Každého rodiče čeká ten moment, kdy si řekne: „Tak a přecházíme na pevnou stravu.“ Důvod je většinou ten, že jen mlíko už prcka nenasytí, nebo pomalu, ale jistě končí. A každý rodič chce dát svému potomkovi to nejlepší a nejkvalitnější, jenže ono to není tak jednoduché.
To byl čerstvý kapr z třeboňského rybníku. Fakt!
Podle mě jsou nejideálnější domácí suroviny. Já měla obě babičky na venkově, takže jsem jako dítě neměla o domácí vajíčka, maso, zeleninu, či ovoce nouzi. Až v Praze jsem se učila, kolik co stojí apod., protože jsem nebyla zvyklá tyto věci kupovat. Pro brambory jsem si zašla do sklepa a neřešila jsem, co znamená označení A, B, nebo C a vajíčka jsem každý večer posbírala v kurníku. A věřte mi, byla bio, aniž bych to tehdy ještě tušila. A ty jitrnice ze zabijačky byly taky bio, neboť pašík měl krmivo bez dioxinů a podobných jedů a také pěkný výběh.
Ale ne každý má to štěstí, že má někoho na venkově, nebo že má vlastní zahradu. Když se musíte spoléhat na obchody, jste opatrní, jestli jsou suroviny, které tomu malému človíčkovi kupujete, kvalitní. A i když jdete na farmářský trh, není farmář jako farmář. Hlavně ty s ukrajinským přízvukem podezírám, že vykoupili Kaufland.
Když přijde domů moje máma s nákupem, táta si vezme svůj papírek, na kterém má vypsaná všechna „éčka“, brýle a luští moudra na obalech. Jenže dnešní výrobci jsou pěkně mazaní. Když to vypadá šíleně jako číslo, napíšou látku obsaženou v produktu názvem a naopak. A dejme si ruku na srdce, komu z nás říkají něco všechny ty názvy? Občas vyjde v MF Dnes test určitého zboží, a to nás může nasměrovat kudy – za kterým produktem se můžeme vydat a na který bacha.
Když jsem dávala dcerce jistý smetanový krém, zeptala se mě kamarádka: „Víš, kolik je v tom kostek cukru?“ Pak jsem vytáhla zmíněný článek, který mi přítel schoval, až přijde ten čas, kdy ji začneme mlíko nahrazovat svačinkou a celé to prolouskala. Vlastně bych polovinu označila za klamavou reklamu. Lákají vás slogany, že vaše dítě po tomto výrobku poroste jak houba po dešti, že bude nejzdravější na světě a vy pak zjistíte, že ho to sice nezabije, ale přehánět by se to taky nemělo, protože pak by vypadalo jako Augustus Gloop, obtloustlý chlapeček z filmu Karlík a továrna na čokoládu.
Nedávno jsem zjistila, že ani ten tavený sýr by děti často neměly. Ne, že by dcerka měla každý den na snídani chleba s taveným sýrem, ale informace o tavících solích, byla pro mě docela šokem. On se sýr sice díky tomu dobře roztírá, ale ty soli brání vstřebávání vápníku. Takže ho dávám dcerce jen výjimečně a spíš pro ni kupuji termizované sýry, které nic takového neobsahují.
Kamarádka, pro kterou je Indie druhým domovem, mi vyprávěla takový svůj jeden postřeh týkající se místní stravy: „To, co je pro nás ostré, pro ně není. Používají hodně kari a spoustu různého koření. A dávají to dětem už od malička. Ať si zvykají.“ Vždycky se mi to v obchodě vybaví, ale přesto dál luštím malá písmenka na obalu, jestli to je pro malé dítě vhodné.
Říká se, že Česko je smetištěm Evropy. Dopracovali jsme to tak daleko, že kvalitní suroviny vyvážíme a kupujeme levné a tudíž i méně kvalitní, nebo s náhražky. Já nechci čínský česnek, egyptské brambory, holandská rajčata, německé vepřové a maďarská vajíčka. Kdy přijdeme k rozumu? Kdy budeme s klidem krmit naše dítka, aniž bychom se báli, jaký sajrajt to do nich cpeme?
