Už pár dní lze spatřit na polích a v lesích skupiny lidí v zelených uniformách. Nejsou tam náhodou. Myslivcům začala lovecká sezóna. O lovu a myslivosti se rozpovídal třicetiletý myslivec David Halamka.
Kdy začíná lovecká sezóna?
I když myslivecký rok oficiálně začíná už prvního dubna, až období od prvního listopadu do konce roku je označováno jako lovecká sezóna. Loví se společně a to pouze drobná zvěř, což jsou bažanti a zajíci.
Jaké přípravy předcházejí lovu?
Na loveckou sezónu se připravujeme celý rok péčí o zvěř. Stavíme jí krmítka, doplňujeme krmivo a chráníme ji před predátory. Predátoři se dělí na srstnaté – lišky, kuny, jezevce, kočky, lasice, pernaté – straky, vrány, sojky a dravce – jestřáby nebo káně. U pasivních ochranných opatření se staví ochranné kryty, rohatiny, což je druh pasti a zásypy. Aktivní ochranou rozumíme odlov, odstřel a lapáky - skácené stromy lapající kůrovce. Též je potřeba provést sčítání zvěře. Na základě výsledku se určí kmenový stav, čili kolik je v revíru celkem zvěře a z kmenového stavu procento vyjadřující, kolik se může zvěře odlovit.
Slaví se počátek nebo konec lovecké sezóny?
Celá podzimní sezóna je slavnost jako taková. Je to nejhezčí období, jaké máme. U drobné zvěře je celý hon ceremoniálem. Začíná se troubením na přivítanou. Troubením se označuje i začátek honu. Po honu zazní slavnostní famfára. Po každé leči, neboli kruhu, se vyloží kusy zvěře a též se troubí. Vždy se loví v kruzích, které se ke středu zmenšují. Tento postup zajišťuje precizní odlov v dané oblasti. Slavnostní zakončení sezóny připadá na šestadvacátého prosince na Štěpánský hon.
Jaký důvod mají hony?
Je třeba zachovat kmenový či základní stav zvěře, aby nedošlo k jejímu přemnožení. Cílem honu je vyřadit staré a nemocné kusy. U drobné zvěře stáří moc poznat nejde, zde se počet odlovených kusů řídí procenty. Před jejím odlovem musí myslivec strávit pár dní v místech, kde se drobná pohybuje, aby získal představu o jejím množství.
Kdo všechno může lovit?
Každý, kdo absolvuje kurz uchazeče o první lovecký lístek. Kurz trvá jeden až dva roky, to záleží na aktuální vyhlášce. Přezkoušení u myslivců neexistuje. Po obdržení loveckého lístku už nemusí lovec nic dokazovat. Spousta lidí se dál nevzdělává a samotná praxe člověka nenaučí. Podle mě je to špatně. Samozřejmě se může člověk vzdělávat nejen z knih, ale také trénovat ve sportovním střílení na střelnicích a chodit na soutěže se psy. Dále musí být členem mysliveckého sdružení, v jehož revíru se chce zúčastnit honu. Taky je zapotřebí vlastnit zbrojní průkaz, protože se nyní loví odstřelem. Dříve se zvěř lovila i odchytem, ale to bylo víc zvěře než dnes.
Kam putuje ulovená zvěř?
Nejčastěji si ji rozdělíme mezi sebou, jako drobnou odměnu za celoroční péči o les. Dále se věnuje do tomboly, zemědělcům, lesníkům a těm, kteří nám pomáhali v uplynulém roce.
Jakým způsobem je kontrolován zdravotní stav zvěře?
U vysoké, kam patří například srnčí a daňčí, je složitější evidence trofejí a zdravotního stavu než u drobné zvěře. Každý chce mít v revíru co nejkrásnější chovnou zvěř. Nemocné a slabé kusy se loví. Při lovu se klade důraz na přísný výběr lovené zvěře. Z každého uloveného kusu se odevzdávají výřezy masa z určitých míst těla na veterinární správu, která provede testy na nemoci. V případě nemocného zvířete veterinární správa uvalí ohnisko na oblast, neboli označí oblast nalezení nakaženého kusu a určí pásma ohrožení. V těchto místech zvěř podléhá přísnějšímu a podrobnějšímu výzkumu. Na každý hon dojede veterinář, aby odebral vzorek krve z každého uloveného kusu zvěře a otestoval jej na nemoc, která se v oblasti vyskytla. Po několika letech nulového nálezu nemoci u zvěře veterinární správa ohnisko odvolá.
