Evropská unie dnes spojuje již osmadvacet zemí Evropy a půl miliardy občanů. Milena Vicenová strávila na evropské půdě téměř pět let v roli velvyslankyně včetně doby českého předsednictví v Radě EU.
Poznala vyjednávání v Bruselu i evropskou byrokracii. „Předsednictví byla pro Českou republiku příležitost, jak se v Unii prosadit. To se ale nepovedlo,“ myslí si odstupem času Vicenová.
Milena Vicenová působila ve funkci představitelky České republiky v Evropské unii ještě před dvěma lety. Česko je podle ní považováno za zemi, která z Unie ráda těží, ale není ochotná přispívat. „Češi někdy neumí své názory jasně a přesvědčivě vysvětlit, navíc se k jednáním staví negativně až na poslední chvíli. Občas jsou naše pozice k Unii zbytečně nepřátelské,“ říká. Zároveň však připomíná, že je samozřejmě třeba, aby si členský stát v evropském prostoru uměl důrazně hájit svá práva.
Češi se v tématu evropské otázky řadí spíš k euroskeptikům. Z čeho český euroskepticismus pramení?
Asi bych úplně jednoznačně neřekla, že jsou Češi euroskeptikové. Spíš si myslím, že nám chybí informace, argumenty, znalost pravidel. Jsem přesvědčená, že velmi silný vliv v České republice zanechal bývalý prezident Václav Klaus, který za své éry neumožňoval o evropských otázkách diskutovat. V některých oblastech nám proto chybí diskuze, fakta, pochopení problému. Další příčinou údajné euroskepse může být to, že jsme jako národ zvyklí pochybovat.
Může být příčinou nedostatku informací to, že je Unie pro běžného občana neprůhledná?
Unie je někdy opravdu těžkopádná a stěží srozumitelná, protože se v ní velice často používá jakýsi nesrozumitelný bruselský jazyk. Měli bychom se všichni snažit mluvit pořádně česky a nepoužívat výrazy jako six-pack, two-pack, evropský semestr, fiskální kompakt. Lidé mají v tomto směru pravdu, když si stěžují, že se v Unii skrz tu profesní hantýrku nevyznají.
Jak by se mohla informovanost lidí o Unii celkově zlepšit?
Především ze strany těch, kteří mají Unii „na starost“. Všechno se dá prezentovat jednoduše a srozumitelně. Mělo by se také více mluvit o tématech, která jsou lidem blízká. A když občané něčemu nerozumějí, měli by se ozvat.
Jaké je vaše současné zaměstnání?
Mám práci, která mě baví. Pracuji v Technologické agentuře České republiky, která se zabývá podporou projektů na vědu a aplikovaný výzkum. Pracuji na evropském projektu, v rámci kterého například připravujeme poradenské středisko pro lidi, kteří chtějí uskutečnit nápady zaměřené na inovace. Chceme taky podpořit export českých produktů s využitím práce našich vědců s prvky aplikovaného výzkumu. Zabýváme se i otázkou daňových odpisů při uplatnění vědy a výzkumu.
Kdybyste si měla vybrat, šla byste na pozici velvyslankyně do Bruselu znovu?
Ano, protože to byla mimořádně silná profesní etapa a získala jsem díky té práci spoustu zkušeností. Moc mi to dalo. Bavila mě i spolupráce s ostatními členskými zeměmi. Přiznávám se, že to bylo zejména v době předsednictví velice náročné a někdy – třeba po pádu vlády – stresující.
V minulosti jste řekla, že máte ráda vyjednávání, protože ráda nacházíte řešení, která jsou přijatelná pro všechny. Mělo by se v Unii za každé situace přistupovat ke kompromisu?
Myslím, že ano, mělo by se hledat takzvané win – win řešení. Měla jsem ráda mnohostrannou diplomacii. Ta je hezká v tom, že hráčů na hracím poli je hodně a jejich pozice se neustále mohou měnit. Jeden názor nemusí stát striktně proti druhému. Myslím, že je vždy dobré použít různé techniky vyjednávání. Jednou z nich jsou sporné otázky a řešení předkládanými „balíčky“, které jsou vyrovnané a ve kterých se snažíme prezentovat a vybalancovat výhodu pro všechny strany případného sporu.
