Na souboji univerzit v Brně to při nájezdech v aréně vřelo

Žádný správný student si nenechá ujít podzimní hokejový souboj univerzit. Modrý tým Masarykovy univerzity už potřetí v řadě obhájil titul. Po dramatickém duelu zvítězil nad družstvem VUT 3:2. 

Stojím v půlce schodiště a v ruce žmoulám béžovou vstupenku. Kolem proudí skupinky lidí, které nahoře splývají v dav. Každý má svůj směr, všichni společný cíl. Hokejový souboj univerzit. Nechávám se unášet proudem, protáhnu se turniketem, na tvářích mi hrdě svítí modré srdce a symbol Muni. Přeplněná bublající aréna připomíná obrovské mraveniště. Moderátoři se prohání po ledové ploše a baví příchozí. Ve vzduchu je cítit silná rivalita. Bude to drama.

V modrém kotli se cítím bezpečně, mezi svými. Vzpomínám na minulý ročník, kdy jsme povzbuzovali Masaryčku v protivníkově kotli. Málem nás tam ušlapali. Nakonec jsme museli vystrašeně uprchnout, protože muži i ženy kolem začali být agresivní. 

Zahřívání v první třetině

První třetina končí nulově pro obě strany, a tak se fanoušci VUT hned na začátku druhé dožadují gólu. „My vám ho dáme,“ obratně odpovídá Masaryčka.  Nakonec ho pro uspokojení sledujících naservírují oba týmy. Do konce další třetiny zbývají čtyři minuty, když se na obrazovce objevuje už poněkolikáté pár z publika. Od předchozích se však liší stejným pohlavím. Když si dva kluci z Technické darují letmou pusu, zasypávají je modří posměšnými přezdívkami. Vtom se VUT začne vytahovat s očekávaným „My máme práci". 

Atmosféra graduje. Kotel Masaryčky chce „Ještě, ještě!“ a tempo jeho požadavku se zvyšuje až do nevyslovitelna. Tygřímu maskotovi už pobíhání a zdravení fanoušků nestačí, začíná točit kotouly, dostává diváky do varu. Vysloužil si za odměnu několik polibků sličných slečen z hlediště a čumák mu teď zdobí otisk růžové rtěnky. Erotika nechybí ani na hokeji. Kdo by neměl dostatek té svojí, dostane od usměvavé krásky s reklamním tričkem červenou nálepku ve tvaru prezervativu. Její nositelé pak druhé oslovují heslem „Chci, abys mě naplnil“.

Na ledě i v podpatkách

Zbývají dvě minuty do konce druhé části. Aréna houká, bliká, jásá i bučí. Velká obrazovka rekapituluje gól, pole červených vlaječek se zuřivě rozvlnilo. Fanouškům to ale nestačí, chtějí další. O zábavné přestávce se na ledě objevují atraktivní krasobruslařky v černých kostýmech. Kraťásky mají natolik krátké, aby zakrývaly vše potřebné, ale zároveň vybízely mužskou fantazii. Holky se protáčejí na známou melodii americké zpěvačky Beyoncé a předvádí kousky známé choreografie Single Ladies. Precizní vystoupení střídá soutěž krásek obou škol. Úkol, který mají splnit, jim nezávidím. Obě se ho však chopí se ho odvážně. Podpatky nepodpatky, rozbíhají se společně od startovací čáry a po prsou kloužou po ledě co nejdál. Masaryčka to má zase v kapse a výherkyně odchází se vstupenkami na halloweenskou párty.

Začíná poslední třetina a publikem se prohání mexická vlna. „Brno je naše!“ skanduju společně s ostatními. Zaznívají tóny znělky známé televizní show Možná přijde i kouzelník a hokejisté ladně vjíždějí na led. Modří chtějí utkání otočit, červení skóre udržet. V tom přistávají na ledovou plochu roličky toaletního papíru. Co tím chtěli diváci Muni kotle říct, se dá jen stěží odhadovat.

Konečně se celá aréna pro jednou sjednotila. Fanoušci si vzájemně notují oblíbenou melodií „Pojďme hoši, dáme gól!“ zpívám taky a cítím, jak ztrácím hlasivky. Opět a zas zaznamenávám moderátorovo „Zakázané uvolnění“, které doplňuje hudební motiv Četníka ze Saint-Tropez.

Šťastné nájezdy aneb Vše je jednou poprvé

Světla v aréně se najednou zhasla a fanoušci Masárny křičí radostí. Vyrovnali jsme, ještě že tak! Agresivita hráčů se stupňuje. „Dáme góla, dáme!“ podporuje celá tribuna. Zbývá pět minut do konce zápasu. Situace je vyhrocená. Jeden útok střídá druhý, divákům se tají dech. Za sto dvacet sekund končí mač a tabule stále ukazuje 2:2. Poprvé v historii musí přijít na řadu nájezdy.

Vysoké napětí je téměř nepopsatelné. Maskoti se snaží ještě naposledy vyhecovat fanoušky, ti prosebně vzhlíží ke svým hráčům. Šanci jsme proměnili. Poprvé, podruhé i potřetí. Když brankář modrých brání gólu, vlna smíšených pocitů zaplňuje arénu. Hrdost, vzrušení, vděk i zloba. Sledovat šťastný modrý tým, zdravící fanoušky s pohárem v ruce, je dojemné. Všichni spolužáci stojí, tleskají a děkují. Tribuny červených už jsou prázdné. Tentokrát to opravdu stálo za to, příště jdu zas.

Veronika Hlavinková 

Více si můžete přečíst na www.munimedia.cz.