Bratříčku, zavírej vrátka?

Svoboda, princip, ideály. A malý velký Čech – Karel Kryl. Přestože je jedním ze symbolů svobody naší země, Česká republika v čele s předními médii opomněla na 18. výročí jeho úmrtí. Traduje se, že svou slavnou píseň Bratříčku, zavírej vrátka napsal v noci, kdy sovětská armáda obsadila Československo. Není na čase vrátka opět zavřít?

Věra JandováBarbora Kalincová

„Naše zásady končívají tam, kde se kříží s našimi úmysly." Slova Karla Kryla, který svými protestsongy a pamflety dokázal vystihnout nejen charakter doby svého působení, ale i období nadcházející po jeho smrti. Spolu s ním odešel i symbol zásadního postoje, kritické nesmiřitelnosti či oddané myšlenky. Karel Kryl zemřel 3. března 1994 na infarkt, ale jeho génius již před svou smrtí rozpoznal počátky mravní devastace české společnosti. Viděl to, co si mnozí lidé opojeni vítězstvím Sametové revoluce nepřipouštěli. Byl pesimista a zároveň chtěl být buřičem, který nutí lid přemýšlet. Bylo mu jasné, že se zde formuje nový druh totality. 

„Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou. Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou.“
Charakter dnešního politického zřízení je jiný než charakter normalizačního režimu. Období komunistické nadvlády se vyznačovalo absolutní politizací všech sfér života. Dnes se moc šíří pomocí opačné strategie. Politické prý není nic, co stojí mimo vládní rámec. Skutečnost je ale zcela odlišná. Autonomnost občanské společnosti se odvíjí od ne-spolupráce s vládní složkou. Ať lidé zcela rezignují či se pokoušejí stav věcí měnit, stále se zdá, že dnešním mocipánům jde jen o vlastní prospěch. Jak dlouho ale potrvá, než důchodci nebudou mít co jíst, studenti odmítnou kvůli vysokému školnému studovat, rodičky plodit děti, nemocní přežívat a noví bártovci, nečasovci a dobešovci budou dál s plnými kapsami vykřikovat svá hesla plná ziskuchtivého optimismu? 
Pod pojmem demokracie se rozvinul systém, kde může mluvit každý, ale neposlouchá nikdo. Od pradávna se obecná nálada společnosti pozná podle hospodských rozprávek. Štamgasti a pravidelné osazenstvo hospod vždy komentovali situaci, ale nikdy nenašli řešení. I přesto, že máme dar poslouchat a mluvit, mnozí z nás raději stojí na pokraji toho všeho a mlčí. Dnešní lidé spoléhají na rozhodnutí druhých, přitom ale nešetří kritikou. Snad si ani neuvědomujeme, že sami přispíváme k bludnému kruhu, který společnost vytváří.

„Demokracie dozrává do žaludečních vředů. Bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů.
A je to mýlka soukromá snad optického klamu, že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.“
Kdy naposledy jste byli posedět v pravé pavlačové hospodě? Zkusme se zaposlouchat do hovorů postarších štamgastů, na jejichž řečech se pozná skutečná společenská atmosféra. A popřemýšlejme, kam se ztratilo odhodlání našich rodičů, kteří cinkali klíčema pro svobodu svých dětí. Co všechno nám naši mocipáni musí vzít, abychom vyšli do ulic? Nic není černobílé a situace v této zemi zatím není natolik kritická. Jedno je ale jisté. Je přímou cestou k dalšímu despotickému režimu.

Ano, Karel Kryl byl pesimista a svými rebelantskými texty chtěl buřit. Ale měl tak trochu pravdu.

Věra Jandová