Co říkáte rostoucí roli žen v evropské politice?
Určitě má své opodstatnění. Muži i ženy jsou jiní, mají jiné pohledy na věci i jiné priority a vždy je dobré, když je tým vyvážený. Mám ráda, když jsou v pracovních kolektivech lidé starší i mladší, a navíc rozdílného pohlaví. Ženy tedy do politiky určitě patří. Navíc v diplomacii si vedou velice dobře.
Povede si dobře i současná česká eurokomisařka Věra Jourová?
Myslím si, že ano. Ale z druhé strany je její role velice těžká. Být komisařem je mimořádně náročné. Oblasti justice a spravedlnosti jsou navíc velmi složité, protože jsou poměrně málo harmonizované. Ministři spravedlnosti primárně hájí svůj domácí právní řád, jde o velmi citlivou oblast, v níž jsou zásahy státu, nota bene EU, vnímány velmi negativně. Sladění s Unií v tomto směru ještě moc nepokročilo. Komisař nebo komisařka musí často bariéru a odstup překonávat.
Za doby českého předsednictví si republika mohla vytvořit v Unii svůj profil. Jak si stojí Česká republika na unijní půdě nyní?
Mám radost, že úspěšně skončila jednání o dokumentu, který zpřísňuje pravidla respektování Paktu růstu a stability a zakotvuje rozpočtovou zodpovědnost. Mám na mysli jednání o takzvaném fiskálním kompaktu, jak se dokument nazývá v eurospeaku. Těší mě, že jej Česká republika podepsala. Myslím, že je to jedna z věcí vnímaných jako posun směrem k evropskému myšlení. Dnes už konečně na Pražském hradě visí evropská vlajka. Toto jsou kroky, které vítám, ale taky bych byla ráda, aby naše podpora spojené Evropě nebyla jen verbální.
Podle jakých kritérií by se dala posoudit úspěšnost členských zemí v Evropské unii?
Rozhodně to nezávisí jen na velikosti země, ale záleží to na ekonomické síle, politické síle a obratnosti. Jako úspěšnou zemi můžeme brát třeba i malé Estonsko, které se profiluje jako země velmi dobré digitální technologie. Správný Estonec nikdy nezapomene připomenout, že Skype je estonské dílo nebo například to, že v jejich zemi využívají možnosti volit elektronickou cestou. Za úspěšné jsou v Unii považovány země, které se umí profilovat v pozitivním slova smyslu. Myslím, že i Polsko si v Unii vede dobře, například z hlediska zahraniční politiky.
Co říkáte na zavedení eura v republice?
Patřím ke stoupencům zavedení eura, i když to samozřejmě není jednoduché. Myslím, že zkušenosti vedlejšího Slovenska jsou pozitivní. Hlavně je potřeba, aby Česká republika byla u jednacího stolu. Celá řada jednání se totiž dějí právě v eurozóně. Když nebudeme smět tato jednání ovlivnit, bude to škoda. Nerada bych, aby se Česká republika ocitla na periferii.
Co byste doporučila studentům, kteří by chtěli získat uplatnění na půdě Evropské unie?
Podporuji je. Ať určitě jdou do toho, využijí programu Erasmus a zkusí si žít v jiné zemi, protože pochopí, co to jsou mezikulturní rozdíly. Otevře jim to obzor. Pokud už Erasmu nebo podobného programu využili, tak by měli trpělivě psát, e-mailovat, obepisovat instituce a hlásit se k nim na stáž. Pokud jde o Brusel, volila bych i méně proslulou instituci než je Evropská komise, například Výbor regionů nebo Evropský parlament. Stáž je pro studenty prvním pootevřením dveří do Evropy. Rozhodně by to měli zkoušet a bojovat. Držím palce!
Více na www.munimedia.cz
Aneta Přadková
