Při výběrovém řízení má zaměstnavatel na výběr dva životopisy. Oba uchazeči jsou svobodní Brňané totožného věku, vzdělání a s čistým trestním rejstříkem. Jeden je Jan Singer a druhý Patrik Horvát. Kterého uchazeče si firma vybere?
V poslední době se pozornost médií upíná k ochotě a neochotě českých firem zaměstnat uprchlíky. Přitom stále není zcela vyřešena diskriminace českých Romů na trhu práce. „Klienti, kterým pomáhám hledat práci, se většinou setkávají se skrytou diskriminací. Ale jen málo klientů chce diskriminaci skutečně řešit. Z vlastní zkušenosti vím, že vysokoškolský titul rozhodně není automatickou obranou proti diskriminaci. Předsudky a rasismus jsou přítomné ve všech společenských vrstvách,“ řekl pracovník IQ Roma servis Marcel Glasa.
Podle občanského sdružení Multikulturní centrum Praha se diskriminace často projevuje už při výběrovém řízení. Jak ukázala studie CERGE, uchazeči s romsky znějícími jmény s obdobnými životopisy několikanásobně menší šanci být pozváni na pohovor než lidé s česky znějícím jménem.
Pokusil jsem se tuto studii potvrdit a na serveru fajn-brigady.cz jsem odpověděl na devětadvacet inzerátů, které nabízely práce za 50 až 110 korun na hodinu. Rozeslal jsem upravený životopis pod svým jménem a smyšlený životopis pod jméno Patrika Horvátha s trvalým bydlištěm v Brně na Bratislavské ulici. Pracovní agentury a soukromý podnikatelé nabízeli práce převážně manuální a bez nutných pracovních zkušeností.
Na životopis se jménem Jan Singer odpovědělo dvacet inzerentů a na životopis „Patrika Horvátha“ odpovědělo inzerentů šestnáct. Inzerentů, kteří odepsali na oba životopisy, bylo čtrnáct. Důvodem mohlo být, že v řadě odpovědí na nabídku práce byl mezi životopisem Jana Singera a Patrika Horvátha uchazeč, který nabízenou práci přijal, a tak nebyla potřeba obvolávat další uchazeče. Zůstává však druhá možnost, že se podnikatelé a pracovní agentury z části rozhodli i podle jména. To se zdá jako mnohem pravděpodobnější i vzhledem k faktu, že jsem vždy jako první odesílal životopis Patrika Horvátha.
Průzkum tedy ukázal, že odezva na romsky znějící jméno není několikanásobně menší, jak tvrdí členové ze sdružení Multikulturní centrum Praha. Toto tvrzení se však nedá zcela vyvrátit, jelikož jsem pracoval s úzkým vzorkem inzerentů, kteří navíc nabízeli převážně nízké platové ohodnocení. „U pracovních pozic s nízkou kvalifikací se setkáváme u profesionálnějších firem s menším výskytem diskriminace,“ řekl Glasa.
Státní úřad inspekce práce (SUIP) kontroluje mimo jiné i oblast nerovného zacházení a diskriminace. V minulém roce jsme obdrželi 365 podnětů nerovného zacházení a diskriminace. Žádný z těchto podnětů však nenamítal rasovou nebo etnickou diskriminaci. V letošním roce je situace totožná. „Zjistili jsme šedesát případů nerovného zacházení při agenturním zaměstnávání a třiašedesát případů diskriminace nebo nerovného zacházení před vznikem pracovního poměru,“ řekl náměstek generálního inspektora SUIP Jiří Macíček.
Proti stížnostem na diskriminaci ze strany zaměstnanců stojí úhel pohledu zaměstnavatelů. „Pracovala jsem tři roky v personální agentuře a s Romy jsme měli často potíže. Bylo běžné, že přišli do práce pozdě anebo vůbec. Osvědčili se nám tři, čtyři ze třiceti. Práci jsme však vždy nabízeli všem i navzdory takovým zkušenostem,“ řekl zdroj, který si nepřeje uvádět své jméno.
Podle Analýzy sociálně vyloučených lokalit v ČR se nezaměstnanost obyvatel těchto lokalitách, kde žijí převážně Romové, v minulém roce pohybovala v rozmezí 80 až 85 procent. Zbylých 15 až 20 procent obyvatel sice nějakou práci mělo, ale jejich příjem nebyl dostatečný na to, aby se dostali ze sociálního vyloučení. „V některých oblastech je cítit systémové zlepšení, nejvíce ve vzdělání a díky mediální pozornosti i v bydlení. Na trhu práce jsou metody na zjištění diskriminace už delší dobu propracovanější, ale nedá se jednoznačně říct, jestli se situace všeobecně zlepšuje nebo zhoršuje,“ řekl Glasa.
Se slovy Marcela Glasy souhlasí i Lukáš Houdek z iniciativy HateFree Culture, která se obecně zajímá projevy nenávisti a násilí ve společnosti. „Situace se postupně zlepšuje. Může za tím být ekonomický růst, kdy je v některých regionech dokonce nedostatek pracovníků, a tak firmy musí o zaměstnance soutěžit. Částečně se na tom také podepsala změna celospolečenské debaty, která se přesunula od Romů k muslimům a uprchlíkům. Společnost už tedy nemusí Romy ve světle aktuálních událostí vidět jako nejvíce problémovou skupinu. To ale neznamená, že diskriminace vymizela,“ řekl Houdek.
Vysoká míra nezaměstnanosti v romské populaci negativně ovlivňuje i postoje většinové společnosti vůči Romům. Podle SUIP část Romů úplně rezignovala účastnit se trhu práce, a tak získávají práci nelegální nebo se živí alternativními způsoby. Jedná se však o část a ne o celek. „Z vlastní zkušenosti vím, že kdo práci chce, ten si ji najde. Spíš než na barvě kůže záleží na chování, vyjadřování a oblékání,“ řekl Rom Pavel Bagár.
S nelegální prací má podle odhadů zkušenost 30 až 50 procent obyvatel sociálně vyloučených lokalit, ve kterých žijí převážně Romové. Nejčastěji se jedná o práce ve stavebnictví nebo lesnictví. Častými zdroji alternativní obživy je také sběr starého kovu a sezonní práce. „Jsem vyučený instalatér. Po škole jsem pracoval ve třech firmách, kde mě vždy ke konci zkušební doby propustili. Důvodem však byla nečestná politika firmy, ne rasová diskriminace. Už mě ale nebavilo hledat počtvrté za rok práci, a tak jsem šel na úřad práce a po půl roce si našel místo u Městské policie, kde jsem spokojený,“ řekl Bagár.
Mezi nejčastější projevy diskriminace v zaměstnání patří nižší mzdy, nemožnost postupu a neoprávněné propouštění. Diskriminační praktiky jsou poměrně rozšířené i přes existenci evropské legislativy zakazující diskriminaci v zaměstnání. Stínová zpráva ENAR zdůrazňuje, že tato legislativa není tak efektivní, jak by měla být. „Jedná se zejména o překážky v přístupu k soudům a prokazování diskriminace, nedostatek důvěry v soudní systém, nízké povědomí o možnostech právní ochrany, délka a náklady soudních řízení. To se týká i České republiky. Oběti diskriminace často nedosáhnou na právní pomoc a nevědí jak se proti diskriminaci efektivně bránit,“ řekla právnička Alexandra Dubová.
Jan Singer
