Paintball za pár šrámů stojí

Sport, zábava, napětí, ale i strach a bolest. To vše je paintball - adrenalinový sport, který se stává čím dál více populárním.

Maska je nejduležitejší soucástí výbavy.Foto: Radomír Sohlich

Teplé sobotní odpoledne. Opuštěný kamenolom. Patnáct mladých lidí nervózně přešlapuje v terénu mezi stromy a uměle vytvořenými překážkami. Všichni, přikrčení na svých pozicích, čekají na zvuk, který odstartuje první kolo hry. Hry, ve které, pokud chce být člověk úspěšný, musí být mrštný, rychlý, mít dobrý zrak a hlavně musí umět dobře mířit, jinak to schytá. A nutno dodat, že rána paintballovou kuličkou docela bolí. Proto každý dělá vše proto, aby se ráně vyhnul. Někdo neváhá před zasažením uskočit do trávy plné kopřiv, jiný zase sklouznout se po kolenou na kamení. Při paintballu člověk musí počítat s pár šrámy.

První kolo hry skončilo a všech patnáct hráčů, oblečených do maskáčových kompletů, se vrací z hřiště ohraničeného sítěmi směrem k instruktorovi. Ten dohlíží především na to, aby hra byla bezpečná. Je třeba se řídit předepsanými pravidly, protože jinak může dojít k vážným zraněním. Před začátkem hry dostanou všichni zúčastnění instruktáž. Dozví se, jak používat zbraň, jak se chovat na hřišti a především jak se chránit. „Nejrizikovější partií je obličej. Proto všichni z vás musí mít po celou dobu na hlavě tuto speciální masku," zdůrazňuje instruktor Vladimír Erben a mává s ní před všemi přítomnými. Větu pak zopakuje ještě několikrát, ale i tak během prvního kola nastanou problémy. I když je totiž hráč vyřazen ze hry zasažením a odchází za ochrannou síť, musí mít masku stále na obličeji. Všude kolem něj totiž létají střely. Na to však nemyslela jedna z hráček. „Vůbec mi to nedošlo. Zasáhli mě a já jsem automaticky vstala, že odejdu a masku si sundala," vysvětluje Vendula Karlíková. Mladý instruktor je ale nekompromisní. „Abyste si to zapamatovali, uděláme to takhle: Kdokoli si sundá masku, byť jen na moment, půjde hned za mnou a dostane ode mě deset ran přímo do zad," vyhrožuje a zvedá jednu ze zbraní. Naštěstí to dělat nemusel. Po této výhružce si už všichni dali pozor. „Takové zastrašovací finty používám často," směje se Erben a chystá se k odstartování druhého kola.

Ve hře proti sobě bojují dvě mužstva. Cílem je zasáhnout protivníka a vyřadit ho ze hry. „Zastřelený" odchází z hřiště se zdviženou rukou tak, aby všichni ostatní viděli, že na něj již nemají střílet. I tohle pravidlo však bylo mnohokrát porušeno. „Přebíhala jsem z jednoho stanoviště na druhé a přitom mě strefili. Takže jsem zdvihla ruku na znamení, že končím a někdo mě střelil přímo dlaně," popisuje jedna z hráček Zuzana Pléhová a ukazuje přitom ránu na ruce a barevnou stopu po střele. Paintballové kuličky jsou napuštěny barvivem, aby bylo možné rozeznat, kdo a kam dostal zásah. „To ale nemusíme často ani kontrolovat, protože rána kuličkou je vcelku bolestivá a z výkřiků jde poznat, kdo je ze hry," směje se instruktor a dodává, že zvláště holky jsou dost hlučné. Letící střelu dokáže alespoň trochu zbrzdit oblečení, které instruktoři hráčům půjčují. Jedinou nevýhodou je, že v maskáčových kompletech je někdy až nesnesitelné vedro a někomu to při hře může působit potíže. To ale ovšem neplatí pro dnešní skupinu. Právě se hraje čtvrté kolo. Hráči si postupně doplňují náboje a vládne skvělá nálada. „Za těch pár šrámů a modřin to stojí, je to super hra," říká Martina Beranová. Hrát se bude ještě další hodinu, nicméně největší vřava se spustí teprve na samotném konci hry. Je jasné, jak to asi vypadá poté, co jeden z hráčů zakřičí: „A teď všichni proti všem do vyprázdnění nábojů!" Naděžda Švrčková