Možností, jak strávit léto, je spousta. Stačí si vybrat

Každý chce o prázdninách něco zažít, něčemu se přiučit a nebo si něco přivydělat. Jsou dvě možnosti: zůstat doma nebo vyrazit do ciziny- za prací i jako dobrovolník rozvojových projektů a strávit prázdniny třeba v Africe.

O letní práci v zahranicí je velký zájem.Foto: Veronika Cigánková Vyřiďte si brigádu v zahraničí včas

Tisíce mladých lidí vyjede každoročně za prací do zahraničí. Na pár měsíců se z nich stávají plavčíci, animátoři nebo číšníci. Pokud si chcete i vy letos přivydělat za hranicemi, je právě nejvyšší čas zajistit si pracovní místo.

Firmy začínají hledat zaměstnance většinou už od února. Vyplatí se začít se zařizováním pobytu co nejdřív, protože pak se nabídka míst zmenšuje. Také se krátí čas potřebný k vyřízení formalit. „O letní pracovní pobyty v Evropě, Spojených státech i Kanadě je stále velký zájem, proto se vyplatí začít s vyřizováním včas,“ říká obchodní ředitelka pro pracovní pobyty firmy Student agency Leona Ryšavá. Právě s touto firmou vycestovaly loni pracovat do zahraničí přes tři tisíce klientů.

Brigádu si lidé shánějí různě. Někteří sledují nabídky na internetu, jiní obcházejí agentury. „Brigádu jsem sehnala přes inzerát na netu. Musela jsem ale absolvovat velmi tvrdý konkurz,“ říká studentka Veronika Cigánková, která předloni pracovala v Itálii jako animátorka. „Hlídala jsem děti, komunikovala se zahraničními hosty, kteří neuměli italsky, a učila jsem je latinsko-americké tance. Plat byl vzhledem k náročnosti nízký, ale byl to pro mě skvělý zážitek, který bych si ráda zopakovala,“ dodává Cigánková.

„Největší zájem je o práci ve Spojených státech, Velké Británii a Kanadě,“ tvrdí Ryšavá. Británie také nabízí mnoho míst pro ty, kteří chtějí zkusit povolání au-pair. „V Londýně pracuji od letošního ledna. Nabídku jsem našla na internetu a pak jsem zavolala do firmy Nanny seekers, která hledá české a slovenské au-pairky do Velké Británie,“ říká Lenka Cintulová, která je s brigádou spokojená. „Je pravda, že na rozdíl od kamarádek mám nižší plat, ale záleží na rodině, kde pracujete. Navíc každá au-pair si většinou najde ještě druhou práci,“ dodává Cintulová.

Jiné vzpomínky na Británii má student Filip Ščotka. „Známá mi zajistila práci v Anglii. Tato brigáda ale padla, protože firma měla finanční problémy. Nechtěl jsem se však vzdát práce a odjel jsem do Británie naslepo, bez předem domluveného místa,“ vypráví Ščotka. Na místě měl pak problém najít si práci. „Nikde mě nechtěli zaměstnat jen na dva měsíce. Nakonec jsem chvíli pracoval na farmě, ale platili dost málo,“ dodává student, který si přece jen na poslední tři týdny nakonec brigádu našel. Práci v zahraničí by si rád zopakoval, ale tentokrát by si ji domluvil předem.

„Zájem mají lidé hlavně o místa v cestovním ruchu a službách. Studenti pracují v hotelích, restauracích, golfových a zábavních centrech, národních parcích, ale také jako plavčíci či zpracovatelé ryb na Aljašce,“ upřesňuje Ryšavá. Zvyšuje se prý také zájem o Řecko, Španělsko, Portugalsko a Itálii.

Aneta Bednářová

Pomáhat lidem - přežitek nebo zážitek?

Možností, jak pomoci je spousta. Jen málokterá z nich však kombinuje zážitek s pomocí natolik jako účast na dobrovolnických rozvojových projektech a misích.

Brno – Juraj Jančovič strávil v Africe více než dva roky. Sedmnáct měsíců pracoval pro Trnavskou univerzitu v Nairobi, hlavním městě Keni, zbylých osm strávil v burundské vesnici Rutovu.

V Nairobi zřídila Trnavská univerzita dvě kliniky, které poskytují zdravotní péči lidem z nejchudších čtvrtí – slumů. Jsou to centra pro podvyživené děti, pro testování HIV a poradenské služby, ale také zabezpečují bakalářský, magisterský a doktorandský studijní program sociální práce a veřejného zdravotnictví.

