Jak Slováci do Brna táhnou

Zatímco v jiných zemí mají teroristy, o Českou republiku se zajímají pouze Slováci. Posílají k nám studenty, usazují se v okolí Brna, dokonce učí na našich, českých, univerzitách. Už teď před nimi v Brně není úniku. Co si počít?

První okamžiky ve městě, ve kterém plánujete žít několik následujících let, se člověku vtisknou do paměti. Je to okamžik očekávání, nadšení a tahání těžkých zavazadel. Ještě před samotným stěhováním věcí na kolej ale musíte vystoupit z auta a setkat se s někým místním. V mém případě to byla postarší žena venčící psa. „Zavolám na ně policii, do téhle ulice se nesmí zajíždět, zatracení Slováci!“ mumlala, když jsme se ptali na umístění mé koleje.

Ano, je to tak. Studuji v Brně – v „největším slovenském městě“, jak jej nazval můj slovenský kamarád. Třicet procent lidí, které tu znám, jsou Slováci, a místní obyvatelé českého původu si na to nezapomínají stěžovat. Ona dáma byla na nadávky velmi plodná, když nám vysvětlovala, že Slováci „zabírají místa na českých školách“ a „zneužívají, že se tady u nás studuje zadarmo“, takže „ochuzují český stát o spoustu peněz.“

Ano, vcelku podstatná část zdejších studentů Slováci skutečně jsou. Výuka tak často dokonce probíhá slovensky, a někdy studenti nejsou ani předem varováni! A co si počít, když vás učí v jazyce, který jste nestudovali?! Ještě taková angličtina, to ano, vždyť je přece normální, když nám pustí video bez titulků, aniž by se zeptali, jestli všichni ve třídě mluví anglicky, ale učitel hovořící pouze slovensky? To se snad zbláznili, ne?

Takové věty slýchám v Brně často, ale stejně jsem tu spokojená. Ano, někdy přemýšlíte, proč váš soused tak mumlá, protože vám trvá třeba i 30 minut, než vám dojde, že je to Slovák. Ano, sem tam musíte nad kávou vypnout, když si některý spolužák chce stěžovat, že z výuky zase nic neměl, protože se musel děsně soustředit, aby učiteli rozuměl.  Já si ale nestěžuju. Protože upřímně – vážně je tak těžké slovenštině rozumět? To je jako když Američani potřebují titulky k britské angličtině. A pokud trváte na tom, že v Čechách se musí učit česky, tak bychom možná měli rovnou zavést výuku v hantecu. Jsme konec konců v Brně, ne? Měli bychom se učit brněnsky!

Na druhou stranu… když přijde čas zkouškového v mém druhém oboru, ruském jazyce, začnu na ně nadávat taky. Je totiž opravdu nefér, že je slovenština ruštině podobnější než čeština. A do toho nás ještě tou svou slovenštinou musí plést! No uznejte, to je přímo podpásovka! Třeba takový papoušek, který je ve slovenštině papagáj, se nám potom plete s ruským popugajem. A protože slovenští studenti vědí, které slovo je to slovenské, jsou tak nechutně zvýhodněni ve výuce.

A to ani nemluvím o jejich zvláštních choutkách. Koukali jste někdy na slovensky dabovaného Doktora House? Uprostřed debaty o pacientovi najednou přeskočí k probírání toho, co si dají k večeři. Koho zajímá nějaká pečeně? Já chci vědět, co má pacient s játry! A když už jsme u večeře – kéž by si už udělali pořádek v zelenině, jak si má člověk pamatovat, jestli je zelí kapusta, nebo kapusta zelí?

Tak! A teď se jdu modlit, aby nikdo z mých příbuzných nezjistil, že jsem tenhle článek napsala. Geneticky vzato jsem totiž z poloviny Slovenka.

Kristýna Klazarová