Chtěl zvýšit morálku zaměstnanců a změnil svět. Příběh Harveyho Balla

Živil se jako nezávislý umělec, když za ním jednoho dne přišla pracovnice pojišťovací firmy a chtěla, aby vymyslel, jak zvýšit morálku zaměstnanců. Harvey Ball vzal tužku a papír a za deset minut nakreslil revoluční symbol.

Brno – Smajlík. Jednoduchý symbol, který znají a běžně používají lidé po celém světě. Jen málokdo ale ví, jak vznikl a kde se vzal. Oficiálně ho vytvořil americký umělec Harvey Ball, který žluté usměvavé kolečko nakreslil v 60. letech minulého století, aby zvýšil morálku zaměstnanců pojišťovací firmy. Muž, jenž zemřel před patnácti lety, svým dílem navždy změnil podobu mezilidské komunikace.

„Co kdybys vymyslel něco, co nám pomůže získat zaměstnance na naši stranu?“ mohla znít otázka, se kterou přišla v roce 1963 Joy Young, asistentka ředitele marketingového oddělení společnosti State Mutual Life Assurance, za Ballem, který se tou dobou živil jako umělec na volné noze.

Výtvarník nabídku přijal a za deset minut přivedl na svět symbol, který se stal později absolutním fenoménem. Za výsledný počin mu společnost vyplatila 45 dolarů.

Pojišťovací firma rozdala zaměstnancům malé odznaky a sledovala, jestli se dostaví kýžený efekt. Pracovníci opravdu začali působit spokojenějším dojmem a poptávka po smajlících se brzy zvýšila. Již v roce 1971 byl symbol nejprodávanějším obrázkem na světě, když výdej přesáhl hranici padesáti milionů kusů.

Jelikož si Ball nelámal hlavu se zapsáním patentu, už nikdy v budoucnosti žádný podíl z tržeb nezískal. Podle syna Charlese to ovšem otci nevadilo. „Rozhodně nebyl chlapem, co se žene za penězi,“ svěřil se před lety v rozhovoru pro americký deník Telegram & Gazette. 

Může se dostavit i kontraproduktivní efekt

Podle břeclavského psychologa Josefa Pochylého je Ballův odkaz stále aktuální a inspirovat se z něj mohou i současní šéfové. „Chytré používání smajlíků opravdu dokáže zvednout morálku zaměstnanců a efektivitu práce. Pokud například umístím usměvavý symbol ke vstupu do budovy nebo kanceláře, vytvořím tím lepší pracovní prostředí pro podřízené. Dám jim první impulz k dobré náladě, což na většinu lidí skutečně zapůsobí,“ představil příčinu Američanova úspěchu.

Důležité je však podle Pochylého vědět, jak a kdy smajlík použít. „Když rozdám sadu odznaků zaměstnancům a povím jim, aby nosili symbol, který znázorňuje jejich momentální náladu, někdo si bude připadat dobře čitelný a bude mít z toho radost. Hrozí však i opačný scénář, že se člověk takzvaně sekne a jen ho naštve, když po něm budu požadovat, aby ukazoval emoce před ostatními,“ vysvětlil.

Odlišný pohled na využívání smajlíků na pracovišti nabídla studentka Mediálních a komunikačních studií Monika Pumprlová. „Když mi šéfová předevčírem v textové zprávě poslala smajlík, spíše mě to trochu vyděsilo, než že bych měla radost a větší chuť do práce. Přemýšlela jsem totiž, co za symbolem vězí. Napadlo mě, že si tímto způsobem třeba jen chtěla otevřít vrátka pro nějaký další požadavek či prosbu,“ řekla.

Nedílná součást běžné komunikace

Používání smajlíků ovšem nezasahuje pouze do pracovního prostředí. Od příchodu slavného symbolu na svět se také výrazným způsobem proměnila právě mezilidská komunikace. Téměř v každé zprávě na sociálních sítích, příspěvku v internetové diskuzi či obyčejném vzkazu na ledničce se můžeme setkat se znakem, který vyjadřuje duševní rozpoložení autora.  

Život bez smajlíků už si nedokáže představit ani Bronislav Pěček z Přerova. „Když už se s člověkem nemůžu vidět osobně a musíme si psát, jsou různé emotikony vítaným pomocníkem. Jak jinak mám totiž možnost zjistit, jak se ten druhý tváří a v jaké je zrovna náladě?“ zeptal se řečnicky student strojírenství.

S tím však nesouhlasí Břeclavan David Helešic. „Smajlíci bezesporu usnadnili konverzaci, ale někdy je to spíš na škodu. Lidé pak příliš spoléhají na tyto symboly a nedokážou se pořádně zajímat o pocity svých blízkých. Vidí ten či onen znak vyjadřující určitou emoci a tím to pro ně hasne,“ sdělil svůj názor. Umění opravdové komunikace se podle něj vytrácí a konverzace bývají často pouze povrchní.

Den, kdy se bude každý smát

Harvey Ball se narodil v červnu 1921 v americkém Worcesteru, kde také strávil většinu života. Ještě před smrtí ho začalo trápit, že se ze smajlíku stal pouhý komerční symbol. Měl za to, že znak kvůli nadbytečnému používání ztratil svůj původní význam. V roce 1999 proto založil nadaci World Smile a dostal nápad vytvořit Světový den úsměvu, při němž se měli všichni lidé bez ohledu na náboženské či politické preference smát a být milí k ostatním.

Ball zemřel ve věku osmdesáti let 12. dubna 2001. Nadace od té doby nese jeho jméno. Památku muže, který změnil svět, mohou lidé uctít každoročně první pátek v říjnu.

David Baláš