Kapela se musí vyvíjet, ne degenerovat, říká frontman Mňágy a Žďorp

Když právě hraje s kapelou, skáče po pódiu, vtipkuje, skvěle baví diváky, zapojuje je, zpívá a hraje ze všech sil a rozhodně nevypadá na to, že už překročil padesátku. Když po vystoupení usedá na židli v tichém kamrlíku, aby poskytl rozhovor, nepůsobí jako člověk, který má za sebou dvě hodiny koncertování. Usídlil se ve své introvertní ulitě a zpoza hranatých brýlí bedlivě sleduje svět kolem sebe. Frontman skupiny Mňága a Žďorp Petr Fiala se rozhodl dělat jenom to, co ho baví. V současné době to je turné k desce Made in China, která vyšla na podzim loňského roku a kterou Mňága nahrávala v Číně. 

Ve svých písních pravidelně zmiňujete cukrárnu. Jedná se o jednu konkrétní, nebo zpíváte o různých podnicích?

Mnoho písniček jsem psal na cestách. Nepiju pivo, proto nechodím do hospody, zato si ale zajdu do cukrárny. Dám si kávu a laskonku a snažím se psát. Takže se občas nějaká cukrárna v písničce objeví.

Co vás nejvíce inspirovalo k napsání nové desky Made in China? 

Vždycky je to život, co se kolem odehrává. Píšu svůj pohled na svět. Zároveň se snažím, aby se texty rýmovaly, aby byly jednoduché a pochopil je každý včetně mě.

Koho napadlo, aby se album nahrávalo v Číně?

Chtěl jsem, aby se deska jmenovala Made in China. A když jsem se celý rok na ten název díval, napadlo mě, že by bylo dobré ji v Číně i vyrobit. Peníze jsme sehnali přes crowfundingový server Startovač, našli jsme člověka, který v Číně žije a nahrávání nám domluvil, takže jsme mohli jet.

Věřil jste od začátku, že se vám to podaří?

Jasně. Když něčemu nevěřím, tak to nedělám a nechám to těm, kteří tomu věří.

Jak se vám deska nahrávala v neznámém prostředí?

Moc dobře. Měli jsme strach, že narazíme na blbce, kteří nám nebudou rozumět, kteří nebudou nic umět a nepomůžou nám. Takže jsme si už dopředu uvědomili, že jediné, co nás může zachránit, bude naše dobrá znalost písní. A to nás taky zachránilo.

V Číně jste nechtěli natočit jenom album, nýbrž i film, který by navázal na váš první filmový počin Mňága – Happy End.

To se nakonec nepovedlo, ale natočili jsme půlhodinový dokument, který vyšel zároveň s deskou. Jedná se o záznam našich zážitků z Číny, kterou jsme projeli rychlíkem. Kromě natáčení jsme totiž měli koncert v Šanghaji, v Pekingu a v Šenzenu. Příští rok se tam vrátíme na pár festivalů.

Kam byste ve vaší tvorbě novou desku zařadil?

Na dělené třetí a čtvrté místo. Na prvním je Made in Valmez, na druhém Chceš mě? Chci tě!, a pak je Made in China spolu s albem Dutý ale free.

Máte k některé z písní zvláštní vztah?

Máme tam jednu příšernou depku, jmenuje se Čas běží hladce. Je to písnička o manželských vztazích, v nichž se manželé dostanou do bodu, ze kterého už nemohou jít dál. Člověk by rád všechno spravil, ale už to nejde. Když osobně vidím, že něco nejde, tak dělám, že nevidím a myslím si, že to nějak půjde. A tahle písnička vypráví o okamžiku, kdy už ani nejde nic předstírat. Je jediná bez naděje. Ostatní depresivní písně, které jsem napsal, jsou oproti této vlastně veselé, protože vždycky skončí aspoň trochu dobře.

V jedné písni vyprávíte o dívce ve vlaku, kterou jste považoval za osudovou, ale ona byla prostitutka. Skutečně se vám to stalo?

Studoval jsem dva roky v Ostravě vysokou, denně jsem dojížděl vlakem tři hodiny tam a zpátky, protože mě to v Ostravě nebavilo. A vždycky jsem si představoval, že se konečně dám do řeči s nějakou z holek, které se mnou jely v kupé. Samozřejmě jsem se nikdy se žádnou do řeči nedal, a abych se jim pomstil, napsal jsem tuto písničku.

Na albu se objevují vokály zpívané čínsky. Jak je řešíte při koncertě?

Ženské vokály vždycky zpívá moje žena. Má úžasný dar naučit se jazyk z odposlechu. Dva roky pracovala v Německu v pizzerii a teď je schopná určit, že Němec, se kterým se bavila, pocházel z Bavorska. Když jsem se zmínil, že by byla škoda, kdyby se vokály nenechaly v čínštině, sedla a přepsala si čínský text do fonetické podoby. Takže při koncertech doopravdy zpívá čínsky.

Jaké máte na desku ohlasy od fanoušků?

Lidem se líbí a já myslím, že se nám skutečně povedla. Když můžeme hrát z desky jednu písničku pravidelně na koncertech, je to dobrý. Když můžeme hrát dvě, je to skvělé. Když můžeme hrát tři nebo čtyři, tak je to vynikající. Protože posluchači chtějí, abychom na koncertech hráli staré věci, které všichni znají. Nejspokojenější by byli, kdybychom hráli první a druhou desku dohromady. My samozřejmě hrajeme také starší věci, ale doplňujeme je novými, jinak by to pro nás byl hrozný stereotyp. Kapela se musí vyvíjet, ne degenerovat na několika písních. V tomto případě se mi osvědčilo dělat si, co chci.

Neláká vás v hudbě více experimentovat?

Ani ne. Někdy máme třeba pocit, že naše desky jsou experimentální, novátorské, každá úplně jiná. Pak ji nahrajeme a všichni nám řeknou, že je to úplně stejné. Už jsem si ale uvědomil, že nejdůležitější je, abych se bavil já. Nemusím poslouchat, co si myslí ostatní. Protože, kdybych poslouchal jiné, bylo by to podobné, jako když lidi na dietě jedí, co jim nechutná. Je to možnost, ale není to to pravé.

Plánujete novou desku?

Ano, deska už je napsaná, zrovna dneska jsem to klukům nahrával. Máme dvanáct písniček, z nichž jsme se shodli na čtyřech, které jsou dobré a které se chytnou. Na nahrání a vydání si ale počkáme až do roku 2017, kdy Mňága a Žďorp oslaví třicet let fungování.

Turné k Made in China si užíváte?

Všechno si užíváme, nebo se aspoň snažíme. Teď uděláme pařbu a bude to dobrý.

Reportáž STISKu z koncertu kapely Mňága a Žďorp v Brně najdete zde. 

                                                                                                           Martina Vrtělová