Ochutnala jsem velrybu

Studijní pobyt v rámci programu Erasmus láká stále více studentů. Mezi nejoblíbenější destinace patří Anglie, Francie a Německo. Jak to ale vypadá třeba v takovém Norsku, se kterým si většina Čechů spojuje pouze fjordy, Neutrogenu a nejlepší klasické lyžaře?

Alena Fričová je dvacetiletá studentka žurnalistiky a mezinárodních vztahů na Masarykově univerzitě v Brně. Narodila se v Bratislavě. Severské země ji vždy přitahovaly a když se díky Erasmu naskytla příležitost, neváhala ji využít. Teď je na půl roku studentkou University of Bergen v druhém největším městě Norska. A své volby nelituje ani v nejmenším.

Proč právě Norsko, nechtěla jsi třeba do Anglie nebo Francie? A proč zrovna Bergen?

Dostat se do Británie je poměrně obtížné. Naše fakulta tam vypisovala jenom osm míst jak pro bakaláře, tak pro magistry, takže jsem si moc nevěřila. Konkurence byla veliká. O Norsko zas takový zájem nebyl a já se vždycky chtěla podívat do Skandinávie. Ještě jsem tam nikdy nebyla a slyšela jsem, že lidé jsou tu přátelští, mají tu dobrý vzdělávací systém a krásnou přírodu. Bergen pak byla jediná možnost, kde v Norsku studovat prostřednictvím naší fakulty.

Co všechno jsi pro to musela udělat? Stálo tě to hodně sil?

Bylo s tím spojeno docela dost papírování, hlavně co se výběru předmětů týče. Musela jsem si vybrat něco podobného mezinárodním vztahům, takže studuji skandinávskou politiku a geografii. Taky se učím norsky, to mi ale doma neuznají, dělám to pro sebe. Na začátku jsem posílala hodně emailů oborovému koordinátorovi, abych měla co nejvíc informací. Ke splnění podmínek Erasmu pak stačí napsat motivační dopis a životopis v angličtině, mít jazykovou úroveň alespoň B2 a výpis známek se studijním průměrem. Pak už jen čekáš, jestli tě vyberou.

Splnilo Norsko tvoje představy?

V podstatě ano. Milí a přátelští lidé, nádherná příroda, velmi vysoké ceny a dost tu prší. Není tu ani taková zima, jak si možná někdo myslí, ale kvůli tomu dešti mám občas pocit, že do školy by bylo lepší jezdit loďkou. Ale určitě si nechci na nic stěžovat. Jsem pořád hodně nadšená.

Jak tě místní lidé přijali jako holku z „východní“ Evropy? A vědí třeba, že už neexistuje Československo?

To je věc, která mě štve nejvíc. Hodně Norů nezná pojem střední Evropa a vůbec mají o nás dost zkreslenou představu. Je celkem otravné jim pořád dokola opakovat že u nás teče teplá voda, máme barevné televize a po cestách tu nejezdí koňské povozy.

Je to vážně tak špatné?

Nemyslí si to úplně každý, to bych jim křivdila. Hodně Norů chce třeba na Erasmus do Česka a Slovenska. Nejvíc je láká levný alkohol. Není se čemu divit, pivo tu stojí šest až osm eur.

Jak vůbec vycházíš s penězi? Stačí ti stipendium na ubytování, studijní materiály a jídlo?

Jak jsem už řekla, je tu vážně dost draho. Většina peněz ze stipendia, které činí 570 eur, jde na ubytování a dopravu. Zbytek si hradím sama. Největší zátěž představuje povinná literatura, která se špatně shání a je velmi drahá. Když platím účtenku, tak vždycky v duchu blahořečím naše vyučující v Brně, kteří dávají materiály do informačního systému. Výše toho stipendia je ale vlastně evropský nadprůměr, protože Němci nebo Španělé musí vystačit jen s dvěma sty eury. I díky tomu se dost odstraňují rozdíly mezi studenty ze západu a východu.

Ochutnala jsi něco typicky norského?

Hodně lidem se asi vybaví nejrůznější druhy ryb. Já ochutnala například velrybu. Jinak málo známým norským národním jídlem je klasická zamražená pizza, jakou známe z hypermarketů. Tam ji někdo jí i na Vánoce. Národní pochoutku ve formě pečené beraní hlavy jsem však zdvořile odmítla.

Bergen je zhruba tak velký jako Brno nebo Bratislava. Vnímáš tu nějaké rozdíly?

Norové mají asi větší kulturní cítění. Neustále tu jsou nějaké akce v muzeu, výstavy a koncerty. Jejich rutina pak spočívá v tom, že celý týden pracují nebo studují, pátky a soboty tráví v barech a v neděli podnikají výlety do přírody, hlavně do hor.

Co na to řekli doma, když se dozvěděli, že půl roku strávíš ve městě, které je dva tisíce kilometrů od Bratislavy?

První reakce byla: „Co? Norsko? Tak daleko?! Kdo tě pustil? A kdo to zaplatí?! Nikam nejedeš!“ ale když zjistili, že na to dostanu štědré stipendium a že je to jedinečná životní zkušenost, přestali se rozčilovat. Teď se vlastně i chlubí známým, že mají dceru v Norsku.

Je něco, co bys chtěla vzkázat lidem, kteří o Erasmu teprve uvažují?

Neváhat, věřit si a jít do toho.

Martin Bartkovský