Díky freebordu a longboardu se z každé asfaltky stává sjezdovka

Surfaři někdy nemají ideální vlny. Snowboardistům zase po zimě roztaje sníh. Proto vznikl longboard a freebord.

Freebordista Darek Bergmann pri jizde po zabradli.Foto: archiv freebording.cz Jízdu jako na snowboardu lze zažít i bez sněhu 

Nová hračka milovníků adrenalinových sportů se jmenuje freebord. Na prknu s šesti kolečky se jezdí podobným stylem jako na snowboardu. Sníh nahradí jakákoliv silnice. Zájemci si tak mohou užívat potěšení z jízdy po celý rok. Hlavní novinkou, kterou freeboard oproti podobným sportům přináší, jsou dvě středová kolečka. Díky nim je možné jízdu usměrňovat a kdykoliv zastavit.  

„Dá se jezdit po městě, ve skateparcích, dolů z kopce, v podstatě kdekoliv,“ popsal freeborder Ondřej „Frýmen“ Svoboda. Jezdci se mohou věnovat downhillu, tedy rychlé jízdě z kopce, nebo freestylu, což jsou různé skoky a jízda po zábradlí. „Mám rád sjezdy. Je to super pocit, řítit se ze svahu v plné rychlosti, zatáčet, točit se a přitom vědět, že můžu kdykoli přibrzdit,“ dodal Svoboda. Naopak další z jezdců Martin Švidernoch dává přednost freestylu. „Jezdím spíše ve skateparku. Inspirace ze snowboardingu je tam markantnější,“ vysvětlil Švidernoch.  

Doba, za kterou se člověk naučí jezdit, je individuální. Pomůže, pokud má jezdec zkušenosti se snowboardingem či skateboardingem. „Základní jízda se dá zvládnout za pár hodin. Opravdovou stabilitu ale člověk získá až po několika dnech či týdnech,“ řekl Svoboda.  

V Česku se této zábavě zatím věnuje asi sto jezdců. Jeden z nich se ale už dočkal výrazného úspěchu. Šestadvacetiletý Martin Švidernoch z Frýdku-Místku se na základě videa, které je k nahlédnutí pod článkem, dostal do světového freebord týmu. „Loni v prosinci vyhlásil americký výrobce freebordů soutěž. Kdokoliv mohl poslat dvouminutové nominační video. Podle těchto videoprofilů poté porota vybrala šest lidí do Pro Teamu na rok 2009,“ uvedl Švidernoch.  

Kromě českého jezdce uspěli i tři Američané, jeden Francouz a jeden Španěl. Výběr do týmu se koná každý rok. Složení se tedy obměňuje. „Zůstane jen ten, kdo na sobě hodně pracuje,“ vysvětlil Švidernoch. Účast v týmu je pro jezdce výhodná i v tom, že dostávají zdarma freebordové vybavení. „Na oplátku bych měl vytvářet videa a fotky pro oficiální freebordový web, ať mají lidé motivaci a inspiraci pro svoje ježdění. Navíc to vypadá, že bych se mohl na pár dní podívat do San Francisca, kde vlastně freebord vznikl,“ popsal jediný český jezdec světového týmu.   

Do Česka se freebord dostal přibližně loni v červnu. „Na tenhle sport jsem narazil při brouzdání internetem. Věděl jsem, že je to něco, co tady chybí. Hned jsem kontaktoval výrobce,“ popsal Lukáš Laurinec z pražské distribuce freebordu.  

S americkým výrobcem se ale ve stejné době spojil i Jan Kapolka z Havířova, a tak v Česku vznikly distribuce dvě. Kent Kendall z mateřské americké firmy, která jako jediná freebordy vyrábí, se však ani na jednoho ze svých českých partnerů nedívá přímo jako na distributora. „Nezásobují obchodníky, zboží prodávají přes své internetové e-shopy,“ vysvětlil Kendall.  

V Česku se dá freebord koupit skutečně jen přes internet. Tuto strategii uplatňuje u svých českých partnerů přímo americký výrobce. „Ze zkušenosti víme, že je nutné prvně vybudovat povědomí o tomto sportu. Prodej přes internet je dobrým tahem, jak rozjet nový trh. Až se lidé budou chodit ptát prodavačů na naše prkna, pak nastane ideální čas, abychom začali prodávat přímo v kamenných obchodech,“ uzavřel Kendall. Trochu odlišný názor sdílí Jan Kapolka z havířovské distribuce. „To, že freebord není k dostání přímo v obchodech, je problém. Lidé ho nevidí, nemůžou si ho vyzkoušet, mohou si jen přečíst informace na webu a podívat se na fotku,“ popsal Kapolka.  

Cena freebordu se pohybuje okolo šesti tisíc korun. „ Na rozdíl od snowboardingu však člověk nemusí platit permanentky za vlek a kupovat si speciální oblečení či boty,“ upozornil Laurinec.

 Ondřej Janků

Nový rychlý sport na kolečkách, to je longboarding 

Kluci, kteří se řítí po silnici na dlouhých prknech. Pro někoho blázni, sami se však označují jako longboardisti – příznivci surfování na asfaltu. 

Longboarding údajně vymysleli američtí surfisté, když jim na moři chyběly vlny. „Je to vlastně jízda na delším skateboardu,” řekl česko-kanadský longboardový nadšenec Thomas Kahle. „Od skejtu se longboard liší také tím, že má širší osy a větší a hlavně měkčí kola. Jízda na něm je mnohem stabilnější a hladší, jezdec je schopen dělat větší a plynulejší zatáčky připomínající jízdu na snowboardu. Největší požitek jsou právě oblouky,” vysvětlil Thomas. 