Co když se myslivec neřídí pravidlem odlovu slabých kusů a loví zdravou a silnou zvěř?
Jsou za to přísné postihy. Od zákazu lovu na příští rok, vyloučení z myslivecké společnosti až po úplný zákaz lovu.
Mohou si myslivci vždy nechat trofeje z ulovených zvířat?
Pokud se hon nekoná v profesionálním lese, kde se za pronájem plochy i odlovenou zvěř platí, tak si každý lovec může nechat upravit vlastní trofej, jakým způsobem bude chtít. Často se ulovená zvířata vycpávají celá nebo jejich části. U vysoké je povinností vypreparovat lebku s parožím a dát ji na přehlídku trofejí. Na výstavě se dělí kusy na chovné či průměrné. Pozná se zde, kdo střílí chovnou, zdravou zvěř a kdo se řídí odlovem slabších či nemocných kusů. Po výstavě si s trofejí může lovec udělat, co chce.
Co v tomto období pro zvěř a les myslivci dělají?
V létě byla pole plná obilovin a lesy zase plné ovoce. Teď na stromech nic není, proto začíná období přikrmování zvěře. Je to hluchá doba po žních, kdy jí zemědělci veškerou úrodu z polí vzali. Je potřeba zvěři vypomoci, než si uvědomí, co dále může jíst. Snažíme se divoká zvířata směrovat v jejich prospěch. I přesto si uvědomujeme, že se příroda nejlépe směruje sama.
Zažil jste nějakou nehodu při lovu?
Naštěstí nic, co se týká střelných zbraní, jsem nezažil, ale nehody se stávají. I mezi myslivci se najdou lidé, kteří jsou nedbalí při zacházení se střelnými zbraněmi. Například se stalo, že namísto divočáka zasáhl myslivec kolegu. Naštěstí nehody tohoto typu nejsou moc časté a tak se o nich člověk dozví většinou jen z médií.
Co dělá myslivce dobrým myslivcem?
Láska k přírodě a ke svému oboru. Dnes se poznají lovci od myslivců. Když si nějaký podnikatel koupí oblečení a zbraně za rohem v obchodě, tak ještě není myslivcem. Myslivec se stará a zajímá o všechna zvířata, chodí ven, kontroluje revír a studuje nové odborné publikace týkající se myslivosti.
Jsou psi pro myslivce pomocníci nebo nepřátelé?
Psi jsou naprosto nezbytní pomocníci a přátelé myslivců. Myslivec bez psa není myslivec. V zákoně mysliveckého sdružení je stanoveno, že každé sdružení musí vlastnit určité procento lovecky upotřebitelných psů. Se psem je lov daleko lepší. Pes dokáže zvěř najít, aportovat a poraněnou zvěř pes dohledá podle krevních stop. I canisterapie, kdy pes uklidňuje člověka už jen svou přítomností, funguje na myslivce perfektně.
Jak jste se k myslivosti dostal?
Jsem myslivcem už pětadvacet let. Když jsem byl malý, tak jsem chodil do kroužku ochránců přírody. Soutěžilo se tam například i o zlatou srnčí trofej. Většinou navštěvovaly kroužek myslivců děti, ke kterým jsem patřil i já.
Co vás na myslivosti nejvíce baví?
Myslivost je krásná ve své pestrosti. Každý člověk si v ní najde, co se mu líbí. U mě se to mění s věkem. Ze začátku mě fascinoval lov. Nyní zjišťuji, že myslivost beru víc jako odpočinek. Jdu ven, vypnu mobil, neslyším auta a přitom pozoruji zvířata.
Myslivost je záliba, sport anebo životní styl?
Je to spíš životní styl, dobrý myslivec to tak musí brát. Pořád chodíš v zeleném, přijdeš domů a čteš myslivecký časopis, tvůj pes je lovecký pes, nakonec to dojde tak daleko, že i tvé spodní prádlo zezelená. (smích)
Martina Jarošová
