Kdo trochu sleduje dění v Evropské unii, nestačí se divit. V roce 2002 přišli páni radní s velikým hospodářským zázrakem - eurem - a ono to netrvalo ani 10 let a slavné euro stojí na okraji propasti a nikdo neví, zda tam spadne, případně kdy. Copak to nikdo netušil předem? Politik, který si nedovede nechat udělat důkladnou analysu, by měl – jak se říká – jít od válu. Čekal bych alespon‘, že někdo řekne – byla to chyba, promin‘te nám to. To by udělal velký člověk, jenže oni jsou jak malí kluci.
Přitom to jejich neustálé lhaní. Tak třeba pan Jean-Claude Juncker z Luxemburska před několika dny kategoricky popíral, že by se minulý pátek měla konat nějaká tajná schůzka, kde by se navíc mělo jednat o Řecku. Když už bylo zřejmé, že schůzka se konala, všichni lhali, že se o Řecku vůbec nejednalo. Snad četli Plzáka a vzali ho vážně.
Ani paní Merkel se nedá věřit. Nejdříve tvrdila, že Řecko žádné peníze nedostane, potom, že záchranný deštník je jen pro uklidnění trhu, ale že se vlastně ani nebude používat, pak zase, že nepůjde o žádné trvalé zařízení – prostě vždycky to bylo jinak, než ve skutečnosti. Bývalý německý ministr financí Peer Steinbrück prý o ní řekl: „Kdykoliv paní Merkel řekne, že něco je zcela jasné, rozsvítí se u mě varovné světýlko.“ (FAZ online) Přitom se kancléřka Merkel hlásí ke křestanským hodnotám a k těm lež rozhodně nepatří.
Chápu, že politici nemohou říci všechno. Ale neměli by lhát.
Když přemýšlím o politicích, jaké bych u nich rád viděl vlastnosti, myslím, že by to měla být především moudrost. Moudrost je víc než chytrost. Na příklad pan prezident Klaus je nesmírně chytrý a inteligentní člověk, ale není moudrý – protože moudrý člověk by nikdy neukradl pero. Moudrost znamená nejen být chytrý, ale také umět vyjít s ostatními lidmi, vytvářet pokojnou atmosféru, kde jeden dovede vyslechnout druhého a jeho názory dokonce bere vážně. Snad se na to hodí slovo laskavost. Moudrý člověk neprosazuje jen své osobní nebo skupinové zájmy, nýbrž jde mu o dobro celku. Moudrý člověk také nelže, protože ví, že lež ničí vzájemnou důvěru a tím i samu podstatu lidského společenství. Bez vzájemné důvěry se totiž společnost rozpadne.
Přál bych si politiky, kteří by nedělali "špinavou" politiku. Přál bych si politiky, kterým by bylo možné důvěřovat. Přál bych si politiky, kteří by věděli, co dělají a bylo ochotni nést za to zodpovědnost.
Jedním slovem: přál bych si moudré politiky – jenže - kde je vzít?
