Brambory a kvantová fyzika mají mnoho společného, říká Ondřej Kovanda

Shodil bílý plášť a vyměnil mikroskop za divadelní rekvizity. Na akci zvané Science slam se v brněnském kině Scala pokusil svůj výzkum kvantových polí publiku přiblížit formou hereckého představení. A úspěšně, neboť vyhrál.

Brno - Je druhá dubnová středa  a Ondřej Kovanda stojí v záři reflektorů na divadelním jevišti. V pravé ruce drží bramboru, levačka svírá baterku. S těmito pomůckami se divákům snaží přiblížit svět kvantové fyziky. „Vztah brambor k bramborovému poli je podobný jako vztah kvant, neboli částic, k fyzikálnímu poli. Když se díváme na bramborové pole z dálky, nevidíme jednotlivé brambory. Klasické fyzikální pole taky nevypadá, že jej tvoří kvanta. To se projeví až při popisu interakcí na skutečně mikroskopické úrovni,“ chrlí na obecenstvo informace, které prokládá vtipy a postřehy z praxe. Publikum reaguje smíchem a aplausem. „Fyzika je jako sex. Má nějaké praktické důsledky, ale kvůli tomu to neděláme,“ zakončuje osmiminutové vystoupení bonmotem fyzika Richarda Feynmana.

O dvě hodiny později Kovanda v rukou svírá cenu pro vítěze Science slamu a užívá si potlesk zaplněného sálu. Poté odchází do zákulisí, kde na otázku, jak to všechno začalo, odpovídá, že v hospodě. „Počkat, ne, o tom později,“ kroutí hlavou, načež začíná vyprávět.

K fyzice přes geologii

Ke studiu fyziky se dostal oklikou. Na střední škole obrážel na popud učitele všemožné fyzikální olympiády. Párkrát se i solidně umístil, první však nebyl nikdy. Kovandovo blízké okolí si pak nedovedlo představit, že by se zaměřil na něco jiného. A když se v šestnácti rozhodoval, co dál dělat, geologie byla jasná volba. „V duchu postpubertálního rebelství mě štvalo, jak se mi s fyzikou všichni snaží lajnovat život. Proto jsem zvolil jiný obor,“ vysvětluje. Jenže po dvou letech studia mu toho k prozkoumání moc nezbývalo. Měl spoustu volného času a nevěděl, co s ním. Tehdy začal znovu pokukovat po fyzice. „Když jsem to řekl doma, dal mi táta ultimátum. Druhá škola nebo práce. Nejrychlejší, nejsnazší a nejlepší rozhodnutí v mém životě,“ směje se Kovanda.

Kvantová fyzika je podle něj obor nesmírně zajímavý a poučný. Jenže také náročný na abstraktní myšlení. „Někomu, kdo rád stojí pevně nohama na zemi a věří jen tomu, na co si může sáhnout, bych to nedoporučoval. Sám s abstraktním myšlením občas bojuji, ale beru ho spíš jako sport. Nejdůležitější je trénink,“ říká Kovanda. Za převažující rys, dělající dobrého fyzika, pak považuje učitele. „Na základních a středních školách máme systém, který se praktikoval už za císaře pána. To je špatně. K mladým se musí přistupovat jednotlivě. Přesně tak to dělají u nás na Přírodovědecké fakultě. To pak člověka motivuje. Učitel by nemělo být povolání, nýbrž poslání,“ přemítá Kovanda.

Nápad se zrodil u piva

Poté mluví o svém nejoblíbenějším fyzikovi J.L. Lagrangeovi, který významně rozvinul matematickou analýzu, teorii čísel, klasickou a nebeskou mechaniku, načež se dostává ke svému divadelnímu představení na Science slamu. Všechno začalo v hospodě. „Seděl jsem v jednom brněnském podniku s kamarády a popíjel pivo. U třetího piva jsem prohodil pár vtípků a organizátorka Slamu Lenka Jaskowiecová, která tam seděla s námi, mi řekla, že bych to měl zkusit. Tři točené dávky odvahy jsem v sobě už měl, tak jsem to odsouhlasil,“ popisuje Kovanda zrod svého představení.

Asi o měsíc později se Kovandovi ozval hlavní organizátor celé akce Petr Holík. „Chvíli jsem váhal, poněvadž odvahu už mi játra dávno odbourala. Nakonec jsem ale kývnul,“ vzpomíná. Pak už začaly přípravy na vystoupení, které čítaly vymyšlení scénáře, dva workshopy a seznamování se s ostatními řečníky. „V momentě, kdy mne napadla analogie s bramborovým polem, to šlo samo. Organizátoři navíc měli vše perfektně podchycené. Hodně pomohly i workshopy, kde jsem vypiloval strukturu projevu,“ popisuje Kovanda.

I přes velkou trému Science slam nakonec vyhrál a celou akci si užíval. „Samozřejmě jsem měl strach, aby vše vyšlo. Paradoxně jsem už tři dny nepil, abych si udržel čistou hlavu. Celkově slam považuji za neocenitelnou zkušenost,“ směje se Kovanda.

A jak Kovanda vidí svou akademickou a profesní budoucnost? „Studovat chci, dokud to půjde. Poté bych rád učil. Přístup našich profesorů mě k tomu neuvěřitelně motivuje. Na druhou stranu učit by měli jen ti nejlepší a znám i talentovanější spolužáky. Takže alternativou je výzkumná pozice,“ usmívá se Kovanda.

Více informací o Science slamu zde.
Pavel Podešva