Longboarding vznikl v sedmdesátých letech v Kalifornii, aktivně se začal jezdit koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let. V roce 1996 vznikla mezinárodní asociace IGSA, sdružující všechny gravity sporty (takové, kde jezdci využívají jen zemské gravitace), ke kterým longboarding patří. „Longboard je hlavně dopravní prostředek, používá ho tak asi osmdesát procent jezdců,” řekl Thomas Kahle.  

Na longboardu se jezdí také závodně, a to tzv. downhill, kdy se jezdci řítí dolů z kopce i stokilometrovou rychlostí. Většina lidí ale na longboardu jezdí spíše rekreačně. „Když jsem byl mladší, jezdil jsem na skejtu. Nedávno jsem objevil longboard, na kterém se dá spíše plynule jezdit než dělat triky. Je to perfektní odreagování,” doporučil netradiční jízdu Zdravko z Brna. 

Největší komunita longboardistů se nachází v západní Kanadě kolem Vancouveru. Další místa jsou Kalifornie, Francie, Německo a v podstatě celá západní Evropa. V České republice jezdí zatím asi dvě stě lidí. „Když jsem do Česka přijel v roce 2004, už tady bylo pár jezdců, ale byli roztroušení všude po republice,” vypráví Thomas. „Založil jsem proto internetové stránky longboard.cz s cílem sjednotit českou longboardovou komunitu a rozvinout tady tento sport. Začal jsem se skupinou kamarádů a postupně se přidávali další a další lidé,” dodal. 

Letošní rok je podle Thomase pro český longboarding přelomový. „Letos v srpnu se v Česku uskuteční Evropský pohár pod názvem Kozákov Challenge. Bude to první oficiální závod ve východní Evropě pod záštitou mezinárodní organizace. Tento rok nám navíc přibylo dosud nejvíce nových jezdců, jak rekreačních, tak i takových, které baví downhill,” pochválil si Thomas.

Katerina Nenkova

Longboardista Thomas Kahle: Miluji zvuk měkkých koleček na hladkém asfaltu

Čechokanaďan Thomas Kahle toho dělá pro český longboarding skutečně mnoho. Založil internetové stránky, na kterých se schází česká longboardová komunita, dováží prkna a vybavení a pořádá závody. Kromě toho si samozřejmě každý den zajezdí na longboardu. 

Kdy ses poprvé setkal s longboardingem?

Bylo to v roce 2002, když jsem byl na prázdninách v Čechách. Jeden kamarád měl longboard dovezený z Ameriky. Od té doby jsem nepřestal jezdit. 

Co pro tebe tento sport znamená?

Je to pro mě spíš životní styl. Ráno vstávám s prknem, všude jezdím na něm. Miluji zvuk měkkých koleček na hladkém asfaltu. Když jezdím, je to pro mě úplná euforie a klid. 

Provozuješ internetové stránky, na kterých máš také online shop s longboardovým vybavením. Živí tě prodej longboardů?

Prodej prken rozhodně nedělám kvůli penězům, kdyby to tak bylo, už bych to dávno vzdal. Mým cílem je sjednotit českou longboardovou komunitu. Když chce člověk dělat pořádně nějaký sport, nemůže mít v očích jen peníze. 

Narodil ses v Kanadě, střídavě jsi žil tam a v Česku. Teď už jsi tady pět let. Plánuješ zůstat už napořád?

Prozatím jsem zapustil kořeny, takže tu ještě asi chvíli zůstanu. Mí rodiče jsou Češi a vždy jsem měl Čechy blízko k srdci. Také mě sem přitahuje kultura – historie, památky, umění. 

Letos se v Česku uskuteční velký závod, kterého se zúčastní i čeští longboardisté. Exceluje už někdo z nich ve světě?

Je to taková perlička. Mistr světa v downhillu je Čech žijící v Kanadě. Ale jinak ještě žádné takové úspěchy nemáme. Máme solidní základnu jezdců, kluci se ukážou teprve na letošním závodu. Někteří pojedou i do zahraničí. 

Jak vnímají vaši přítomnost na silnicích čeští řidiči?

My se snažíme autům vyhýbat, ale vhledem k tomu, že v českých městech není moc cyklostezek, tak to musíme hnát po silnici. Ale nejlepší je samozřejmě jezdit v parku. Když se člověk na silnici chová jako cyklista, není to problém. Jenže řidiči to ještě moc neznají, tak jsou trochu nervózní. Naštěstí jsem ještě žádný vážný střet s autem neměl. Jednou se mi stalo, že jsem do jednoho málem narazil, ale naštěstí jsem včas zabrzdil. 

Jaké vybavení by si měl pořídit člověk, který chce začít jezdit na longboardu?

Tak určitě prkno, kožené rukavice a helmu, doporučuji také chrániče. To pro začátek stačí. Když jezdíme downhill, tak máme na sobě kožené motorkářské kombinézy. 

Komu bys longboarding doporučil?

Doporučil bych ho všem bez rozdílu věku. Příznivcům vodních sportů, snowboardingu, surfingu, prostě každému, kdo rád jezdí v přírodě. Mému nejmladšímu zákazníkovi je patnáct, nejstaršímu přes padesát, takže na věku opravdu nezáleží. Jezdí i holky, ale ty většinou jenom základy, protože se bojí padat. Také není pravda, že člověk musí předtím umět jezdit na skejtu nebo na snowboardu. Naučil jsem jezdit i kluka, který předtím nikdy nestál na ničem, co má kolečka. 

Pořádáte kromě závodů i nějaké akce pro veřejnost?

Pořádáme neoficiální srazy, kde se lidé mohou přijít podívat a také si zajezdit. Budeme se teď snažit více jezdit po českých městech v létě, když je hezky.

Katerina Nenkova