Recenze: Film Na dřeň pouze klouže po povrchu

Nový francouzský snímek Na dřeň vstoupí ve čtvrtek do kin. V hlavních rolích hrají Matthias Schoenaerts a oscarová laureátka Marion Cotillard. Dostál film nominovaný na dvě ceny Zlatý glóbus výborné pověsti ze zahraničí?

O francouzských filmech jsme v posledních měsících výrazně slyšeli hned dvakrát. Loňské předávání Oscarů opanoval černobílý Umělec, publikum po celém světě – dle hodnocení na filmových databázích – poté velmi oslovila i komedie Nedotknutelní. Novým francouzským počinem v českých kinech je nyní snímek Na dřeň, který si vysloužil dvě nominace na Zlatý glóbus. Kromě toho si jeho tvůrci odnesli i čtyři sošky od členů francouzské filmové akademie, která udílí ceny César. Film má premiéru ve čtvrtek.

Hlavním hrdinou snímku je mladík Ali, jenž má v péči svého pětiletého syna. Oba přijíždí na jih Francie za Aliho sestrou, přičemž doufají, že budou mít k dispozici pořádné zázemí a budou moci normálně žít, aniž by se dostávali do finančních potíží jako doposud. Paralelně sledujeme i osudy mladé Stephanie, která pracuje ve vodním parku s kosatkami. Když se její cesta setká s tou Aliho, nabere především osud Stephanie nečekaný spád. Alimu to ale bude překvapivě docela jedno.

Hlavní mužský hrdina je totiž vykreslený jako postava, která vidí v první řadě sebe, ve druhé své pudy a až někde v dáli stojí syn nebo právě Stephanie. Ali díky svým tělesným dispozicím a zájmům v bojových sportech působí jako tupý hromotluk, jehož jednání si podává ruce s přívlastky primitivní a nezodpovědné. Mlátí syna, spí s několika ženami zároveň a úplně zanedbává výchovu. Právě kvůli svým činům je ústřední hrdina značně nesympatický, a i když se nachází v těžkých životních situacích, divák prakticky nemá důvod mu fandit.

Velkým množstvím sympatií neoplývá ani věčně naštvaná Stephanie. Scenárista a režisér v jedné osobě Jacques Audiard si tímto vykreslením postav na sebe upletl pěkný bič. Patrné je to především v momentech, kdy se snaží kolem ústřední dvojice vytvořit dramaticko-romantický oblouk. Vrcholem této neúspěšné snahy je závěr filmu, kdy se Audiard z diváka snaží dolovat spoustu emocí, avšak potřebnou katarzi vyvolat nezvládne, i když se na plátně brečí jako o život nebo jedné z postav o přežití opravdu jde. Vztahová linka zkrátka zásadním způsobem selhává, poněvadž ani jedna z postav se ze své nesympatické škatulky nevyhrabe. Výrazný emocionální moment ve filmu chybí i kvůli příliš velkému počtu motivů, které Audiard prezentuje. Místo koncentrace na dějovou linku se Stephanie nebo Aliho synem totiž zbytečně odbočuje k boxerským zápasům nebo problémům Aliho sestry a snaží se neúspěšně sedět na několika židlích zároveň.

Zatímco scenáristicky není Na dřeň příliš zdařilé dílo, řemeslná stránka zaslouží velkou pochvalu. Za zmínku stojí především práce s kamerou a svícením. Zaujmou oku lahodící zpomalené záběry nebo časté detailní snímání. Tvůrci navíc ve velkém počtu scén skvěle využívají přirozeného světla (v současné filmové produkci velmi ojedinělý jev). Výbornou práci odvedli také pracovníci trikového oddělení, kteří museli pokud možno co nejvíc realisticky ztvárnit tělesné postižení jedné z postav. Z herců na plátně září především ústřední duo. Marion Cotillard si za svou roli zlomené ženy vysloužila dokonce nominaci na Zlatý glóbus, nicméně místo toho, aby si na plátně kradla prostor pro sebe, podává spíše odměřený a intimní výkon. I díky tomu jí velmi zdatně sekunduje ne příliš známý Matthias Schoenaerts, který je ve své roli po celou dobu stopáže naprosto přirozený. Ostatní herci jsou vedle výborné ústřední dvojice spíše do počtu. Na druhou stranu vyloženě slabý výkon mezi nimi divák nezaznamená.

Snímek Na dřeň není úplně věrný svému českému distribučnímu názvu. Pokud jde o emoce nebo katarzi, klouže spíše po povrchu a divákovi zásadnější prožitek nepřinese. Řemeslná stránka a herecké výkony ústřední dvojice jsou však na nejvyšší úrovni, pokud tedy u filmu upřednostňujete tyto aspekty, lze návštěvu kina rozhodně doporučit.
Autor: Martin Svoboda
Více zajímavých článků od studentů žurnalistiky si můžete přečíst ZDE.