Premiér a vzteklí umolousaní ratlíci

Se vzrůstajícími sympatiemi sleduji počínání Jana Fischera v premiérské funkci. Kromě toho, že se nechová jako populista a nebo vztekle nebo nabubřele jako jistí "umělci" v partajních trenýrkách a tričkách, oceňuji, že dokáže bouchnout pěstí do stolu a nenechá si do svých záležitostí mluvit stranickými politiky.

Čeští politici mají vůbec takové zvláštní návyky. Kromě toho, že většina z nich je v běžném životě nepoužitelná a do politiky si přišla jen vydělat nebo získat správné kontakty, jsou naši volení zástupci ještě kadeti v tom, když hodnotí práci druhých a pokud není po jejich, tak se postaví na zadní a nehne s nimi ani pár volů.

Dosud jim tato podivná taktika tak nějak vycházela a většinou se skákalo podle jejich not. Ale to začíná velice zásadně měnit a to k dobrému. Zásluhu na tom má především premiér Jan Fischer. Už třeba jen tím, že když vidí, jak si hlavní kohouti na sněmovním hnoji nemohou vybrat společného červíka (rozuměj eurokomisaře), dává najevo, že si jej vybere sám. Měl to udělat už dávno, ale důležité je, že se tak stalo. Pokud si bude stát za svým a nominuje Vladimíra Dlouhého, bude to velmi dobré rozhodnutí. A ať se ČSSD, ODS a další klidně zblázní nebo ne. Právo nominovat má vláda a nikoliv šéfové ODS a ČSSD (i když vládě vdechli život).

Taktéž se mi líbilo, když premiér na konci tohoto týden zvýšil hlas a odkázal do patřičných mezí Jiřího Paroubka za jeho reptalství okolo vyjednané výjimky k Lisabonské smlouvě. Přitom to byl právě i lídr socialistů, který s tím předtím bez okolků souhlasil. Jenže pak mu asi kolegové ze dalších levicových stran v západní Evropě zvedli mandle a Paroubkův "sexymozek" to vyhodnotil, že je potřeba odočit korouhev a místo kulí lít písmena, řečeno replikou ze Třech veteránů. Ostatně u Paroubka to nebylo poprvé a ani naposled. Věřme ale, že vzhledem k dnešní radostné události v jeho rodině (k níž se mu služí samozřejmě poblahopřát) bude pár dní či týdnů jiné starosti a přestane chrlit svá prohlášení, tiskové zprávy a především měnit názory.

Ani politici ostatních stran nezanedbají okamžik, aby si přihřáli svoji polívčičku a kasali svá trika. Cyril Svoboda zazpívá svou mantru o zdanění hazardu a podpoře rodin, ODS zase o ministerstvu vnitra a jeho novém nájemníkovi a tak dále. Možná, že to někoho baví poslouchat. Důležité je, že v této zemi rozhoduje a vládne Fischer. I když parlament potřebuje. Ale v něm není patrno, kdo má většinu či "nemenšinu".

A naši straničtí ratlíci? Ať vrčí, plivají, žužlají kalhoty nebo si jen tak řeční. Ono je to vlastně jako "kolik třešní, tolik višní". Na to už pak platí jen jedna replika: "jen ať si plácá, na to my jsme zvyklí" a "Ješito, už to máš ušito (to se starej potrhá)..."