Českým médiím chybí kontakt s čtenáři, říká Erik Tabery

Šéfredaktor časopisu Respekt Erik Tabery přiblížil na své přednášce studentům Masarykovy univerzity v Brně nejenom svou práci, ale také jeho názor na stav investigativní novinařiny v České republice.

Brno – Studenti Masarykovy univerzita v Brně měli dnes od 17 hodin možnost  navštívit přednášku významného českého novináře Erika Taberyho. Zájemci, kterými byli především studenti žurnalistiky a dalších oborů z fakulty sociálních studií, se šéfredaktora časopisu Respekt ptali na Zdeňka Bakalu, Andreje Babiše, úskalí investigativy v Česku nebo třeba na prezidenta Miloše Zemana. 

Za největší nedostatek českých médií považuje Tabery nedostatečný kontakt novinářů s čtenáři.  „Některá témata jsou pro běžné lidi velmi obecná a nepoutavá. Chtějí si přečíst o ciltivějších věcech, mnohem více se zajímají třeba o autismus nebo člověka, který pracuje v Bohunicích,“ Tabery. Hledání podobných témat je podle něj do jisté míry ovlivněno náhodou, ale i přesto je nezbytnou cestou pro atraktivitu tisku a spokojenost čtenářů. Jedním z možných řešení podle něj je zeptat se čtenářů, co chtějí číst, a získat tak atraktivní témata. Dále je nutné sledovat, co se v zemi děje a diskutovat o tom.

 Mnoho dotazů směřovalo na praxi samotné investigativní žurnalistiky. „Investigativní novinařina je drahá záležitosti. Většinou novináři nezbývá nic jiného, než si zkusit najít bohatého sponzora," Tabery na otázku, jak s tímto druhem novinařiny začít.

Studenty také zajímalo, jaká panuje situace v médiu, jehož vlastníkem je známá osobnost. „Podle nepsaného pravidla se dříve novináři k majiteli svého deníku nevyjadřovali, snažili se o neutralitu. Ale to je neudržitelné, pokud si chceme udržet tvář a kontakt se čtenáři, musíme o majitelích psát, “ zhodnotil situaci Tabery, který současný stav považuje za krok k lepšímu. Na druhou stranu ale dodal, že pokud nějaké médium vlastní ministr či předseda strany, vždy to bude na společnost působit dojmem, že novináři někomu straní.  

Jedním z témat byl také předseda hnutí Ano a ministr financí Andrej Babiš, kterého Tabery považuje za velmi nevyzpytatelnou osobu, jenže velmi ostře dělí českou společnost na dva odlišné názorové tábory. „Tento člověk přišel do médií v nejhorší možnou chvíli. Není to hlupák, spoustu věcí dělá dobře, ale na druhou stranu si do něj spousta voličů projektuje své naděje. Nejde jej brát čistě pozitivně nebo čistě negativně. Někdy se chová velmi chytře, jindy jako hulvát. Posuzování je těžké také proto, že jeho strana nemá jasně dané stanovy,“ řekl na adresu Babiše Tabery. 

Vyjádřil se také ke Zdeňku Bakalovi, což je majitel týdeníku Respekt. „Necítím se být Bakalovi nijak zavázán. Kromě formálních schůzek dvakrát ročně se prakticky nestýkáme," vysvětlil a vyjádřil se také k výtkám, že by bohatý majítel mohl ovlivňovat, co v médiu vyjde. Vezměte si třeba Respekt, jak se psal v roce 1997 a srovnejte si, co se v něm píše teď. Myslím, že nenajdete rozdíl. Já jsem v týdeníku sedmnáct let, Bakala šest. Zaměření Respektu se ale nemění. My si píšeme o čem chceme a o majitele se nezajímáme,“ uvedl novinář. 

Posluchače zajímala také otázka vyjadřování se novinářů na sociálních sítích. „Řada médií spolu diskutuje na sociálních sítích. Není určité riziko předkládat názor takhle do veřejného prostoru?“ zajímal se Michal Hahn. „Má to celou řadu negativních i pozitivních stránek. Já osobně jsem zastáncem toho, že novinář má povinnost komunikovat se čtenáři. Na druhou stranu, je nutné myslet na to, že sociální sítě čte hodně lidí, a novinář tak může přehnaným až trapným zápalem poškodit svůj deník,“ odpověděl Tabery.

Na otázku studentky Marie Tomisové, jaké deníky považuje za svůj vzor, po chvíli váhání odpověděl: „Asi Zeit, New Yorker a Rovnost.“ Za neuvěřitelný považuje propastný rozdíl ve vnímání novinářů v České republice a zahraničí. „Za hranicem lidé s novináři jednají úplně jinak. Z jejich chování je patrná nejen slušnost, ale i jistá úcta a pokora. Zato Češi často vystupují tak, jako by řídili svět,“ podělil se o své dojmy Erik Tabery.

Více si můžete přečíst na www.munimedia.cz.

Monika Rozsypalová