„První rok jsem pracoval jako koordinátor těchto projektů, navíc jsem měl na starosti i tři projekty v Jižním Súdánu. Mimo to jsem vyučoval naše keňské studenty - mladé lidi ze slumu,“ říká Juraj. „Celá filosofie našich projektů byla zaměřená právě na lidi z nejchudších oblastí hlavního města. Smysl naší práce podtrhuje i to, že jsme jim dali možnost se vzdělávat,“ dodává a přiznává, že když jel do Afriky poprvé, pořádně ani nevěděl, co bude náplní jeho práce. „Dostat se do Afriky byl můj dětský sen, nabídce jet tam a navíc pomáhat lidem jsem neodolal. Afrika mě očarovala.“

Po roce se Juraj stal sociálním pracovníkem v centru pro chlapce z ulice, které spoluzakládal. Svůj díl práce odvedl i v Burundi, kde dostal za úkol obnovit opuštěnou a zanedbanou nemocnici, která zchátrala během třináctileté občanské války. „Centrum se nám podařilo celkem slušně rozběhnout a tak jsem si řekl, že se zkusím zatoulat někam jinam a vyzkouším si jinou práci v jiné zemi,“ komentuje Juraj svůj odjezd do Burundi.

„Afrika mi dala strašně moc, je těžké to popsat slovy. Kromě toho, že jsem viděl slona, začal jsem se dívat na věci okolo sebe jinak. A v každém případě mi dala pochybnosti. To, co člověk při poznávání nových krajin, kultur a lidí získává, tedy přesvědčení, že věci nejsou jen černé a bílé, jak se Afrika na první pohled může zdát,“ uzavírá.

Práci v resocializačním centru pro chlapce z ulice v Nairobi si vyzkoušela i Lenka Fabiánová. „Jsou tam chlapci, kteří strávili tři až čtyři roky na ulici, fetovali lepidlo, žili v gangu, byli zneužívaní. Dnes jsou jinde, chodí do školy, mají kde spát, mají kamarády, chovají zvířátka, žijí jako jiné děti. Dostali šanci a chytili se jí. A my, kteří s nimi prožíváme každodenní starosti, z nich máme radost. Je to pocit, který nenahradí nic,“ popisuje Lenka změnu, kterou si chlapci při resocializaci projdou.

Další z jejích aktivit byla účast na malnutričních programech a na vzdělávání mladých v oblasti sociální práce a zdravotnictví. Vzdělání Lenka považuje za nejúčinnější cestu, vedoucí k vymanění se ze slumů. Vnímá ale i to, čím ji práce obohatila: „Od místních lidí jsme se měli hodně co učit, jsou otevření, plní živelné, hmatatelné energie, umí se těšit z maličkostí, umí oslavovat a chválit Boha i za to málo, co dostali. Víra je drží nad vodou, žijí každý den naplno, teď a tady, s tím, co mají, s kartami, které jim osud nadělil.“

Dlouhodobé, ale i kratší dobrovolnické rozvojové projekty zprostředkovávají nevládní neziskové organizace, jednotlivci, ale i organizace vládní. Nepřijímají přitom jen studenty, ale lidi jakéhokoli věku.

„Člověk musí mít touhu pomáhat v sobě. Důležité jsou pro nás i předchozí zkušenosti s dobrovolnickou činností v nevládních organizacích, při povodních nebo misím podobných projektech,“ komentuje výběr vhodných kandidátů Vladislava Šplíchalová, výkonná ředitelka Národního kontaktního místa dobrovolníků OSN, odkud vysílají do rozvojových zemí a krizových oblastí ročně přes dvacet dobrovolníků.

Michaela Tunková

INFOBOX:

Spolupráce ČR s programem Dobrovolníci ČR

S tímto programem spolupracuje Česká republika od roku 1995, přispívá do něj jako jediná země bývalého komunistického bloku. Za deset let spolupráce vyslala do světa již přes 190 dobrovolníků. Mezi oblasti, v nichž čeští dobrovolníci pomáhají, patří zejména mírové operace, humanitární a rozvojová pomoc, prevence konfliktů a demokratizační procesy, např. volební mise, zdravotnictví, vzdělávání, výpočetní technika, pomoc uprchlíkům atp.

www.nkmunv.polytechna.eu

GLEN (Global Education Network of Young Europeans)

GLEN je program globálního rozvojového vzdělávání. Účastníci programu pracují po dobu tří měsíců v neziskové organizaci v rozvojové zemi. Po návratu z projektu se podílejí činnosti v oblasti globálního rozvojového vzdělávání. Účast v programu je dobrovolníkům hrazena.

http://www.inexsda.cz/cze/glen

Sadba

Salesiánská asociace Dona Boska nabízí několik druhů dobrovolnických programů. Jedním z nich je Cagliero – salesiánský volontariát, umožňující prožít několik měsíců až jeden rok v některém ze salesiánských zařízení v České republice, Bulharsku, Indii, Mexiku, Kongu a Zambii a pracovat zde s mládeží.

www.mladez.sdb.cz