Euro existuje asi deset let a už asi rok je nutno ho zachran‘ovat. Už to slovo „záchrana“ ukazuje na vážnost situace. Udělá-li se někomu nevolno, stačí ho ho ošetřit nebo pomoci. Pokud ale někdo musí být zachráněn, jedná se o vážnou a nebezpečnou nehodu.
Ekonomii moc nerozumím, ale když se euro zavádělo, kroutil jsem nad tím hlavou. Moje úvaha byla zcela jednoduchá. V roce 1980 jsem za 1000 italských lir musel platit dva švýcarské franky. V roce 2000 stálo 1000 lir už pouze asi 0,70 franku. Došlo tedy během 20 let ke skoro trojnásobnému znehodnocení italské měny vůči měně švýcarské. Pokud se týče německé marky – ta sice ke švýcarskému franku mírně kolísala, ale jejich poměr se v zásadě neměnil. Italská lira se tedy od roku 1980 do roku 2000 trojnásobně propadla i vůči německé marce.
Jak mohli tehdejší politici dát oběma zemím – Německu i Italii společné peníze? Jeden stát byl hrdý na pevnou měnu, druhý vesele devalvoval. Jakou šanci vlastně společné peníze dostaly? Většině lidí bylo už tehdy jasné, že to hladce nepůjde. Politici ale rozhodli ideologicky, proti zdravému rozumu – a kdo jedná proti zdravému rozumu, jedná hloupě. A když někdo jedná hloupě, lze o jeho inteligenci pochybovat.
Mám velkou obavu, že se dodnes nezměnilo vůbec nic. Vynořují se stovky nápadů, jak euro zcela jistě zachránit – jenže druhý den se ukáže, že to byl nesmysl. Něco se vymyslí, pak se to zavrhne, pak se to zase vytáhne, zase se to popře – kolik takových nápadů už tady bylo. Kdyby nešlo o tak vážnou věc, byl by to neskutečný kabaret.
Když se snažím vmyslet do hlav dnešních politiků, kteří nám tyto záchranné plány servírují, napadají mne jen dvě vysvětlení. Bud’ sami nevěří tomu, co říkají a mluví jen proto, aby uklidnili veřejnost. V tom případě už dávno ztratili věškeré morální právo na svoje funkce, protože jsou to lháři a tudíž darebáci. Nebo těm svým pohádkám věří a pak rovněž nemají právo stát v čele Evropy, protože to jsou obyčejní hlupáci.
Může ovšem být i třetí možnost, že totiž existuje nějaká skupina lidí, kteří na současné krisi eura pohádkově vydělávají a že celá ta politická špička je na to nějak napojená. Ale o tom bych raději neuvažoval.
V čele Evropy stojí lidé, které nikdo nevolil a kteří na to bud‘ nemají – myslím na jejich schopnosti - nebo sledují určitou ideologii. Je to velmi nebezpečná situace a neslibuje nic dobrého. Nejlépe by bylo dát každému pár milionů, aby neotravovali a co nejrychleji se jich zbavit. Přišlo by to pořád levněji, než to, co ještě způsobí.
Osobně si myslím, že euro tuto krisi přežije, ale že některé státy se ho budou muset vzdát - nebo spíš budou „vzdány“. Větší obavy mám nikoliv o peníze, ale o budoucnost Evropy vůbec. Pokud se neřídíme zdravým rozumem, ale ideologií, pak dopadneme jako nebožtík Sovětský Svaz.
