Ale já PŘECI umím řídit… Řekla bych, že jsem dobrý řidič. Měli jsme krásnou červenou Škodu 105 l. Jednou jsem jela.....
....do Prahy a najednou mi začaly stírat stěrače – počasí bylo suché a silnice prašná. Stěrače krásně drhly okno, jiní řidiči na mě ukazovali, že mi stírače stírají, ovšem jako slepý člověk bych auto celkem špatně řídila, takže jsem ty stěrače samozřejmě "mírně" zaregistrovala…pak jsem tu páčku nakonec dala do správné polohy. Oh, jaká to sláva!
Auto mělo i jiné výhody. Nebyl tam např. funkční ukazatel hladiny benzínu, chvilku byla vyšší hladina benzínu, chvíli jsem byla na suchu. Spolužáci, co jsem vezla, mě nenechali ve štychu, vyskočili z auta a začali s ním kývat natolik, až to ukázalo hladinku, kterou jsem potřebovala…
Jeden kamarád byl velký fanoušek trabantů. Byli jsme na dídžině a on dělal Dídžeje a tudíž nepil. Vyrazili jsme domů a nějak mu ten tráboš nechtěl chytit. Poprosil mě, jestli bych mu nezatlačila. Tak jsem tláčla. Dali jsme jedno kolečko, druhé kolečko a v průběhu třetího mě zastavil a bezelstně pravil, promiň, mám děravou nádrž, a tudíž ani kapku…pak se nás muselo vejít 6 do jiného tráboše.
Asi 20 let zpátky si rozsekl packu můj pejsek. Tehdy veterinární péče nebyla na takové úrovni, jako teď, a ještě k tomu byl víkend. Pes nebyl naučen jezdit autem, takže katastrofa začíná…
Nejprve jsem se pohádala s otcem, který řekl že to pes vydrží a já, která letí kvůli každému bebíčku k lékaři, vlastně jsem takový psí hypochondr …
Nuže jsem vyrazila. Pes vzadu na sedačce, 105tka nažhavená a hurá k tzv „vetovi“ – nebyl doma – fajn jiná adresa na dveřích – vyjela jsem tam, pes začal nervózně pochodovat vzadu po autě. Veterinář mu packu obvázal a doporučit jít další den k mému vetovi…to je tedy hilfe!
Drama začalo…přestal mi fungovat pravý blinkr, v autoškole jsem dávala pozor, tak jsem vystrčila levou ruku z auta a zvedla ji nahoru…nikdo to nepochopil a všichni začali troubit. Psovi se udělalo smutno a začal se elegantně a tiše pohybovat skrz sedačky a řadící páku dopředu. Pásy nebyly elastické a najednou mi hafík začal strkat hlavu mezi pás a moji hlavu a já se začala škrtit. Hlava byla celá červená, celkem jsem byla skorouškrcená. Řekla jsem si, já to dojedu, v příštím městě je bratranec. Hlava už zelenala a ve stálém boji se psem mi k tomu praskla podprda a levá ruka se zasekla taktéž mezi pás a hlavu! Klidně bych trumfla akrobata, co se souká do nějaké malé krabičky. Ha! Jen nože chyběly-)
Nicméně do města jsem dojela a konečně nadechnutá jsem razila za bratrancem – zrovna posiloval.
Co chceš??!! ….otráveně vyřkl bratranec. Ale blinkr mi opravil, jen poznamenal nenajeď na šutr, blinkr nevydrží…
Podprdu jsem zapnula a opět částečně nedobrovolně napůlsebevražděná udušením dorazila domů.
Dala jsem si panáka a začala zvolna dýchat..
