Tam, kde vítr hraje country (fotoblog)

Byla to od malička moje touha, podívat se sem a její splnění bylo úžasné. Už ta cesta byla nádherná – přímka silnice se ztrácí v dálce pod obzorem, kolem úplná pustina, jen občas se po stranách vynoří indiánská usedlost, provoz žádný.

Člověk jen jede a jede a najednou v dálce začnou z krajiny vystupovat útvary, které jsou tak dobře známé z filmů, obalů knih nebo CD. Skoro čekáš, že se za některou skálou vyřítí dostavník pronásledovaný bandity, už slyšíš to práskání bičů ... Je to tam krásné a je to splnění klukovských snů.

Tedy honem - navštívit Visitor Center, kde ti do ruky vtisknou plánek s popisem, pak zaplatit asi 5 dolarů a už se vjíždí do vlastního Monument Valley. Cesta je prašná a protože vítr vane asi pořád, za dvě hodiny už ani nevím, zda za volantem sedím já nebo nějaký rudokožec. Ale je to přece prach z Monument Valley, takže se cítím téměř poctěn. Jedu, dívám se a mám strašnou radost. Konečně jsem tady!

Snad největší dojem ale dělá ta úžasná krajina - ta dálka, to je opravdu neskutečné. Tady snad ani nemají obzor. A když se zastavíš a pozorně posloucháš, slyšíš tichou country musik. Ale byl je jen vítr.

Mám dojem, že bych v Arizoně dokázal i žít, ale vaří tam hrozně slabé kafe, takže si to musím ještě rozmyslet.

Ted už je čas na pár obrázků. A jako vždy – kdo by měl zájem o obrázků víc a ve větším rozlišení, může mi napsat a já mu je rád pošlu.