Bývalý ministr školství Ondřej Liška vystoupil ve čtvrtek na brněnském politologickém sympoziu na Fakultě sociálních studií, kde se mimo jiné věnoval problematice vzdělávání a školství.
Ondrej Liška na Fakulte sociálních studií.archiv FSS MU
Brno - O dlouhodobé krizi ve školství se dříve mezi politickou elitou alespoň mluvilo. Nyní se mluvit přestalo, ale krize dál přetrvává. Problémy se objevují ve všech sférách, v poslední době se nejvíce diskutovanou stala sféra vysokoškolská. I toto téma bylo součástí včerejšího brněnského politologického sympozia, kam přijel vyjádřit svůj názor bývalý ministr školství Ondřej Liška.
„V současné době se problematice školství skutečně věnuje sedm až deset poslanců,“ nastínil aktuální situaci Ondřej Liška. V porovnání s celkovým počtem dvou set členů Poslanecké sněmovny je toto číslo poměrně malé a je jasné, že sami zákonodárci mnoho nezmůžou. Podle bývalého ministra školství by pomohla větší poptávka ze strany veřejnosti. „Samotná poptávka ze strany společnosti je však malá,“ doplnil Liška.
Klíčovým tématem vystoupení Ondřeje Lišky byl jakýsi spor o vzdělání. Kritikové současně nastavenému systému vytýkají fakt, že se mladí lidé vzdělávají pouze za účelem pozdějšího uplatnění na trhu práce. Kvůli honbě za kariérou tak prý vymizelo skutečné poslání vzdělání, kterým jsou určité kulturní hodnoty, mezi jejichž znaky vzdělání patří. Vždyť kulturní a vyspělá společnost se pozná právě podle vzdělaných lidí, kteří ji ve světě reprezentují. Sám Liška pak zastává takový názor, že je potřeba obě roviny propojit.
Vystoupení bylo z časových důvodů krátké a hodně obecné, a proto pak bývalý ministr školství odpověděl v krátkém rozhovoru na pár doplňujících a upřesňujících otázek.
Jak by se měly propojit obě roviny vzdělávání, tedy vzdělávání za kariérním a pracovním účelem a vzdělávání jako prestižní hodnota vyspělé společnosti?
Lze je propojit jedině tím, že dojde k velmi zásadní změně českého systému školství. Z širokého terciárního vzdělávání se stane rozdělený prostor. Bude tu místo jak pro ty, kteří se chtějí vzdělávat všeobecně, tak pro ty, kteří se chtějí vzdělávat s orientací na nějaké budoucí povolání a stejně tak pro ty, kteří chtějí dělat vědu. Dojde tedy k rozdělení škol na obecně vzdělávací, na profesně orientované instituce a na takzvané kamenné univerzity pro magisterské a doktorandské studium.
V parlamentu je ovšem málo lidí, kteří by chtěli něco měnit a potřebovali by se opřít spíše o veřejnost. Jak tu do problému zapojit?
Pokud nemáte silné zastoupení v parlamentu a chcete něco vyřešit, musíte mít v zádech veřejnost. To ale dneska neexistuje. Vzdělávání není tématem číslo jedna. Obávám se, že tomu nebude jinak ani v dalším volebním období. Myslím, že dokud studenti a učitelé nezačnou buď masivně vstupovat do politiky, nebo nepůjdou do ulic, tak se nic nezmění.
Myslíte, že určitým řešením problému školství by bylo zavedení školného?
Školné je druhotné a je spíše motivující ke zkvalitnění vzdělávání. Navíc školné nikdy nebude tvořit natolik velkou část rozpočtu vysokých škol, aby řešilo jejich finanční nedostatek. Tady je potřeba změnit způsob rozpočtového rozdělování peněz. Takhle školy doslova žebrají rok co rok o peníze, což je nedůstojné. Peníze by se měly rozdělit na více let dopředu a univerzita by si s nimi měla sama hospodařit. Zavedení školného v současné době vidím jako nesystémové. Jsou tu závažnější problémy.
Jaké?
Je to hlavně otázka nesmyslného systému akreditací, nedostatek diferenciace mezi různými typy škol, o kterém jsem mluvil na začátku a třetí věc je také zmíněné víceleté financování škol. Všechno je to dané chybně nastaveným systémem, který je potřeba změnit.
Martina Götzová
Jak by bývalý ministr školství Ondřej Liška řešil spor o vzdělání. Jaký má názor na placení školného, si poslechněte v následujícím audio záznamu.
