Včera večer jsme s manželkou museli jít hlídat naše tři vnuky. Byl to pěkný večer, povídali jsme si s nimi, hráli hry a hodně jsme se nasmáli. Jednou přišel i pes Luigi, strkal do mě čumákem a chtěl podrbat na břiše. Takový večer jako za starých časů. Domů jsme přišli až před 11. hodinou, takže jsem vůbec neviděl televisní zprávy, ani jsem neposlouchal radio.
Teprve ráno jsem zjistil, že svět se úplně změnil. Má totiž nového papeže. Měl bych tedy plakat, že to nevím už od včerejška. Vždyt je to úplné tmářství, nevidět jak z plechové roury na střeše sixtinské kaple stoupá bílý kouř. Považte – já to neviděl v reálném čase.
Jenže – ono je mi to úplně jedno. Spal jsem dobře a nevím, zda bych se byl vyspal lépe, kdyby věděl, že papež už je a dokonce z Argentiny. O novém papeži toho stejně nikdo moc neví. Neví se, jaký je to člověk, ani jak bude katolickou církev spravovat. Takže nemám pocit, že bych něco promeškal.
Je to velmi hezké, že moderní sdělovací prostředky nám umožnují “být u toho“. Člověk může skoro všechno sledovat přímo ve chvíli, kdy se to děje. Jenže – potřebujeme to? O zvolení Obamy presidentem USA jsem se dozvěděl také až při ranní kávě a taky mi to úplně stačilo. Nic jsem nepromeškal.
Tak si říkám, že nás media – prominte mi to slovo – oblbují. Vyhecují atmosféru a my jim to baštíme a myslíme si, jak jsme na tom dobře, že jsme dobře informovaní, že všechno víme z první ruky. Jenže nevíme vlastně nic, jen to, co nám páni redaktoři řeknou – a oni nás takto mohou krásně manipulovat.
Vzpomínám na prastarý vtip o radiu Jerevan. Ptali se tohoto radia, jaký je rozdíl mezi televisorem a záchodovým prkénkem. Radio Jerevan odpovědělo, že rozdíl vlastně není, pouze to člověk skrze to prkénko vidí mnohem zřetelněji. Není to hezký vtip, ale mohl by nám trochu otevřít oči.
Takže: Televise, internet, radio – je to všechno hezké, ale nenechme se ohlupovat. Člověk by si měl umět říct, že různé zprávy vlastně tak rychle ani nepotřebuje. Ono to totiž žere čas, a ten už se nikdy nevrátí zpátky. Čas je nesmírný dar a člověk by ho měl využívat velmi zodpovědně. Určitě je mi milejší hrát si s dětmi nebo jít s manželkou na procházku, než sedět hodiny u televisoru a poslouchat žvásty, že se neví, zda ten příští kouř už bude bílý … Ráno u kafe mi to úplně stačí. Máme jiného papeže. No a co. Přeji mu všechno nejlepší a uvidíme, jak si bude počínat.
