Zážitek na české dálnici

Myslel jsem si, že mě něco jen tak lehce nevyvede z míry. Mám řidičský průkaz už od roku 1957, sjezdil jsem autem skoro celou Evropu, USA, Izrael. Dva roky jsem byl řidičem z povolání a do dnes jsem skoro každý den na silnici. Otec mi vštěpoval, abych jezdil plynule  a ohleduplně – asi podle hesla: Jet a nechat jet.

Jenže jsem nepočítal s něčím takovým, co jsem zažil minulou středu na dálnici z Prahy do Plzně. Bylo něco před 11. hodinou dopoledne, provoz byl dost hustý ale plynulý. V pravé stopě jely převážně nákladáky, v levé rychlejší vozy. Jel jsem převážně v levém proudu a držel rychlost kolem těch 130. Pokud mě dojelo rychlejší auto, zapadl jsem mezi nákladní vozy, pokud jsem já dojel pomalejší osobní auto, bez problému mne nechalo předjet.

Někde u Berouna nákladních aut ubylo a jelo se opravdu velmi dobře. Dojel jsem červený Fiat Panda, který jel v levé stopě, ne moc rychle. Čekal jsem, že až bude v pravé stopě větší mezera, že mne nechá předjet. Mezera se vyskytla, ale on se stále držel v levé stopě. Pak přišlo zase pár nákladáků a za nimi bylo úplně volno. Čekal jsem, kdy se ten Fiat zařadí doprava, ale dlouho nic. Když už mi to bylo divné, blikl jsem na něj předními světly – nic. Bliknu podruhé a on se opravdu začal zařazovat doprava. Přidám plyn, začnu předjíždět, ale když jsem už byl skoro na jeho úrovni, najednou prudce strhl auto zpátky do levé stopy a přímo předem mnou dupl na brzdu.

Nu, stačil jsem to ubrzdit, nic se nestalo, ale něco takového jsem ještě nazažil. Když jsem ho pak předjížděl, podíval jsem se na něj – byl to mladý muž, mlátil se zuřivě do čela a bylo zcela jasné, že by mne nejraději na místě zabil a zničil.

Ptám se proč. Udělal jsem nějakou chybu nebo jsem se provinil proti nějakému pravidlu? Odkud se vzala ta nenávist a agresivita? Mám na české poměry docela skromné auto, takže závist v tom určitě nebyla. Co tedy ale?

V sobotu před tím hlásilo radio, že na českých silnicích je za ten den už 5 mrtvých a to ještě nebyl večer. Už se tomu nedivím. Chyba není v předpisech či policii, ale v lidech.

Byl bych opravdu rád, kdyby mě někdo poučil, co jsem udělal špatně a jak se mám v Česku chovat, když někdo nechce uvolnit levou stopu. Strašně nerad bych něco podobného zažil podruhé a velmi nerad bych někoho znovu vydráždil k podobnému vzteku.