Dobrý novinář se může sám sobě podívat do očí, říká Robert Čásenský

Nezávislost je pro bývalého šéfredaktora Mladé fronty Dnes Roberta Čásenského základem pro novinářskou práci. Nevěří, že v českých rukou mohou být média nezávislá.

Do loňského podzimu byl Robert Čásenký šéfredaktorem Mladé fronty Dnes. Od letošního září vydává nový měsíčník Reportér, který stojí na dlouhých článcích a složitých kauzách. Kromě něj v redakci působí například Jaroslav Kmenta nebo Michal Musil.

Jsou lidé ochotni číst dlouhé články?

Věřím, že ano. Ukáže se, jaká bude realita. Vidím to sám na sobě. Nepřečtu všechny články, ale ty, které mě zaujmou. Jsem nedisciplinovaný čtenář. Dlouhý článek přečtu jeden za týden nebo za dva týdny. Poté si jej ale pamatuji dlouho a mám pocit, že jsem se něco dozvěděl.

Jaké noviny čtete?

Všechny možné. Hospodářské noviny, Lidové noviny, Mladou frontu Dnes, v Právu Alexandra Mitrofanova, dále Reflex, Respekt, Týden, Forbes, někdy Euro. Z části čtu z profesního zájmu. Každé noviny prolistuji, výběrově si přečtu věci, které mě zaujmou nebo které se týkají toho, na čem my pracujeme. Když si chci opravdu udělat radost, přečtu si nějaký americký časopis.

Kolik už má Reportér předplatitelů?

Asi osm set. Na stáncích jsme prodali 7650 kusů prvního čísla a dalších 23 700 kusů si od nás koupili naši partneři. V souhrnu jsme prodali 32 tisíc kusů prvního čísla.

 Jak má psát dobrý novinář?

Dobrý novinář má psát tak, aby se mohl na sebe ráno podívat do zrcadla nejen první den, ale i druhý a třetí den. Člověk se sám sobě může podívat do očí.

V Hydeparku České televize jste minulý rok řekl, že čeští novináři nedokážou psát pozitivní zprávy. Proč si to myslíte?

Obecně se líp píše něco negativního nebo kritického. Je těžké, o něčem napsat hezky, o někom, že je šikovný. Jsme podezíraví a hned za tím vidíme příbuzného nebo peníze. Nejsme na takové zprávy zvyklí. Byl to jeden z důvodů, proč jsme do našeho časopisu zahrnuli i rubriku České počiny, kam budeme psát cíleně o lidech, kteří jsou dobří, šikovní. Myslím si, že takových lidí je hodně. Je ale těžší napsat o někom pozitivní článek než negativní. Napsat pěkný pozitivní příběh je umění.  

Co je nezávislá novinařina?

Novinář musí být nezávislý na svých zdrojích, má je kriticky zkoumat a přistupovat k nim, že vše, co od zdrojů dostává, nemusí být vždy jediná verze pravdy. Když na to žurnalista nepřistoupí, může se stát, že ho někdo využije k něčemu proti jeho vůli. Druhý pohled nezávislé novinařiny je ve vztahu k vlastníkům médií. Jsou novináři, kteří si myslí, že pokud si udrží člověk vlastní vnitřní nezávislost, je jedno, komu noviny patří. Jsou ale tací, včetně mě, kteří si myslí opak. Asi je na každém, jak si to přebere. Pak je ještě třetí kategorie, která se týká nezávislosti novinářů ve vztahu k inzerentům. Mohou pod různými pohrůžkami říkat, že stáhnou reklamy. Myslím si, že tlaky od inzerentů se nemají akceptovat. Vše má vyřešit vedení redakce a k novinářům se nemají žádné zprávy dostat.

Mají vlastnit česká média zahraniční investoři, nebo Češi?

Až do okamžiku prodeje jsem měl se zahraničními vlastníky jen dobré zkušenosti. Nemluvili do obsahu, neměli žádnou tendenci zasahovat do něj. Myslím si, že bylo dobře, že přišli. Měli standardy chování, kulturu a navíc je zajímaly peníze, které vydělávali a neměli s médii žádné vedlejší zájmy, jako by teoreticky mohli mít čeští. Co se dá dělat, že se vrátila média do českých rukou. Zahraniční investoři navíc měli problémy ve svých domovských zemích s vydáváním titulů a raději prodali, co měli v cizině, než obráceně. Nedá se tomu bohužel divit.

 Jak moc mění novinařinu Facebook a Twitter?

Docela dost. Na naše webové stránky nám chodí téměř padesát procent návštěvníků skrz sociální sítě, které jsou podle mě velice důležité. Je to rychlá možnost propagace, můžete sdílet svoje články s obsahem. Žijeme v takovém světě a myslet si, že to bude jinak, je špatně. Správně je přizpůsobit své chování tomu, jak funguje okolí. Odmítáním reality svět nezměníme.

V listopadu vyšel poprvé týdeník Echo v tištěné verzi. Přistoupili k tomu vydavatelé z toho důvodu, že nemají na internetu dostatečné příjmy, nebo kvůli čtenářům?

Myslím, že kvůli obojímu. Šéfredaktor Echa Dalibor Balšínek říká, že mu lidé psali, že chtějí týdeník v tištěné podobě. Samozřejmě může být tištěná verze dalším způsobem jak prodat obsah, který je na webu. Otázkou je, jak se podaří vyladit tištěný a prodaný náklad. Jestli platí, že mají prodávat do pěti tisíc tištěných kusů, je velmi těžké takové množství dobře distribuovat. Je totiž hodně prodejních míst. Nějak si s tím asi poradí.  

Nemáte vystudovanou žurnalistiku. Potřebuje ji člověk, aby mohl být dobrým novinářem?

Myslím, že potřebuje. Doteď neumím rozlišovat jednotlivé žánry. Učil jsem se jako samouk za provozu. Snad jsem se naučil docela psát, aby to nepůsobilo úplně špatně. Nedokážu však při psaní držet čistotu žánru. Obdivuji lidi, kteří to umí. Hrozně se mi to líbí. Když mi někdo řekne, abych napsal fejeton, tak si nebudu jistý, co to přesně fejeton je a jestli nepíšu spíš něco jiného. Spíš napíšu článek, o kterém si budu myslet, že je dobrý. Není nezbytné, že člověk musí mít vystudovanou žurnalistiku, aby mohl dělat v novinách. Znalosti z oboru se ale vždycky hodí. Ideální je kombinace, když má člověk kromě žurnalistiky vystudované ještě něco jiného.

Článek si můžete přečíst také na munimedia.cz.

Marek Osouch