Chmelové brigády – staronový fenomén mezi studenty

OSTRAVA/LITOMĚŘICE Když se řekne chmel, tak si mnoho mladých lidí představí především pivo. U starších generací se ale můžeme setkat se zasněným výrazem a vzpomínkami na léta, kdy jako studenti trávili většinu prázdnin v chmelnicích na povinných brigádách.

Dnes jsou mezi studenty chmelové brigády opět v kurzu. Jde totiž o zajímavý způsob, jak si vydělat nějakou tu korunu.

Možná se vám právě vybavil muzikál z šedesátých let minulého století Starci na chmelu. Romantická atmosféra této brigády zůstala stejná, změnila se pouze náplň práce, kvalita ubytování a výdělky. Třiadvacetiletý student VUT z Třince Dan Nowak si bez chmelu neumí představit prázdniny. „Každý rok si vyhrazuju přelom srpna a září, letos jsem byl na chmelu už počtvrté.“  Brigádníci tráví mimo domov zhruba dva až tři týdny. Záleží na počasí a úrodě. 

Pro studenty je nejjednodušší si brigádu zařídit přes agentury, které se zabývají jejich zprostředkováním. Takovou organizací je i Chmelda (www.chmelda.cz), organizující brigády pro studenty již od roku 1991. Lze si vybrat ze středisek v okolí Olomouce, Žatce nebo třeba Litoměřic. „Zatím jsem byl pokaždé na stejném místě v Liběšicích u Litoměřic, je tam nádherná příroda a příjemní lidé,“ pochvaluje si úroveň zemědělského družstva Nowak. Martina Zbořilová z Chmeldy, která se organizací chmelových brigád zabývá již zhruba deset let, dodává: „V posledních letech pozorujeme nárůst zájemců. Letos se, jen přes naši organizaci, na letní sklizni podílelo kolem tří set padesáti chmelařů.“   

Poprvé byl letos na chmelu dvacetiletý student ostravské Vysoké školy báňské Jan Adamík z Dolního Benešova. „Sháněl jsem nějakou brigádu a sestřenice mi navrhla chmel. Váhal jsem, po zkušenostech svých rodičů jsem měl obavy, zda práce nebude příliš náročná. Ale sešla se skvělá parta, počasí přálo a čtrnáct dní uteklo jako voda.“

Většina chmelu v dnešní době se sklízí mechanicky – pomocí speciálně upravených traktorů. Na brigádnících je závěrečný úklid a dočištění chmelnic. „Naším úkolem je strhat chmel, který nesebraly traktory a také posbírat popadané kusy. Ani šiška nesmí přijít nazmar,“popisuje práci Nowak. Chmel se poté odváží na česačky a sušičky, kde dochází k dalšímu zpracování. Směny bývají zpravidla dvanáctihodinové s šedesátiminutovou přestávkou na oběd. „Večer po práci se většinou jde do hospůdky, kde se hraje na kytary, zpívá a především se ochutnávají plody naší celodenní práce,“dodává s úsměvem Adamík.

Ne všechen chmel ovšem slouží, jako ingredience k výrobě zlatavého moku. „Ze začátku jsem byl v šoku. Chmel z Liběšic putuje do Japonska, kde slouží jako přísada k výrobě autolaků, ale chuť na pivo nám to neubírá,“ říká Nowak a dodává: “Po čtrnácti dnech se z chmelu vždycky vracím špinavý, utahaný, ale se spoustou nových přátel a zážitků.“

Hana Hilbertová