu a v důrazu na detail. Klidné tempo příběhu nechává diváka přemýšlet, ale zároveň ho dokáže udržet v napětí. Režisér Thomas Vinterberg natočil film, který se nevnucuje přemrštěnými emocionálními scénami, ale servíruje divákovi příběh v malých porcích a uvěřitelně. Přesto všechno působí až absurdně a snad právě proto se Hon tolik zarývá pod kůži.

Představitel Lucase Mads Mikkelsen je tahoun celého filmu. Dánský rodák je sice pro většinu diváků známý především jako záporák z bondovky Casino Royale, ale své herecké rozpětí předvedl spíše ve filmech jako Po svatbě nebo Barbar. Mikkelsen má v sobě jakési mrazivé charisma, které prostupuje i hereckým podáním Lucase. Dokud je Lucas oblíbený a usměvavý učitel ze školky, Mikkelsenův výkon je poměrně nepřekvapivý, i když uvěřitelný, ovšem po proměně na společensky zdevastovaného psance je cítit, že Mikkelsen se dostává do svého živlu. Vnitřní boje a emoce se mu promítají do tváře s takovou výmluvností, že divák nemá pochyb o tom, co Lucas právě prožívá. Mikkelsen dostal za svůj výkon zaslouženě Zlatou palmu na festivalu v Cannes.

Hon je důsledný v pokládání nepříjemných otázek o důvěře mezi lidmi, o pomluvě a její síle. Divák je tak staven do pozice, ve které ho film nutí procítit Lucasův osud, na který ani po konci tohoto precizního psychologického dramatu lehko nezapomene.

Tomáš Kára 

Více názorových textů najdete zde